Článek
Často se stává, že lidé i politici mají potřebu ukázat na svého názorového oponenta s tím, že je to nacista nebo fašista. Nebo alespoň že jeho způsob debaty či chování je spojen s těmito ideologiemi. A jelikož si lidé stále pamatují, jaká zvěrstva nacisté a fašisté páchali v minulém století, je to mnohdy úspěšný argument, protože vzbuzuje obavy z toho, kdo je takto označen.
Bohužel se to neomezuje jen na hospodské diskuze, kdy se nejrůznějšími urážkami, včetně těchto, častují opilci po několika pivech. Bohužel se to nevyhýbá ani té nejvyšší politice a nyní bylo obvinění z nacistického smýšlení v Kyjevě záminkou pro ruského prezidenta Vladimira Putina k napadení sousední Ukrajiny.
Samozřejmě odpůrci Ruské federace začali obviňovat právě moskevský režim z toho, že sám se chová fašisticky. Musíme si však uvědomit, že označení „fašista“ nebo „nacista“ není kouzelné slovíčko k vítězství v debatě nebo k ospravedlnění čehokoliv. Jedná se o ideologii a státní řízení, které jsou jasně definovány.
Nacismus u nás
Ten či onen politik, strana nebo hnutí jsou často obviňovány konkurenty z nacistické nebo fašistické ideologie. Podle našeho právního řádu by se však jakékoliv chování, včetně propagace nebo schvalování těchto ideologií, dopouštělo trestného činu. Ve své podstatě jde totiž o myšlenkový směr, který má za cíl omezovat práva druhých na základě rasy nebo názorů.
Kdyby politici mysleli vážně tato osočení svých oponentů, nebylo by nic snazšího než podat na onu osobu trestní oznámení. Zároveň pro takto označené osoby by nebylo nic jednoduššího než podat žalobu za poškození dobrého jména. Soud by následně rozhodl, zda se opravdu jedná o vyznavače zvrácených ideologií, nebo zda šlo jen o výraz použitý jako berlička politika bez argumentů.
Rozdíl mezi fašismem a nacismem
Mnoho lidí nevnímá rozdíl mezi pojmy fašista a nacista. Fašismus vznikl v Itálii a takto byla označována diktatura Benita Mussoliniho, který násilně potíral oponenty pomocí síly. Nacismus je odnoží této ideologie, kterou vyznával Adolf Hitler v Německu. Rozdíl spočívá v tom, že Hitler k fašismu přidal ještě národnostně rasistický rozměr.
Jak poznat nacistický režim?
Jelikož se v současnosti nejvíce diskutuje o nacistickém státním zřízení v Ruské federaci a na Ukrajině, bylo by vhodné shrnout si, jak takový režim vypadá. Budeme si pak moci udělat obrázek o tom, která z těchto zemí, pokud vůbec nějaká, více naplňuje znaky nacismu.
Postava silného vůdce
Nacistické režimy bývají soustředěny kolem silné osobnosti vůdce. V Německu jím byl Hitler, v Itálii Mussolini a ve Španělsku Franco. Nikdo z nich nebyl nikým dalším omezován a ostatní ho bezmezně poslouchali. Pokud některé zákony, pravidla nebo ústavu porušovali, jednoduše je změnili.
Kult osobnosti
Takoví vůdci často vytvářejí kult osobnosti. Pomocí propagandy a více či méně reálných historek a příběhů z vůdcova života mají za cíl vzbudit v obyvatelích pocit sounáležitosti. Někdy je vůdčí osobnost vykreslována jako hrdina, jindy zase jako člověk stejný jako každý jiný, podle potřeb propagandistů.
Potlačení politické soutěže
V takových státech většinou neexistuje opozice, minimálně ne skutečná. Každý, koho by si občané mohli vybrat jako alternativu, je postaven do ilegality nebo rovnou uvězněn a někdy i zavražděn. Někdy jsou ponechány strany nebo politici, kteří pro vládní garnituru nepředstavují ohrožení, ale zároveň navozují pocit politické svobody.
Ideologie a vnější nepřítel
Důležitá pro takový režim je i ideologie a vytvoření nepřítele. Nacističtí politici se snažili vytvořit „něco většího“, v co by jejich občané mohli věřit. Většinou se jedná o náhradu dosavadních církví vírou ve stát. Často je také v rámci toho ukázáno na nebezpečí, které představuje někdo zvenčí.
Kontrola společnosti
Státní aparát také vynakládá obrovské množství zdrojů na kontrolu obyvatel. Jde o to, aby byl každý pod dohledem a byl vytvořen dojem, že bezpečnostní složky se dozvědí o každém přešlapu, který bude samozřejmě přísně potrestán. I přísné tresty jsou metodou zastrašení.
Lidé totiž v nacistickém státním zřízení vědí, že porušování zákonů pro ně bude mít velmi nepříjemné následky v podobě dlouhých pobytů v pracovních táborech. To vytváří atmosféru strachu, kde se lidé bojí projevit jakýkoliv názor, který by byl v rozporu s oficiálním státním stanoviskem.
Mobilizace ekonomiky
Nacisté obvykle tlačí na ekonomiku, která jim má pomoci k dosahování jejich cílů. V podstatě je jedno, zda je v plánu válka s okolními státy, nebo udržení represí ve státě, ale vždy je ekonomika hnána k extrémním výsledkům pomocí otrocké práce vězňů. Často se také postupně transformuje pouze na produkci, která slouží k udržení režimu.
Rasismus
Nacismus je silně provázán s nesnášenlivostí a rasismem. Vždy jde o to, koho vůdce označí za nepřítele. Může jít o ekonomickou, etnickou nebo náboženskou skupinu, nebo o obyvatelstvo některého okolního státu. Propaganda se vždy snaží z těchto lidí vytvořit nepřítele, který ohrožuje celistvost a prosperitu. Také probíhá dehumanizace a jsou vykreslováni jako méněcenní „podlidé“, aby byly násilné akce proti nim ospravedlněné.
Anketa
Zdroje:
