Článek
Zápasy MMA jsou velmi populární hlavně v USA, kde sídlí slavná organizace UFC. V posledních 10 letech je tento trend na vzestupu i v Evropě. U nás je to hlavně díky organizaci Oktagon. Pod ní se odehrál zápas, kterému se přezdívalo „zápas století.“ V něm se proti sobě postavili Karlos Vémola a Attila Végh.
Vyšel z něj jako vítěz slovenský zápasník Attila. Tím se zapsal do širokého povědomí Čechů. V současnosti se blíží odveta, která proběhne na stadionu v Edenu a bude největší MMA akcí, která proběhla v Česku i na Slovensku. A paradoxně to není tím, co se momentálně s Véghem řeší nejvíce.
Před důležitým zápasem totiž slovenského bojovníka začali opouštět sponzoři. Sice si můžeme myslet, že sportovní výsledky spočívají hlavně ve tvrdém tréninku a talentu sportovce, ale tak tomu zcela není. Finanční prostředky totiž umožňují, aby se sportovec mohl plně soustředit na přípravu v tom nejkvalitnějším prostředí.
Attila se však rozhodl k tomu, aby poprvé veřejně vyjádřil svůj politický názor. Konkrétně podpořil prezidentského kandidáta Petra Pellegriniho v duelu proti Ivanu Korčokovi. Tím si rozhněval své hlavní sponzory, kteří s ním ukončují spolupráce.
Hořké vítězství
I když Attilou podporovaný kandidát nakonec zvítězil, tak zápasník nemá příliš důvodů k radosti. Nedávno se totiž se svými sledujícími na sociálních sítích podělil o nový vývoj v oblasti jeho podnikání. Odvrátil se od něj jeho klíčový sponzor, kterým byla automobilka Renault.
Celou situaci sportovec přirovnal k návratu komunismu. Dle jeho slov je trestán za to, že veřejně projevil svůj politický názor. Původně si však Attila ze ztráty sponzora nic nedělal. Údajně ho to v přípravách na nadcházející zápas nijak neovlivní. Jenže u ztráty jednoho sponzora to nezůstalo.
Další firmou, která s ním ukončila spolupráci je slovenský pivovar Corgoň. Végh je znám tím, že momentálně se spíše než na sport soustředil na život influencera a propagoval všemožné produkty. To se ovšem zdá nyní také ohroženo, protože řada potencionálních sponzorů si nejspíše nyní vybere jinou známou tvář pro své reklamy.
Není v tomto problému však jediný. Stejnou situaci nyní zažívá i slovenská modelka Jasmína Alagič, se kterou rozvázala spolupráci firma Rauch. Jejímu manželovi, rapperovi Patriku „Rytmusovi“ Vrbovskému, se zase nelíbily dotazy novinářů na téma jeho podpory prezidentského kandidáta. Alagič i její manžel rovněž podpořili Pellegriniho.
Všichni zmínění jsou jednáním firem i médií v této věci značně rozladění. Znamená to pro ně totiž finanční ztrátu a přijdou i o další výhody, které jim vyplývaly ze spolupráce. Celé to označují jako mediální hon a trestání za politické názory.
Firmy nejsou povinny spolupracovat s těmi, se kterými nechtějí
Veřejnost se samozřejmě i v tomto případě rozdělila na dva tábory. Jedni souhlasí s celebritami, že jde o umlčování a druzí společnosti chválí za odvahu. Ovšem tady nejde ani o nástup totality ani o hrdinský čin. Jde pouze o podnikatelský kalkul společností, které moc dobře vědí, co pro ně politicky aktivní ambasadoři znamenají.
Když sledujeme českou a slovenskou influencerskou scénu, tak se často setkáme s tím, že ten, či onen influencer si stěžuje na to, že mu byla nabídnuta spolupráce pouze za určitých podmínek.
Někdy mohou mít firmy jako jednu z podmínek na spolupráci to, že se celebrita musí za nějaký výrok z minulosti omluvit nebo ho rovnou popřít. Někdy je dokonce vyžadováno, aby tvůrci videí část své tvorby smazali. Ať už to zní jakkoliv, tak takto to opravdu v některých případech funguje.
Tyto ústupky sice zní jako cenzurování tvůrců, ale ono záleží pouze na nich, s kým a jakou smlouvu podepíší. Někdy je popření sebe samých pro celebrity zkrátka výhodné. Pro firmy je samozřejmě široká paleta známých tvářích důležitá. Jenže mnohem důležitější je pro ně samotná image jejich značky. Proto nechtějí, aby je v očích potencionálních zákazníků diskvalifikovala kontroverzní spolupráce.
Podpora politické osobnosti je vždy kontroverzní. Sice Pellegrini vyhrál výrazně o 6 %, ale stále to znamená, že s jeho volbou nebyla menší polovina Slováků spokojená. A to je pro firmy problém, protože žádná společnost nechce být přijatelná pro větší polovinu občanů. Oni chtějí být přijatelní pro všechny. Což se neslučuje s politickou podporou ve státě, kde je společnost extrémně rozdělená a pro každého občana je ten „druhý“ kandidát téměr nepřijatelný.
I když celebrity při setkání s podobnými praktikami firem mluví o umlčování, cenzuře nebo o návratu totality, tak si musíme uvědomit, že podniky nemají povinnost je podporovat. A pokud se ambasador nějaké značky chová způsobem, že danou značku poškozuje, společnost má právo s ním rozvázat spolupráci. Vše je samozřejmě vždy ošetřeno smlouvami, které upřesňují podmínky odstoupení všech zúčastněných stran.
Zdroje:
