Článek
Jedním z velikánů politiky minulého století je bezesporu Winston Churchill. Narodil se v roce 1874 na zámku Blenheim, kde sídlila jeho rodina. Jeho celé jméno znělo Winston Leonard Spencer-Churchill a jeho otec byl váženým politikem. Budoucí britský premiér byl tedy od útlého věku veden k politické kariéře. Zpočátku to však vypadalo, že se příliš nepotatil.
V sedmi letech sice nastoupil na elitní školu, ale příliš se mu nedařilo. Byl považován za hloupého a tomu odpovídaly i jeho školní výsledky. Mnohem raději se věnoval hraní si s vojáčky než školním povinnostem. Během studia onemocněl a málem podlehl vysokým horečkám a zápalu plic. I když se zotavil, tak ho dýchací obtíže provázely po zbytek života.
Na doporučení lékařů změnil školu a nastoupil na školu v Brightonu, která byla blízko moře a mohl se zde plně zotavit. Tu se mu již podařilo dokončit a v roce 1893 se na třetí pokus stal vojenským kadetem na Královské vojenské akademii v Sandhurstu. Zde ho studium bavilo a doufal ve svou budoucnost v armádě.
Vojenská služba
V roce 1897 se poprvé účastnil opravdových bojů a svými veliteli byl chválen a označován za klidného, rozvážného a nebojácného. V búrské válce působil jako vojenský korespondent, ale i přesto se snažil dostat k bojovým misím. To vedlo až k jeho zajetí. Jako v dobrodružném filmu se mu podařilo uprchnout, dostal se až na britské území a stal se z něj národní hrdina.
Díky tomuto kousku se mu dostalo velké mediální pozornosti, poskytoval rozhovory a psal vlastní texty do novin, které byly velmi populární. To mu umožnilo získávat vliv ve společnosti. Dlouho před první světovou válkou vystupoval proti Německu, ale za to si vysloužil pouze označení za válečného štváče.
Na základě své popularity, zkušeností a původu se stal prvním lordem admirality britského námořnictva. Tento post zastával od roku 1911 až do roku 1915. Za první světové války rozhodl o smělém a riskantním útoku v Dardanelách. Ten však skončil neúspěchem a Churchill o post přišel.
Jeho plán byl vytvořit spojení s carským Ruskem a zároveň odříznout Turecko od ostatních států centrálních mocností. Velká Británie během této námořní bitvy přišla o 252 tisíc vojáků. Tento neúspěch ho připravil o funkci a zlomil ho i psychicky. Rozhodl se tedy zahnat deprese vojenskou službou.
Od roku 1915 do roku 1917 působil jako důstojník na západní frontě. Kromě bojových úkolů se zde zabýval psaním a kreslením obrazů. Sám tvrdil, že toto období bylo jednou z nejlepších etap jeho života. Následně byl však znovu povolán do politiky a od roku 1917 působil jako ministr zbrojení.
Zasloužil se o motorizaci armády a o zařazení tanků do výzbroje. Během 20. let minulého století prošel několika vládními i parlamentními funkcemi. Jenže ho čekal další politický úpadek. Na začátku 30. let začal hlasitě kritizovat Německo a vzestup Adolfa Hitlera. Opět začal být označován za válečného štváče a populistu. Jeho vliv následně strmě klesal.
Velkolepý návrat
Politika Velké Británie před druhou světovou válkou je známá neustálými ústupky nacistickému režimu, což Churchill hlasitě kritizoval. Po útoku na Polsko a rozpoutání druhé světové války byla situace pro tehdejšího premiéra Nevilla Chamberlaina neudržitelná a po jeho pádu ho nahradil právě Churchill.
V bojových projevech burcoval národ k semknutí proti nacismu. Jako ministerský předseda si vysloužil první úspěchy během evakuace britských vojáků obklíčených ve francouzském městě Dunkerque. Podařilo se mu rovněž zastavit německé pokusy o vylodění v Anglii.
Na svou stranu se mu podařilo získal Spojené státy americké a po německém útoku na Sovětský svaz se k němu přidal i Stalin. Spojenectví se Stalinem bylo pro Churchilla nutné, ale velmi nepříjemné, protože ho již tehdy prokouknul a viděl jeho imperiální choutky zaměřené na střední i východní Evropu. Zastavení Hitlera však bylo prioritní a to se nakonec alianci USA, Velké Británie a Sovětského svazu podařilo.
Další pád a další návrat
Po válce byl sice v pozici vítěze a světově uznávaného vojevůdce, ale Britové ho již měli dost. Ve volbách po válce zvítězila opozice a Churchill funkci ztratil. Zaměřil se tedy na přednášky a psaní knih. U toho varoval před nebezpečím ze strany Sovětského svazu a vytvořil například termín „železná opona“.
Jenže houževnatý britský buldok, jak mu bylo přezdíváno, se nevzdal ani tentokrát a ještě jednou se vrátil do funkce premiéra. Návratu se dočkal roku 1951 a u moci byl až do roku 1955. Svoji poslední vládu zaměřil na budování silného evropského společenství. To mělo dle něj tvořit hráz mezi Británií a sovětskou sférou vlivu.
Z veřejného života se nikdy plně nestáhl, ale začaly ho omezovat rozvíjející se nemoci v důsledku špatného životního stylu a stresu. Zemřel v Londýně v lednu 1965. Jeho odkaz však žije dodnes. Budí kontroverze, jedni ho obdivují a druzí obviňují z rasismu. Ať ho vnímáme jakkoliv, musíme všichni uznat, že právě díky němu je dnešní svět v podobě, jak ho známe.
Zdroje:
