Článek
Od příštího roku bude pojišťovna hradit výplně z tzv. duálně či chemicky tuhnoucího kompozitu. Tyto materiály se sice barvou přibližují přirozenému vzhledu zubu, ale mají zásadní nevýhody. Aplikují se zpravidla najednou do celé dutiny po odstranění kazu a během tuhnutí mění objem. Výsledkem může být popraskání výplně, vznik trhlin nebo netěsnosti mezi výplní a zubem, což zvyšuje riziko vzniku nového kazu či dokonce zlomení zubu.
Pro pacienta to může znamenat nejen zhoršení estetického vzhledu plomby, ale i její kratší životnost. Zubní výplň totiž může rychleji změnit barvu, být hrubší, hůř se leštit a být křehká.
Ani lékaři nejsou z nové úhrady nadšeni. Ačkoli se zvýší platba od pojišťovny, výplň bude technologicky náročnější a pro některé pacienty – například děti nebo lidi se speciálními potřebami – může být samotný zákrok příliš komplikovaný. Zubní lékař navíc bude muset pracovat v naprosto suchém prostředí, často s použitím speciální „zubní pláštěnky“, čili kofferdamu.
Další změnou je omezení frekvence úhrady. Zatímco dříve mohl mít pacient hrazenou výplň jednou za rok na zub, nově to bude jen jednou za dva roky. Pokud mezitím dojde k novému kazu nebo prasknutí výplně, pacient si opravu zaplatí sám – nebo ji oddálí, což může vést až k nutnosti zub vytrhnout.
Ideálním řešením by stále byla fotokompozitní vrstvená výplň. Ta se ale kvůli technologické i časové náročnosti nehradí z veřejného pojištění. Zubní lékař ji aplikuje po vrstvách, což minimalizuje riziko smrštění materiálu a zajišťuje delší životnost i lepší vzhled. Tyto výplně jsou však drahé – a hradí si je pacienti sami.
Celkově tak změny v úhradách působí spíš jako populistické předvolební gesto než skutečné řešení problému. Hledání levných kompromisů může nakonec systém stát víc, než se očekávalo.
MUDr. Jakub Grulich, University Hospital, University of Bern, Switzerland
