Článek
Komunisté u nás po převratu roku 1948 připravovali reformy po vzoru Sovětského svazu. Znárodnění a kolektivizace byly pouze začátkem. Když měl stát ekonomiku plně pod kontrolou, byly zavedeny pětileté plány, takzvané „pětiletky“. Na papíře to vypadalo jako úžasná myšlenka: zjistí se, kolik je čeho potřeba, a tolik se toho vyrobí.
Jelikož stát měl kontrolu nad vším, mohl přesně rozhodovat, kde bude jaká produkce. To mělo zabránit plýtvání a nadbytku, na což bylo poukazováno v západním kapitalismu, kde podnikatelé podřizovali produkci poptávce. Jenže i když to na papíře vypadalo smysluplně, realita se ukázala být jiná.
Z propagandistického hlediska ani nebylo možné přiznat, že nedošlo k naplnění socialistických plánů a že se někde rozvoj státu a blahobytu zasekl. Proto bylo na konci každého pětiletého plánu radostně oznámeno, že plánu bylo dosaženo, a někdy byl dokonce překonán – třeba i dvakrát nebo rovnou třikrát.
Možná kdyby bylo vše zaměřeno pouze na potřeby Československa a jeho občanů, mohlo to dopadnout lépe. Jenže naši komunisté byli přímo podřízení Sovětům, a proto některé plány byly až nepochopitelné. Například třetí pětiletka v letech 1961–1965 měla za cíl zvýšit chemický průmysl o 78 %, což bylo pro nás zbytečné, ale zkrátka si to žádal Sovětský svaz.
Nastávaly tak absurdní situace, kdy například nebyl v obchodech k dostání kečup. Úroda rajčat však byla dostačující a kečupu se vyrobilo dost. Bohužel se nemohl prodávat, protože nikdo nemyslel na to, že je potřeba vyrobit uzávěry k lahvím, což zapříčinilo, že se kečup k lidem nemohl dostat.
Je to asi stejně absurdní, jako kdyby v roce 2023 technologický gigant oznámil, že do roku 2028 vyrobí 100 milionů kusů svých brýlí s rozšířenou realitou Apple Vision a tohoto cíle se držel. Naprosto jistě by toho firma byla schopná bez pochyby dosáhnout, ale problém je v tom, že tento produkt u zákazníků v prodejích propadl.
Z tržního pohledu by tedy bylo zcela zbytečné pokračovat v masivní výrobě něčeho, co se neprodává. Protože však v tržní ekonomice nejde o propagandu a oslavování plnění vytyčených cílů, ale o efektivní vydělávání, firma výrobu tohoto produktu utlumila natolik, aby pokryla poptávku.
Socialismus byl v tomto ohledu lehce naivní a věřil krásným představám, které mohly fungovat na papíře. Byl však neudržitelný, protože trh se sice dá předvídat, ale vytváření dlouhodobých neměnných plánů, které neodrážejí realitu, je jedním z hlavních důvodů, proč se tento režim stal nejen neudržitelný, ale i směšný.
Zdroje:
