Článek
Evropská unie se momentálně zaměřuje na řešení zhoršující se klimatické situace na našem kontinentu. Změny klimatu jsou skutečně problémem, který řada občanů a politiků buď bagatelizuje, nebo rovnou popírá. V posledních letech jsme svědky toho, že každým létem padají teplotní rekordy a objevují se na našem území jevy, které jsme zde dříve neznali, například tornáda.
Někteří politici buď data vědců nechápou, nebo jim vyhovuje jejich zkreslování. Bohužel jsme promarnili příliš mnoho času tím, že jsme debatovali, zda je klimatická změna reálná, místo abychom se bavili o možných řešeních. Úlohou politiků totiž není zpochybňovat vědeckou práci, ale nabízet řešení problémů.
Problémy klimatických změn nelze jen tak přečkat s nadějí, že přejdou. Musíme proti nim bojovat, a tento zápas, který jsme si sami způsobili, zatím prohráváme. Dopady budou o to horší, čím déle budeme čekat.
V Evropské unii fungují od roku 2005 takzvané emisní povolenky. Ty se snaží nejen snížit množství vyprodukovaných emisí, které vznikají spalováním fosilních paliv. Fosilní paliva jsou dnes běžně rozšířená a jsou nejpoužívanějším druhem energie. Jedná se o ropné produkty, zemní plyn nebo uhlí.
Emisní povolenky
Emisní povolenky jsou zjednodušeně řečeno daní za znečištění. Jedna povolenka odpovídá jedné tuně vyprodukovaného oxidu uhličitého. V roce 2005 je zavedl Kjótský protokol, který přijaly země, jež se k tomu zavázaly na Kjótské konferenci v roce 1997. Mezi ně se řadí i Česká republika, která protokol ratifikovala v roce 2001.
Primárním cílem Kjótského protokolu bylo snížit do roku 2030 počet vypouštěných emisí oproti roku 1990 o 55 %. Toho má být dosaženo tím, že zvyšováním ceny fosilních paliv budou tyto zdroje energie postupně vytlačeny, protože bude jednodušší investovat do šetrnějších zdrojů energie.
Povolenky jsou převážně určeny pro firmy, které svou činností vypouštějí velké množství škodlivých zplodin. Tyto podniky musí prostřednictvím ministerstva životního prostředí nakupovat povolenky a v případě, že svůj nakoupený limit překročí, musí buď další přikoupit, nebo zaplatit pokutu za každou tunu emisí navíc.
Emisní povolenky se však neplánovaně staly možností investic pro velké i malé podnikatele, kteří na jejich skupování a následném přeprodávání vydělávají. To je často kritizováno kvůli tomu, že v Evropské unii by zisk z nich měl být vrácen do oběhu v podobě dotací pro přechod na udržitelné zdroje.
Nové emisní povolenky od roku 2027
Evropská unie vzhledem ke svým závazkům vyplývajícím z Pařížské klimatické konference dospěla k názoru, že je nutné systém přepracovat, a nový systém bude na území celé unie platit od roku 2027. Zpočátku bylo plánováno, že se změny dotknou pouze velkých producentů oxidu uhličitého.
To se však změnilo a nyní budou postižena i soukromá a nemovitostní odvětví. Europoslanci totiž dospěli ke shodě, že Kjótský protokol již nestačí. Evropa má být do roku 2050 uhlíkově neutrální. To znamená, že nevyprodukujeme více oxidu uhličitého, než kolik jsme schopni zlikvidovat.
Aby bylo možné předejít skokovému zdražování, je v plánu zafixování cen emisních povolenek v klíčových odvětvích mezi lety 2027 až 2031. To je z toho důvodu, že cena emisních povolenek se často mění podle toho, jak se zrovna chovají obchodníci, kteří s nimi spekulují.
Spasí Evropa svět?
Kritici často poukazují na to, že tento krok je zbytečný a akorát zdraží život v Evropě a učiní náš kontinent nekonkurenceschopným oproti zbytku světa. Jenže pravda je taková, že s cíli Pařížské klimatické konference souhlasilo 194 zemí, které se stejně jako země Evropy zavázaly do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality.
Například Čína sice s plánem nesouhlasila, ale i čínští komunisté si uvědomují hrozbu klimatické změny. Přišli proto s vlastním plánem, který počítá s uhlíkovou neutralitou jejich země do roku 2060. Není tedy pravda, že bychom jako Evropané byli ve snaze zachránit naše podnebí osamocení.
Proč by to mělo obyčejné lidi zajímat?
Dosud byly emisní povolenky něco, co pociťovaly hlavně velké firmy, a na běžné lidi dopadaly nepřímo zdražením některých produktů. Proto je otázkou, proč by nyní měla tato změna obyvatele zajímat? Citelně totiž na nás dopadnou v podobě zdražení pohonných hmot pro automobily nebo vytápění domácností.
Bohužel pravda je taková, že jsme již propásli chvíli, kdy jsme mohli situaci řešit levněji. Samozřejmě se proti tomu můžeme bouřit a možná si zvolíme lidi, kteří tento plán na našem území zastaví. Jenže to pouze povede k tomu, že dříve nebo později budou muset přijít pro lidi ještě horší řešení. Dosavadní snaha totiž nezvládla zvrátit ty nejčernější scénáře, které vědci předpokládají.
Zdroje:
