Článek
Falešné dilema pravice a levice v dnešním světě
Tradiční spor mezi pravicí a levicí dnes funguje spíše jako politické divadlo než jako skutečný střet idejí. Obě strany se hádají o symboly, morální postoje a identitární témata, zatímco základní ekonomický směr zůstává stejný. Deregulace, koncentrace kapitálu, privatizace zisků a socializace ztrát – to vše pokračuje bez ohledu na to, kdo zrovna vyhraje volby.
Pravice i levice se staly správci téhož systému. Liší se rétorikou, nikoli výsledkem. Skutečná otázka – kdo vlastní infrastrukturu, data, kapitál a technologické platformy – zůstává mimo hlavní politickou debatu. A to není náhoda.
Kulturní války jako informační návnada
Kulturní války fungují jako dokonalý informační decoy. Zatímco se společnost hádá o gender, sochy, výroky na sociálních sítích a symbolická gesta, probíhá tiché přerozdělování moci a bohatství. Emoce jsou vybičovány, pozornost odvedena a kritické myšlení nahrazeno tribalismem.
Tyto konflikty jsou ideální pro média – jsou levné, nekonečné a polarizující. Nevyžadují analýzu ekonomických dat ani struktur moci. Stačí konflikt, viník a morální rozhořčení. Výsledkem je společnost, která se hádá mezi sebou, zatímco skuteční vítězové zůstávají neviditelní.
Falešná válka Západu proti Východu
Narrativ o zásadním civilizačním střetu Západu s Východem je další zjednodušenou lží. Elity na obou stranách spolu obchodují, investují a spolupracují mnohem více, než se přiznává. Sankce, obchodní války a geopolitická rétorika se často dotýkají běžných lidí, nikoli oligarchických vrstev.
Skutečný konflikt neprobíhá mezi státy, ale mezi těmi, kdo vlastní, a těmi, kdo pouze pracují. Národní vlajky slouží jako zástěrka pro globální ekonomický systém, který je v jádru velmi jednotný – bez ohledu na to, zda mluví anglicky, čínsky nebo rusky.
Co chybí: zobrazení reality po covidu a inflaci
Jedním z nejvíce ignorovaných jevů je masivní chudnutí obyvatelstva po covidu a v důsledku inflace. Reálné mzdy klesají, úspory se rozpouštějí a životní nejistota se stává normou. Tento proces neprobíhá náhle, ale plíživě – a právě proto je nebezpečný.
Média o tom mluví fragmentovaně, bez systémového kontextu. Inflace je prezentována jako technický problém, nikoli jako nástroj přerozdělení bohatství od práce ke kapitálu. Skutečný pokles životní úrovně je maskován statistikami a optimistickými titulky.
Oligarchizace všech společností – Amerika, Evropa i Čína
Bez ohledu na politický systém sledujeme stejný trend: oligarchizaci. Malá skupina jednotlivců a korporací koncentruje obrovské množství moci, kapitálu i dat. Demokracie se stává formální procedurou, zatímco skutečná rozhodnutí se odehrávají mimo dosah veřejnosti.
Rozdíly mezi Amerikou, Evropou a Čínou jsou spíše stylistické než strukturální. Všude vzniká úzká elita propojená s technologiemi, financemi a státem. Zbytek společnosti je stále více závislý, fragmentovaný a nahraditelný.
Nová feudalizace: technokracie a technofeudalismus
Jak popisuje Janis Varufakis, vstupujeme do fáze technofeudalismu. Tradiční kapitalismus, založený na trhu a konkurenci, je nahrazován systémem digitálních panství. Technologické platformy nevydělávají primárně z produkce, ale z renty – z kontroly infrastruktury, přístupu a dat.
Uživatelé nejsou zákazníci, ale digitální poddaní. Pracovníci nejsou zaměstnanci, ale „partneři“. Stát se stává správcem systému, nikoli jeho regulátorem. Technokracie rozhoduje bez demokratického mandátu, pod záminkou efektivity, inovací a nevyhnutelnosti.
Televize vám toto neřekne. Ne proto, že by lhala přímo, ale proto, že mlčí tam, kde by měla mluvit. Pokud chcete vidět realitu, musíte se naučit dívat mimo obrazovku – a třeba i otevřít knížku o technofeudalismu.
Technofeudalism: What Killed Capitalism, Bodley Head UK, 2023 (ISBN 978-1-84792-727-9); Melville House US, 2024
