Článek
Ve svém komentáři pan Luděk Staněk minulý týden nadnesl téma přímých plateb u lékaře či nadstandardů jako léku chronických problémů českého zdravotnictví.
Stejně jako se nám výdaje na zdravotnictví zvyšují (nominálně i vůči HDP), tak se nám v některých ordinacích prodlužující čekací doby a mladí lékaři poukazují na to, že jejich mzda často nepřevyšuje průměrnou. Na první pohled je to paradox. Ve zdravotním systému je více peněz, ale pacienti i lékaři jsou méně spokojeni. Proč tomu tak je?
Systém se chová totiž jako cedník a efektivitu poskytovaných služeb nikdo de facto nekontroluje. Ve spoustě oblastí totiž chybí data, a tak vlastně často nevíme, za co přesně peníze vydáváme, a když to víme, tak konsekventní kontrola chybí. Výsledkem jsou četné korupční aféry a protestní akce zdravotníků. Jako z jiného světa působí zpráva, že nemocniční informační systém jedné z největších pražských nemocnic, Bulovka, vznikl v roce 1995, a teprve nyní se provádí jeho výměna. Dostat z takových systému relevantní statistická data, pokud je vůbec obsahuje, je prakticky nemožné. Pacienti dostávají rentgenové snímky na CD v době, kdy se počítače s CD čtečkou již nevyrábí.
Absence digitalizace tedy nejen stěžuje život pacientům, kteří nemají přístup ke svým zdravotním datům 24 hodin denně, nýbrž primárně znemožňuje efektivně zdravotnictví řídit. A to, že se v důsledku absence digitalizace v některých oblastech jen kupí administrativa pro zdravotníky, kteří pak nemají čas na péči o pacienty a musí stále vyplňovat stohy dokumentů, snad netřeba ani dodávat.
Dalším problémem je nedostatečná náplň preventivních programů, tak, jak je známe ze severských zemí nebo Švýcarska, které efektivně motivují pacienty ke zdravému životnímu stylu. U tohoto bodu se ukazuje i problémem celé debaty, ze které se jaksi vytratil sám pacient. Vnímáme ho jako pasivní objekt lékařské péče, a nikoliv jako aktivního účastníka léčebného procesu. Pokud se toto myšlenkové paradigma nezmění, systém nebude možné zefektivnit. Je potřeba pochopit, že motivovaný pacient je jak zdravější pacient, tak levnější pacient.
Přilévání peněz do systému, v němž nevíme, kam tyto finanční prostředky odtékají, je nejen neefektivní, nýbrž přímo škodlivé. Vytváří totiž falešný obraz, že hlavním problémem je nedostatek financí a jejich samotným zvýšením problémy vymizí. Pokud ovšem nebudou tyto finance odpovědně a efektivně spravovány, vytvoří to pouze falešný podnět pro některé pochybné subjekty, které se na tomto systému budou chtít přiživit.
Proč současná vláda nepokračovala v dobře nastartovaných reformních krocích, jako byla první vlaštovka digitalizace zdravotnictví v podobě E-receptu nebo rozjetá reforma psychiatrické péče prosazená Adamem Vojtěchem, nevím. A tak místo skutečných reforem jsou nám prezentovány v médiích jen korupční kauzy spojené s velkými nemocnicemi, či nápady, jak nalít do zdravotnictví více peněz. Obávám se tedy, že bez smysluplných reformních kroků může být nepromyšlený tok dalších finančních prostředků do zdravotnictví kontraproduktivní.
MUDr. Jakub Grulich, University Hospital, University of Bern, Switzerland
