Článek
Rok před 2. světovou válkou se nacistickému Německu pod vedením Adolfa Hitlera podařilo bez jediného výstřelu získat celé území Rakouska a pohraniční oblasti Sudet v Československu. Hitler však svět ujistil, že to byly jeho poslední územní požadavky. Jelikož ale toužil po další expanzi, bylo zřejmé, že další změna hranic už bude muset být provedena za pomoci armády.
Další obětí se mělo stát Polsko, ale bylo nutné vytvořit takový informační zmatek, aby na začátku nebylo jasné, že válku vyvolalo Německo. Přední nacisté totiž potřebovali, aby za nimi stála široká veřejnost. Navíc v rámci propagandy bylo nutné, aby v zahraničí zaznívaly hlasy na podporu Německa.
Proto němečtí generálové vypracovali plán útoku pod falešnou vlajkou. To znamená, že se určitý válečný akt zinscenuje na vlastním území, aby bylo následně možné obvinit z této události druhou stranu, čímž vznikne záminka k válce. Jako místo začátku války byl vybrán vysílač v Gliwicích na hranici Německa a Polska.
Útok v Gliwicích
Celou akci dostaly na starost obávané jednotky SS. Vybraní vojáci si oblékli polské vojenské uniformy a zaútočili na německý vysílač, kde zanechali mrtvoly vězňů, kteří měli rovněž uniformy polské armády a byli zavražděni před samotnou akcí. Útočníkům se podařilo bez boje dostat do vysílače a odvysílat zprávu o boji proti Němcům.
Událost proběhla 31. srpna 1939 a hned druhý den, 1. září, započal pečlivě naplánovaný útok na Polsko z několika směrů. Tomu předcházely měsíce stupňujícího se napětí, k čemuž nacisté využili podobné taktiky jako o rok dříve proti Československu. Německo si totiž nárokovalo polský koridor směřující k městu Gdaňsk.
Vše bylo pečlivě naplánováno
Mnoho lidí tehdy i dnes popírá skutečnost, že šlo o falešnou záminku a že Poláci Německo vyprovokovali. I když dnes s jistotou víme, že tomu tak nebylo, existuje několik historických událostí, které jasně dokládají, jaké plány měl Adolf Hitler s Polskem dávno před útokem na vysílač.
Už samotná kniha Mein Kampf, kterou Adolf Hitler sepsal v době, kdy si odpykával trest za pokus o nacistický převrat, dokládá zájem nacistů o polské území. Hitler zde definuje myšlenku životního prostoru pro Němce, který má být získán na východě na úkor slovanských národů.
Dalším vodítkem, že se Německo chystalo na Polsko, může být smlouva podepsaná ministry zahraničí Německa a Sovětského svazu, známá jako pakt Ribbentrop–Molotov. V tajném dodatku si totiž obě země rozdělily polské území mezi sebou. Podepsání proběhlo 23. srpna 1939, tedy 8 dní před samotným incidentem u vysílače.
Navíc i samotný fakt, že Wehrmacht byl schopen zahájit plnohodnotný útok během několika hodin od incidentu, dokládá, že vše bylo připraveno. Útok na Polsko je příkladem bleskové války, vedené převážně motorizovanými jednotkami. Kdyby zde měla být pouze armáda určená k obraně, takové množství rychlé techniky by zde nebylo rozmístěno.
Všechny okolnosti jasně ukazují na to, že Hitler plánoval 1. září 1939 napadnout Polsko a záminku potřeboval vytvořit pouze proto, aby pro tento krok získal podporu veřejnosti a zasel rozkol v obyvatelstvu západních zemí. Bohužel i dnes nalezneme v různých internetových diskusích občany, kteří nacistickou propagandu berou jako historický fakt.
Bitva o Westerplatte
Německo zahájilo bleskový útok v několika směrech, na což polská armáda nebyla schopna reagovat. Polská politická elita celou dobu počítala s tím, že Německo buď kvůli tlaku Francie a Británie nezaútočí, a pokud ano, spojenci napadnou Německo ze západu a to bude rychle poraženo.
Jenže stejně jako v případě Československa spojenci neudělali nic. Sice Německu vyhlásili válku, ale tomuto aktu se posměšně říká „válka v sedě“. Spojenci totiž nic jiného nepodnikli a nijak se nepokusili zabránit Hitlerově agresi. Ačkoli se polská armáda bránila, neměla šanci a vše bylo rozhodnuto poté, co Polsko napadl i Sovětský svaz.
Německé jednotky pomocí strategie bleskové války nejprve vyslaly vojáky v rychlých vozidlech hluboko do týlu nepřítele, kde destabilizovali situaci, a následovala je pozemní pěchota. Vše bylo podpořeno leteckým bombardováním. Wehrmacht se téměř nedal zastavit, ale na jednom místě se to přece jen podařilo.
Tím místem bylo Westerplatte nedaleko Gdaňsku. Zde byl sklad vojenského materiálu, kolem něhož nechala polská vláda kvůli německé hrozbě vybudovat lehké opevnění. Němci pro útok na tuto základnu využili bitevní loď, která měla v podpalubí rotu jednotek SS. Po začátku války začala loď ostřelovat Westerplatte a po chvíli se z ní vylodili vojáci k pozemnímu útoku.
Místní posádka neměla představovat větší komplikaci v postupu, ale opak byl pravdou. Pomocí několika minometů a jednoho těžkého děla se podařilo základnu bránit celý týden. Poté byli zdejší příslušníci polské armády vyhladovělí a bez zásob, a museli se vzdát. Přestože kapitulovali, je toto místo dodnes symbolem polského vzdoru proti nacistické přesile.
Zdroje:
