Článek
Za posledních 50 let se svět posunul mnohonásobně rychleji, než tomu bylo v minulosti. Vidíme vývoj jak na poli společenské tolerance, tak i ve vědě a výzkumu, který ovlivňuje průmysl. Svět se nyní posouvá do doby liberální demokracie s šetrným přístupem k planetě. A pro přežití nebudou státy potřebovat jen společenské reformy, ale ani bez průmyslových změn nebudou konkurenceschopné.
Vidíme to u nás i u našich spojenců. V USA i v Evropě spatřujeme snahu o to, aby nás svět mohl přežít a nejen to. Snažíme se, abychom všichni mohli žít v míru a se stejnými právy. Je samozřejmě mnoho konzervativců, kteří s tímto nesouhlasí, ale dlouhodobé výsledky ukazují, že jsou takové názorové proudy na odchodu.
Pro naše století však není ani tak důležité mít liberální společnost. Svoboda je bonusem, který mohou politici svým občanům dát. Mnohem důležitější je přistoupit na ekonomické změny. Krásnou ukázkou je komunistická Čína, kde je temná totalita s koncentračními tábory, ale stejně má svoji budoucnost ve světě jistou. A co čínský spojenec Rusko? Jak se rozhodl přizpůsobit změnám?
Smiřme se se zelenou politikou
Část vědecké komunity již dávno bije na poplach ohledně klimatické změny. Dříve byla v menšině a řada lidí ji měla za blázny, což mnohdy stále přetrvává. Ale s pokračujícím výzkumem tohoto tématu se ukazuje, že měli nejspíše pravdu. A nyní vědce vyslyšela i většina světových lídrů.
Mnoho lidí tuto změnu stále popírá a já nevím, jestli s nimi žiju na stejné planetě. To v poslední době nebyli někde, kde dříve býval sníh a teď tam již nenasněží? Nevšímáme si přibývajících meteorologických úkazů, jako například tornád v místech, kde by je čekal jenom málo kdo. Nebo extrémního sucha a požárů.
Je třeba pojmenovat věci pravými jmény. Sobectví, krátkozrakost a strach ze ztráty vlastního pohodlí je to, co trápí mnoho z těch, kteří jsou nepřáteli vědeckých faktů. Raději, než aby upustili od svého dosavadního způsobu života, obětují budoucí generace.
Naštěstí mají lidé, kteří většinou momentálně rozhodují ve světě, snahu naši planetu zachovat. V čele s EU a Amerikou se dalších 6 desítek zemí zavázalo snížit své emise metanu do konce dekády o 30 %. Kritizovaný Green Deal je součástí politiky s cílem snížit produkci uhlíku na 0 % do roku 2050. A mnozí to nazývají zeleným šílenstvím z Bruselu. Jenže stejný plán, akorát do roku 2060 má i Čína.
Čína si totiž uvědomuje, že i kdyby nechtěli, tak aby přežili, musí se přizpůsobit. Jinak jim ujede vlak. A Čína jde sice na změny pomaleji, ale nebudou u nich probíhat protesty nebo debata. Protestující proti jejich „zelenému údělu“ by nejspíše několik dalších let strávili v táboře nucených prací. A neříkám, že je to správně, debata je jistě důležitá, jen chci naznačit, že komunisti v Číně mají potenciál dosáhnout uhlíkově neutrální ekonomiky dříve než my, i když je jejich termín vzdálenější.
Jak se na výzvy tohoto století připravuje Rusko
Panuje mýtus, že Rusko je silná ekonomika. Není, a to je prostý fakt. Rusko má ekonomiku poloviční oproti Německu. V žebříčku podle nominálního HDP je na 8. místě a na paty mu šlape Itálie i Kanada. Co zajišťuje, nebo alespoň před válkou na Ukrajině zajišťovalo, Ruskou prosperitu? Ropa a zemní plyn a nic jiného nemají.
A ono se to v druhé polovině minulého století mohlo zdát jako dobrý plán vybudovat rozsáhlou těžební a distribuční síť pro dodávky paliv. Ty přece bude potřebovat vždycky každý, jenže toto dogma se nyní změnilo. A Rusko není ochotné reflektovat vývoj světa a připravit se na budoucnost.
Jediné, co byli pánové v Kremlu schopní vymyslet, byl plán na zastavení změn. Rozpoutáním války proti Ukrajině se svět musel zaměřit na jiné než klimatické výzvy. Ohromné množství peněz, které tato nevyprovokovaná agrese požírá celosvětově, by mělo jistě lepší využití, než zabíjení celých generací Rusů a Ukrajinců.
Vedlejším produktem, se kterým Putin nepočítal je, že Ruská ekonomika upadlo do krize, ze které již nemá východisko. Místo investic do výzkumu a nových technologií veškerý průmysl přeorientoval na válku a moc si přeje, aby celý svět naskočil na vlnu zbrojního šílenství a s tím zapomněl na klimatickou změnu.
Jenže až válka skončí, co bude s Ruským válečným průmyslem? Nic kromě nábojů, raket a tanků nevyrábí. A o zisky z ropy a plynu se také připravili, v důsledku sankcí jsou nuceni prodávat tyto suroviny pod cenou, jen aby nemuseli své těžební struktury uzavřít.
Temná budoucnost Ruska
Dle mě by k jaderné válce dojít nemělo. Je nepravděpodobné, že by se jedna ze stran k útoku odhodlala, kdyby neměla systémy schopné zničit odvetný úder protistrany, což je zatím nemožné. Rusko a celý svět jako místo tedy má šanci přežit tuto krizi. Jenže jaká budoucnost čeká Rusko?
Putinův režim má velký problém již z dřívějška. Demografie mluví jasně a Rusové vymírají. Ruská porodnost je nejnižší od 18. století a stále se snižuje. Naopak úmrtnost včetně té u mladých lidí roste. Roční rozdíl mezi těmi, co zemřeli a narozeními je 1,7 milionu na straně úbytku. Nejhůře jsou na tom etničtí Rusové, mezi kterými je 10krát více žen než mužů.
Rusko má stále příležitost stáhnout své muže z války a podpořit zakládání rodin a zachránit se. Bohužel to vypadá, že se Putin rozhodl, že jeho země shoří a celý svět si vzal jako rukojmí. Nám nezbývá než doufat, že Ruský stát pohltí ekonomické plameny, a ne plameny jaderné, ve kterých bychom hořeli my všichni spolu s ním.
Zdroje:
