Článek
PRVNÍ ČTENÍ Leviticus 19,1n.9-18:
1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
9 Až budete ve své zemi sklízet obilí, nepožneš své pole až do samého kraje a nebudeš paběrkovat, co zbylo po žni. 10 Ani svou vinici úplně nevysbíráš, nebudeš na své vinici paběrkovat spadaná zrnka; ponecháš je pro zchudlého a pro hosta. Já jsem Hospodin, váš Bůh. 11 Nebudete krást ani obelhávat a podvádět svého bližního. 12 Nebudete křivě přísahat v mém jménu, sice znesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin. 13 Nebudeš utiskovat a odírat svého druha. Výdělek dělníka, kterého si najmeš, nezůstane u tebe do rána. 14 Nebudeš zlořečit hluchému a slepému nepoložíš do cesty překážku, ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin. 15 Nedopustíte se bezpráví při soudu. Nebudeš nadržovat nemajetnému ani brát ohled na mocného; budeš soudit svého bližního spravedlivě. 16 Nebudeš se chovat ve svém lidu jako utrhač, nebudeš ukládat svému bližnímu o život. Já jsem Hospodin. 17 Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist ke svému bratru, ale budeš trestat svého bližního podle práva, a neponeseš následky jeho hříchu. 18 Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně , ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.
DRUHÉ ČTENÍ Matouš 5,38-48:
38 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ 39 Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; 40 a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. 41 Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. 42 Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. 43 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ 44 Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, 45 abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. 46 Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? 47 A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? 48 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
KÁZÁNÍ
Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Oko za oko, zub za zub“.
Anketa
V historii křesťané tento princip vnímali převážně negativně. Opírali se o Ježíše, který přece „oko za oko“ překonává svou vlastní a mnohem lepší etikou: „Nejednejte se zlým jako on s vámi.“ Jenže Ježíš se nevymezuje proti zásadě „oko za oko“ jako takové; vymezuje se proti jejímu chápání jako povinného přikázání. „Oko za oko, zub za zub“ totiž není příkazem k pomstě. Bůh nám nepřikazuje, že když nám někdo vyrazí zub, musíme mu ho také vyrazit. Bůh nám zde dává hranici – když vám někdo vyrazí zub, smíte mu (maximálně) vyrazit také pouze jeden zub. Ne mu vyrazit všechny zuby. Což je tendence, kterou v sobě my lidé máme.
Schválně, zkuste najít nějakého MMA zápasníka a vyrazte mu zub. Kolik jich na konci konfliktu zbude v ústech vám? Ale nemusíme zabíhat do absurdních situací. Stačí nám ty běžné – děti ve škole, v dětském pokoji nebo na hřišti. Fanynka drkne do Pepíka. Co udělá Pepík? Nedrkne zpátky. Strčí do Fanynky tak, až upadne. Zásada „oko za oko a zub za zub“ je platná i dnes. Je ovšem důležité ji číst tak, jak ji Mojžíš učil.
Mojžíš učil Izrael jít ve svém chování o něco dál, než jak nám velí naše přirozenost nebo lidová mentalita. Přirozené je myslet vzhledem k majetku především na sebe, i za cenu, že někoho poškodím. Obvyklé je smát se znevýhodněným a slabým nevidomí i neslyšící by o tom mohli vyprávět i dnes. Pomlouvat je přece normální. Stejně tak nadržovat mocnému při soudu, protože je mocný. Nebo naopak chudému, protože je chudý. Normální je nenávidět toho, kdo mi ublížil, a toužit mu to oplatit.
A proto Mojžíš učí Izraelce jít dál. Překročit tyto lidské normy a osvojit si normy Boží, mezi které patří například sociální solidarita. Když má někdo vlastní pole, nesklidí všechno. Něco nechá pro chudé a cizince. (Dnes) někdo posílá peníze na charitu, někdo na Ukrajinu. Boží normou je, že krást, lhát a podvádět se nemá. Naopak! Důležitá je poctivost, a proto má dělník právo na svou mzdu. Žádné vykořisťování. Mojžíš říká: Izraelci, vy udělejte něco navíc. Budete ochraňovat znevýhodněné – hluché, slepé. Ti nevidí nebo neslyší vaši nenávist, ale já, Bůh, ano.
Boží normou, která překračuje lidské normy, je spravedlnost u soudu. Ten musí být nestranný, i pokud jde o sociální status. Nesmí se nadržovat ani chudému, ani bohatému. Boží normou je přestat nenávidět toho, kdo ublížil. Nemstít se, ale milovat bližního svého jako sám sebe. Bůh skrze Mojžíše říká: „Buďte svatí, jako já jsem svatý.“ Jinými slovy: „Buďte jiní, jako já jsem jiný.“ Zřejmě jste si všimli, že v textu knihy Leviticus se objevila několikrát věta: „Já jsem Hospodin.“ To je hlavní zdůvodnění. Vy se takto chovejte či nechovejte, protože jste můj lid a já se takto chovám, resp. nechovám. Já neutiskuji slabé. Naopak, jsem na jejich straně. Já nikomu nenadržuji u soudu. Já nikoho nevykořisťuji, nechovám nenávist atd.
Ježíš byl ve svém učení „mojžíšovec“. Učil své učedníky po Mojžíšově vzoru: „Oko za oko, zub za zub“ - dobrý, ale vy jděte dál. Udělejte něco navíc. Nedělejte to stejné zlo jako ten druhý. Zachovejte se jinak. A dává několik příkladů, jak to myslí:
1. Když vás někdo udeří do tváře, nastavte druhou.
2. Když se s vámi někdo soudí o košili, dejte i plášť.
3. Když vás nutí jít jednu míli, jděte dvě.
Tyto tři Ježíšovy zásady se velice často mylně vykládají tak, že křesťan na sobě má nechat dříví štípat, aby dal najevo lásku k protivníkovi. Ale tak to není. Ježíš učí své učedníky, a tím i nás, abychom se nenechali vtlačit do role nepřítele, což lze zařídit tím, že se v konfliktní situaci zachováme jinak, než se očekává. Kdo dává ránu, obvykle čeká dvě reakce – ústup, nebo protiútok. Ježíš nabádá k nečekané reakci: stát na místě (neustoupit) a nabídnout tvář ke druhému úderu.
Nečekaná reakce protivníka obvykle vykolejí. Například Vladimír Putin musel být v šoku z toho, že se mu Ukrajina nevzdala a zároveň že NATO nepřešlo do přímého protiútoku. Výsledkem je prozatím Putinovo přešlapování na místě. Stejně tak odevzdání pláště je nečekaná reakce. Plášť totiž podle Mojžíšova zákona byla poslední věc, která musela v soudním sporu obžalovanému zůstat. Nesměl o něj přijít, aby se měl alespoň v noci čím přikrýt. Očekávanou reakcí by tedy bylo domáhání se tohoto práva, tedy pokračování sporu. Ale když řeknete: „Víš co? Tak si ho nech!“, ukončujete spor. Protivník se buď zastaví a zastydí, že to už přehnal, nebo bude zahanben v očích ostatních. Vy však budete z konfliktu venku.
Je to podobná situace, kterou jste asi mnozí zažili: když vám ve škole někdo vzal třeba čepici a s ostatními spolužáky si s ní házeli po třídě. Vy jste se rozčilovali, běhali z místa na místo a křičeli: „Vraťte mi to!“ A čím víc jste křičeli, tím více se vám smáli. Kdežto když jste jim lhostejně řekli: „Tak si ji nechte,“ přestala to být legrace a vrátili vám ji.
Nejvíc mě ale baví Ježíšova „druhá míle“. Římští vojáci mohli legálně donutit civilistu okupované země nést náklad jednu míli. Obyvatelé okupovaných zemí to vnímali jako velké ponížení a římští vojáci toho rádi zneužívali. Jít ale dvě míle znamenalo přejít z role „oběti okupace“ do role „svobodného dárce“. Ježíš radí odzbrojit protivníka tím, že uděláte víc, než po vás chce, čímž mu seberete jeho zbraň a konflikt tím de facto ukončíte. To jsou Ježíšovy rady pro situace, kdy jste vůči protivníkovi ve slabší pozici.
Ale Ježíš také učí, opět po vzoru Mojžíše, abychom se nestavěli do role nepřítele ani ve chvíli, kdy je vůči nám někdo ve slabší pozici – když nás někdo o něco prosí nebo si chce vypůjčit. Nemáme této pozice zneužít ke zlu.
Ježíš je sice ve svém učení mojžíšovec, ale v jednom aspektu je „mojžíšovštější“ než Mojžíš. Boží přikázání v Mojžíšových knihách zahrnují převážně pouze Izraelce: „Nebudeš se mstít synům svého lidu.“ Což obvykle znamenalo, že s příslušníkem jiného národa či náboženství si můžeš dělat, co chceš. Pro něj to neplatí. Ale Ježíš říká, že platí. Pro jeho následovníky to platí (univerzálně). Proto učí: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ Milujte i ty, kteří nejsou jako vy.
A opět: neznamená to, že ke svým nepřátelům mám chovat láskyplné, vroucí city. Ani po nás Ježíš nechce, abychom si od nepřátel nechali všechno líbit a nebránili se. Ježíš chce, abychom se nenechali nepřítelem vmanévrovat do spirály nepřátelství. Opět po nás chce jinou reakci, než která se čeká. Vždyť mít pozitivní vztah pouze k těm, kteří ho mají k nám, je přirozené a běžné.
Ježíš chce víc. Říká: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ Tím nemyslí všemohoucnost či vševědoucnost. Myslí tím to, že jsme Božími syny a dcerami a jako takoví ho máme napodobovat. Naše děti také učíme nápodobou; když chceme, aby se zdravily, uklízely a chovaly se slušně, musí to vidět u nás. A u Boha jeho lásku k nepřátelům vidíme. Každý člověk je vzhledem k Bohu ve stavu hříchu, tedy ve stavu nepřátelství. Ale On se k nám nepřátelsky nechová. Má nás rád, odpouští a zve nás do svého království. Ke stejnému chování vybízí i nás.
Na závěr řeknu ještě jednu myšlenku. „Oko za oko, zub za zub“ říká, že se máme chovat k druhým lidem tak, jako se oni chovají k nám. Ale Ježíš svým učením o nastavení druhé tváře a lásce k nepřátelům říká, že se máme k druhým chovat tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám – tedy lépe. Ježíšovo učení jsou zásady, podle kterých to chodí v Božím království. A pokud se upřímně modlíme „jako v nebi, tak i na zemi“, pak musíme tyto zásady aplikovat i v našich běžných mezilidských vztazích. Amen.
TŘETÍ ČTENÍ 1. Korintským 3,10n.16-23:
10 Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví.
16 Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? 17 Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy. 18 Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. 19 Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: ‚Nachytá moudré na jejich vychytralost;‘ 20 a jinde: ‚Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.‘ 21 A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, 22 ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, 23 vy však jste Kristovi a Kristus je Boží.
