Článek
Představitelé nacistického Německa, kteří byli dopadeni, se bezprostředně po válce postavili před soud zorganizovaný v Norimberku. Jenže obviněných bylo pouze 64 lidí, kterým bylo dáváno za vinu, že rozpoutali válku, která stála život více než 50 milionů lidí a dalších 35 milionů trvale zmrzačila. Nepoměr mezi obviněnými a poškozenými byl způsoben tím, že vítězové války byli proti uplatnění kolektivní viny.
Zmatek, který panoval v době dobývání Německa, byl obrovský a nebylo možné bezprostředně s jistotou určit, kteří vysoce postavení nacisté zemřeli a kteří uprchli. Dokonce se i o smrti Adolfa Hitlera dlouho spekulovalo a dodnes mnozí věří, že někde v ústraní dožil vysokého věku.
Dnes již však známe osudy některých dalších nacistů, kteří se vyhnuli soudnímu procesu. Někteří se spravedlnosti vyhnuli i přes zvěrstva, která způsobili. Jiné zase dohnala i po letech. Jenže existuje vůbec spravedlivý trest za jejich brutální a zvrácené činy, které se dotkly téměř každého obyvatele naší planety?
Adolf Eichmann
Adolf Eichmann byl důstojník v řadách jednotek SS a je považován za autora masového vyvražďování židovské populace, kterému dnes říkáme holokaust. Po válce se mu podařilo uprchnout do Rakouska a odtud pomocí falešných dokladů odcestoval do Argentiny.
Zde začal žít relativně normální život. Dlouhou dobu si nejspíše myslel, že spravedlnosti unikl a za své činy nebude nikdy souzen. Jenže opak byl pravdou a v roce 1960 byl vypátrán izraelskou tajnou službou Mossad. Ta ho během tajné a náročné operace zajala a eskortovala do Izraele.
Zde ho čekal soud, před kterým se zpovídal ze svých zločinů. Obhajoba sice tvrdila, že byl v roli bezvýznamného úředníka bez jakékoliv možnosti, ale svědectví ukázala na jeho jasnou vinu. Rozsudek smrti přijal bez emocí a během celého soudu neprojevil žádnou lítost. Popraven byl v červnu roku 1962 a jedná se o jedinou popravu v Izraeli.
Josef Mengele
Obzvláště brutální zločiny měl na svědomí lékař Josef Mengele, který na vězních koncentračních táborů testoval své zvrácené experimenty. Jeho působištěm byl tábor v Osvětimi a zaměřoval se hlavně na pokusy na dětech. Na svědomí mohl mít přes 400 tisíc životů.
Po válce to vypadalo, že jeho osud je zpečetěn. Byl zajat a měl čekat na soudní proces, který by pro něj jistě skončil oprátkou stejně jako pro jeho nacistické přátele. Jenže v důsledku omylu byl propuštěn a ihned uprchl do Itálie, odkud se přesunul do Argentiny. Zde se dokonce setkával s dalšími uprchlíky.
Pokračoval zde i ve své lékařské praxi a otevřel potratovou kliniku. Potom, co byl dopaden Eichmann, změnil místo svého pobytu nejprve na Paraguay a potom Brazílii. Zemřel v roce 1979 během koupání v oceánu nejspíše v důsledku křeče nebo mrtvice. Z písemností, které po něm zbyly, vyplývá, že ničeho nelitoval.
Walter Rauff
Walter Rauff byl natolik významný, že si z něj Reinhard Heydrich udělal svého pobočníka. Již před válkou měl vojenskou zkušenost a z námořnictva přešel do berlínské skupiny SS. Zde se mu dařilo navazovat kontakty a rychle šplhal po kariérním žebříčku. Během služby nacistům bohužel projevoval cit pro efektivnost a rychlost vyvražďování.
Tím, čím se nejvíce provinil, je vývoj převozných plynových komor. Ty fungovaly tak, že na korbu nákladního auta byly vedeny plyny z jedoucího auta. K vraždění potom stačilo, aby takové auto jezdilo několik minut dokola. Odhaduje se, že takto bylo zavražděno více než 100 tisíc lidí.
Dopaden byl v Itálii, ale tábor, do kterého byl umístěn, nebyl dostatečně hlídán a Rauff uprchl a zamířil do Jižní Ameriky. Azyl nalezl v Chile, kde pomáhal režimu tamějšího diktátora Pinocheta. Německo několikrát žádalo jeho vydání, ale vždy neúspěšně. Zemřel na svobodě v roce 1984 ve věku 77 let.
Gerhard Bohne
I tento přeživší nacista má na svých rukou mnoho krve. O to horší je, že spravedlnost mu byla opravdu blízko a stejně vyvázl bez trestu. Tento německý právník měl za úkol eliminaci fyzicky a psychicky handicapovaných a tím měl očistit německou rasu. Vytvořil velmi propracovaný systém, který umožňoval vraždit ve velkém tempu.
Ironií osudu je, že ještě během války se znelíbil svým nadřízeným a musel sám narukovat na frontu. Již v roce 1943 měl na rukou krev desetitisíců, ale jeho provinění, které ho stálo postavení, bylo nahlášení korupce v programu likvidace handicapovaných. Na frontě sice padl do zajetí, ale z něj uprchl.
Jeho další cesta vedla do Argentiny, ale nehodlal se s životem ve vyhnanství smířit. Proto se vrátil do Německa, zde byl dopaden a měl mířit před soud. Jenže opět se mu podařilo uprchnout do Argentiny. Ta ho sice vydala do Německa, ale tam bylo rozhodnuto, že jeho mentální stav nedovoluje souzení. Zemřel v roce 1981 a nikdy nebyl potrestán za zvěrstva, kterých se dopustil.
Zdroje:
