Článek
Vláda schválila změnu definice znásilnění. Ta aktuální byla nedostačující, protože pokrývala pouze činy spáchané za použití vyhrožování nebo násilí. Jenže v některých případech se útočník nepotřebuje chovat násilně, protože se oběť nebrání. Mnoho obětí je paralyzováno během napadení. Nebo existují případy, které se dějí opakovaně a oběť již ví, že obranou by to pouze zhoršila.
Mnoho obětí zločin vůbec nenahlásí. Odhaduje se, že sexuálním útokům ročně čelí 12 000 lidí, ale nahlášeno z toho bývá pouze cca 600. Oběti mnohdy bývají vystrašené a myslí si, že jejich verzi nikdo neuvěří. Popřípadě se bojí možných následků nahlášení.
Za současnou změnou stojí Pirátská strana, která je součástí vládní koalice. Aktivní v otázkách problematiky znásilnění je poslankyně Klára Kocmanová.
Historický kontext
Na znásilnění bylo v průběhu historie pohlíženo různě. Záleželo na konkrétní době a místě.
Mnoho národů uznávalo takzvané právo první noci pro panovníka a tak podobně. Povětšinou ochrana obětí neexistovala a často na ně byla kladena vina. Postupem historie se měnilo vnímání i definice toho, co vlastně znásilnění je.
Kdo znásilnění nejčastěji provádí
Mylnou představou je, že znásilnění se stane někde v noci v temném zapadlém koutě nějakého parku, kde číhá zakuklený deviant. Naopak většina znásilnění se stane mezi lidmi, kteří se znají. Například na pracovišti nebo mezi přáteli. Není ani výjimečné, že sexuální násilí probíhá i uvnitř rodiny.
V nynější nepříznivé ekonomické situaci je na vzestupu znásilnění v tísni. Mnoho lidí přistoupí na nechtěný sexuální styk z důvodu, aby nepřišli o práci, popřípadě za účelem zisku. Někdy se stanou nedobrovolnými prostitutkami, které ovládá pasák.
Švédský hoax
Stejná změna proběhla i ve švédské legislativě již v roce 2018. I tento krok správným směrem bohužel může vést k nepochopení a zbytečnému strachu.
U nás jsme se setkali s tvrzením, že s migrací ve Švédsku došlo v důsledku příchodu migrantů k rapidnímu nárůstu počtu znásilněných. Toto tvrzení předkládal veřejnosti Tomio Okamura za jediným účelem, a to vystrašení lidí. Jedna věc je názorově nesouhlasit, ale pokud „fakta“ jednoho jsou překroucené a záměrně tendenční, tak jde o populistu.
Byla pravda, že vzrostl počet evidovaných znásilnění ve Švédsku, jenže to nebylo v důsledku migrace, ale z důvodu změny ve slovíčkách. Doufám, že to nikdo nepochopí, jako bagatelizování odporného činu, jako je znásilnění. Pouze se snažím vysvětlit, že pokud máme jeden rok statistiky znásilnění a jiných činů vedeny odděleně a následující rok se spojí, tak jsou tyto hrůzné činy stále stejné, pouze na ně právo nahlíží jinak. Není to tedy tak, že se z roku na rok počet útoků zvýšil, jen se začala jinak měřit statistika.
Švédská realita
Ve zmíněném roce bylo 58 % odsouzených za znásilnění jiné než švédské národnosti. I když se opět nabízí vysvětlení, že za to mohou migranti z afrických zemí, tak pravda stojí někde mezi. 58 % je na přepočet 427 osob, ale z toho z Afriky pocházelo 197 zločinců. Zbytek cizinců bylo z evropských zemí.
Aniž bych jakkoliv omlouval nebo zlehčoval oněch 197 nechutných zločinců je potřeba si uvědomit, že stále mnoho útoků zůstává za zdmi domů, kde tito lidé bydlí. Je totiž větší šance, že oběť bude řešit napadení na ulici, než napadení v místě bydliště nebo na pracovišti. Viníky je třeba trestat vždy a ne pouze, když to vyhovuje našemu světonázoru. Stejně tak znásilnění místním člověkem je stejně strašné, jako od cizince.
Zdroje:
