Článek
Spolu s ruskou propagandou jde ruku v ruce vyzvedávání pozitiv a zamlčování negativ. To nechybělo u osvobození za 2. světové války od nadvlády hrůzného nacistického režimu. Rozhodně nehodlám žádným způsobem překrucovat historii. Jenom bych rád připomenul události, které byly v době komunistické nadvlády zameteny pod koberec a dnes je nikdo nepřipomíná.
Samozřejmě, že na většinu našeho území dorazila jako první armáda Sovětského svazu. Bylo to tak dáno stanovením demarkační linie, která měla kopírovat hranice Čech s Bavorskem. Následně kvůli brzkému příchodu amerických sil byla lehce posunuta po Plzeň. Jenže sovětský vůdce Stalin nehodlal dovolit, aby spojenci pokračovali. Měl totiž své tajné zájmy s osvobozeným územím.
Je pravdou, že nás Sověti osvobodili od nacistů. To tvrdila ruská propaganda a měla pravdu. Stejně jako měla nacistická propaganda pravdu v tom, že nás osvobodila od komunismu a socialismu. Protože přesně to Hitlerova nacistická říše v propagandě tvrdila. Přirovnal bych to k tomu, když vás ztracené v lese budou chtít sežrat dvě smečky vlků. Ty začnou o snadnou kořist zápasit. Vy pak ale určitě vítěznou smečku nenazvete osvoboditeli, protože vás stále budou chtít sežrat.
I když Německo pod nacistickou nadvládou bezesporu drží rekord v efektivnosti vyvražďování, tak Sovětský svaz nijak nezaostává. Na vraždění a zavírání do gulagů měli desítky let. Jenže ono nezáleží, jestli vyvraždíte desítky miliónů lidí za několik let nebo za několik desítek let. Stále to jsou a zůstanou nechutnými vraždami.
Navíc jaké důvody vedly k tomu, že si Stalin doslova vydupal, že budeme v jeho sféře osvobozeni? V původních plánech osvobozování jsme měli spadat do americké zóny. Jenže sovětský vůdce byl neoblomný a navzdory spojencům rozhodl jinak. Navíc, sovětský svaz byl během invaze nacistického režimu velmi oslaben a výhodu získal pouze díky zásobám od svých spojenců. A málo kdo ví, že kromě ustanovení komunistických vlád v osvobozených státech se na nás sověti dopustili ještě jedné křivdy přímo na našem státě. Tím byla krádež Zakarpatské oblasti, která nám patřila.
Československo bude patřit Stalinovi
To, že na naše území dorazí první sovětská armáda, nebylo o tom, že by byli rychlejší. Bylo to dáno domluvenou demarkační linií, kterou si mezi sebou domluvili vůdci spojeneckých států. Spočívalo to v tom, že Američané a Britové se vylodí v Normandii a budou Francií postupovat na Berlín a Sovětská armáda vytlačí nacisty ze svého území a bude postupovat přes Polsko a Československo také na Berlín.
Jenže Britský premiér Churchill plánoval jiný postup. Údajně během jednání prosazoval vylodění na území Balkánu, protože mu přišlo příliš nebezpečné uskutečnit invazi na těžce obrněné území pobřeží Francie. Zároveň již tehdy varoval před mocenskými ambicemi Stalina. Jenže americký prezident britskému premiérovi nerozuměl. Předpokládal, že to jsou pouze ozvěny dohasínajícího britského imperialismu.
Jenže Churchill se nepletl a správně odhadl snahu rozšířit sovětskou říši. Navíc vylodění na Balkáně by pravděpodobně stálo méně padlých na straně západních mocností. Jenže hlavním Stalinovým argumentem bylo to, že potřebuje zmírnit tlak na svoji zemi tím, že bude co nejrychleji otevřena druhá fronta.
Sověti by bez spojenců neosvobodili ani sami sebe
Sovětský svaz byl útokem na své území zcela paralyzován. Stalin sice předpokládal, že k útoku dojde, ale považoval za nepravděpodobné, že k útoku dojde před dobytím Británie. Navíc čistky v armádě zhoršily velení při obraně. Tomu všemu nepomáhal ani Stalinův rozkaz neustupovat. Někdy totiž taktický ústup pomůže k přeskupení jednotek a k lepší obraně nebo protiútoku. Proto bylo možné, aby Němci dosáhli takových územních zisků v tak krátké době.
Situace se stabilizovala až u Stalingradu, kde se německý postup zastavil. V té době již do Sovětského svazu putovala rozsáhlá vojenská pomoc. Ať už jde o miliony nábojů, tisíce kusů obrněné techniky, vlaky, náklaďáky nebo potraviny, tak právě tato pomoc byla klíčová v získání času. Ten totiž Sověti potřebovali, aby z území za Uralem přesunuli jednotky, které odrazily německou armádu.
Krádež Československého území
Lidé znající naší historii jistě vědí, že k našemu území před 2. světovou válkou patřila i Zakarpatská Rus. Necelý milion obyvatel na nevelkém území východně od Slovenska. Jenže zde bylo kromě průmyslu i velké nerostné bohatství, na které si Stalin dělal zálusk. Hlavně na zásoby uranu.
Není tedy divu, že byl porušen slib, který byl dán Československé exilové vládě. Ten zněl „obnovení Československa v jeho předválečných hranicích.“ Každý bral jako dostačující návrat Sudet. Potom už nikdo nechtěl řešit území na východě, které měl pod plnou kontrolou Sovětský svaz. Ten totiž nejen, že vyhnal nacisty, ale spolu s nimi vyhnal i československé vlastence a dosadil na vedoucí posty prosovětské komunisty.
A v čem bylo toto území tak cenné, že se Sovětský svaz rozhodl ponechat ho namísto toho, aby zůstalo jako vazalské území stejně jako následně celé Československo? Stalin totiž vůbec neměl jisté, kdy válka skončí a jaké budou následné mocenské struktury. Navíc kvůli vlastnímu jadernému programu potřeboval uranovou rudu co nejdříve, aby se byl schopný rovnat Američanům, o kterých věděl, že jejich výzkum značně pokročil.
Proto byla anexe tohoto území jasnou prioritou a Československá exilová vláda ani neměla moc na výběr. Z Londýna se bránit nemohli a českoslovenští komunisté v Moskvě nebyli, nebo nechtěli být, proti.
A tak se tato krádež našeho území stala. Sověti sice argumentovali tím, že si připojení k nim přeje většina zakarpatského obyvatelstva, jenže to se není čemu divit, když vlastence vyvraždili prvně Němci a zbylé vyhnali Sověti.
Nutné je ještě podotknout, že toto území bylo celou historii komplikované a ani Tomáš Garrigue Masaryk s ním zcela nepočítal. Národnostně bylo totiž velmi rozmanité, a kromě České a Slovenské menšiny zde žili i Rusové, Maďaři, Němci a Poláci.
Československé vlády se snažily si toto území udržet. Proto byla snaha investovat do něj velké zdroje. Byly stavěny školy, nemocnice, průmysl a mnoho dalšího, co mělo zlepšit životní úroveň tamějších obyvatel. Před 2. světovou válkou již byla životní úroveň téměř srovnatelná se zbytkem našeho státu. O to horší je, že všechny tyto investice nám byly nakonec odebrány. Protože v každém státě, kde je více národností, je nutné vybírat, komu půjdou, jaké investice, aby se nikdo necítil okraden jinou národností.
Sověti neosvobozovali, ale dobývali
Celá myšlenka toho, že Rudá armáda někoho osvobozovala, je zcela zcestná. Oni totiž pouze využili příležitost k nepřímému uchvácení moci skrze spřízněné komunisty. Jenže na těchto územích byly zřízeny například pracovní tábory a probíhaly represe proti jinak politicky smýšlejícím lidem.
Příkladem nám může být Maďarsko a koneckonců i my samotní. Protože my i Maďaři zažili sovětské tanky. Sice pro to vždy měli Sověti nějakou záminku, ale například u nás stačilo pouhé jemné rozvolnění, aby nás přišli okupovat. V Maďarsku dokonce došlo ke krveprolití, kdy tanky nebyly pouze k zastrašení, ale byly aktivně využity k potlačení svobodomyslných Maďarů.
A to se na druhé straně železné opony nedělo. Američané nikam nedosazovali „své“ loajální lidi, kteří by jim šli na ruku. Sice vznikl alianční blok NATO, ale členství v něm bylo dobrovolné. Příkladem může být vystoupení z aliance ze strany Francie, která v roce 1966 tyto struktury opustila. A nikdo k nim neudělal žádná další vylodění a potlačení těchto myšlenek. V porovnání s naší situací v roce 1968 se to nedá vůbec srovnávat. Navíc následně po několika desítkách letech Francie svůj odchod přehodnotila a vrátila se zpět do NATO.
Proto bychom měli k historii přistupovat objektivně a nepřipomínat pouze to, co se nám hodí do našeho světonázoru. Faktem je, že jedna totalita vyhnala druhou s cílem rozšířit svoji moc o nová území, jejich zdroje a potenciál.
Zdroje:
