Článek
Během komunistické totality ve východní Evropě byl ve státech pod vlivem Moskvy zatajován vliv, který měl Sovětský svaz na rozpoutání 2. světové války. Naopak se glorifikovala role Sovětů během osvobozování. Ano, Rudá armáda východní Evropu osvobodila od nacistů, ale bylo to nutné pouze proto, že předtím podpořila Hitlerovu expanzivní politiku.
Ve skutečnosti se spíše než o osvobozování dá mluvit o dobývání. Nedělejme si iluze, že komunistický režim byl méně brutální než ten nacistický. Sověti si pouze uvědomovali, že místo systematického vraždění je pro ně výhodnější odsoudit miliony lidí k otrockým pracím v gulazích.
Sovětský svaz měl totiž již před válkou v plánu uchvátit východní Evropu. Na tom se ostatně domluvil s Německem. Právě pakt Ribbentrop–Molotov, který sjednali ministři zahraničí obou totalitních říší, dal oběma diktátorům možnost rozpoutat nejhorší válku v dějinách lidstva.
Je smutné, že spojenci dopustili, aby Stalinovy plány byly realizovány po válce. Západní politici selhali před válkou i po ní a umožnili, aby se Sovětský svaz dále rozpínal. Přes zločiny, kterých se Sověti na začátku války dopustili, nebyl žádný z nich nikdy hnán k odpovědnosti.
Přitom měl samotný Stalin během Norimberského procesu sedět na lavici obžalovaných. Kdyby k tomu došlo, nebylo by možné zpochybňovat jeho vinu. Jenže místo toho se pomocí desítky let trvající komunistické propagandy podařilo tuto část historie vymazat ze vzpomínek a podvědomí lidí.
Pakt Ribbentrop–Molotov
Adolf Hitler a Josif Stalin se nikdy nesetkali. Oba se však navzájem pozorovali a panovala mezi nimi jistá míra sympatií i antipatií. Oba sice nenáviděli režim a ideologii toho druhého, ale zároveň navzájem obdivovali totalitní praktiky, ke kterým se uchylovali. Oba byli pragmatičtí a očekávali vzájemnou válku v budoucnu, ale na konci 30. let minulého století si uvědomovali výhodnost spolupráce.
Spolupráce mezi oběma státy započala již roku 1926, kdy byla podepsána smlouva o vzájemné neutralitě, tedy několik let před nástupem nacismu. Již tehdy umožňovali Sověti Němcům obcházet Versaillskou mírovou smlouvu tím, že jim umožnili na svém území testovat nové zbraně.
Smlouva o neutralitě byla základem pro pakt Ribbentrop–Molotov, který podepsali ministři zahraničí obou států v Moskvě 23. srpna 1939. Svět se však po podpisu dozvěděl pouze o veřejné části smlouvy, která v několika bodech pojednává o vzájemné pomoci a zdržení se jakékoliv agrese včetně podpory nepřátel druhé strany.
Jenže smlouva obsahovala ještě několik bodů, které měly označení jako tajné. V nich se oba státy dohodly na rozdělení prostoru mezi nimi. Němci Sovětům garantovali, že nebudou nijak bránit zabrání Finska, Estonska, Lotyšska, Litvy a Besarábie. Zároveň se dohodli, že si mezi sebe rozdělí Polsko podél řek Narev, Visla a San.
Útok na Polsko
Právě pasáž pojednávající o Polsku byla klíčová pro rozpoutání 2. světové války. Týden po podpisu, 1. září, vyhlásilo Německo válku Polsku kvůli vykonstruovanému incidentu u pohraničního vysílače. Německo proto ihned rozpoutalo blitzkrieg proti špatně připravenému sousedovi a Poláci neměli jinou možnost než proti Němcům nasadit vojáky z východní hranice.
Toho na základě vzájemné dohody využili Sověti a 17. září zaútočili na území Polska z východu. Situace byla kritická a Polsko přestalo existovat. Jeho západní část připadla Německu a ta východní Sovětskému svazu. Jelikož je útok na Polsko ve většině států považován za začátek války, je vina Sovětského svazu nepopiratelná.
Velká vlastenecká válka
Jedním ze států, který nepovažoval 1. září 1939 za začátek 2. světové války, byl právě Sovětský svaz a nyní Ruská federace. Oni totiž nemluví o světové válce, ale o Velké vlastenecké válce. To vzhledem k tomu, že Sověti nejdříve bránili své území a následně ho rozšiřovali, z jejich perspektivy dává naprostý smysl.
Tato válka, odehrávající se jako součást světové války, začala až v roce 1941. Tehdy již byla Francie poražena, Británie dennodenně bombardována a USA se do války zapojit nechtělo. Vše nasvědčovalo tomu, že si obě totalitní velmoci rozdělí Evropu a nikdo jim v tom nedokáže zabránit.
Obě strany počítaly s tím, že se nakonec Rudá armáda utká s Wehrmachtem o to, kdo bude vládnout celému kontinentu. Adolf Hitler však Sověty zastihl nepřipravené 22. června 1941, kdy se přes novou polskou hranici začal valit nacistický válečný kolos. Až do té doby Stalin nevedl žádné jednání se svými budoucími spojenci, naopak měl radost, jak Hitler jednoho po druhém likviduje.
Stalin totiž předpokládal, že Německo bude na konci války se Západem natolik vyčerpáno, že nebude schopné sovětský útok odrazit. Bohužel kromě Winstona Churchilla nikdo ze západních zemí neprokoukl skutečnost, že sovětský vůdce nemá v plánu osvobozovat, ale dobývat nová území, přesně tak, jak to měl domluvené předtím s Adolfem Hitlerem.
Zdroje:
