Článek
Blíží se volby a s nimi se tu a tam objevuje jeden takový nešvar. Politici a političky před volbami, nebo i těsně po nich, znenadání objevují svou náboženskou stránku, se kterou se neváhají veřejně pochlubit. Jako farář ČCE musím konstatovat, že toto jednání je hloupé, směšné, nedůstojné a mnohdy i odporné. Proč? Protože se ve valné většině jedná o porušení třetího Božího přikázání: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.“ (Ex 20,7)
Možná namítnete, že toto přikázání přece zakazuje pronášet všechna ta zvolání, když si chcete ulevit – „ježišmarjá“, „himlhergot“, „sakra“, „kristepane“ a tak dále. Ale kdepak. Kdyby Bůh trestal každého, kdo zvolá jeho jméno, když si dotyčný ukopne palec o skříň, nedělal by Bůh nic jiného. Dle mého soudu jsou mu takové věci lhostejné. I když, co já vím. Jsem si však jistý, že mu rozhodně není jedno, když kdejaký mocipán či mocipánka při výkonu své moci používají Boha k tomu, aby ukázali, jak zbožné jsou jejich úmysly a že to s námi občany myslí dobře.
Zde je několik příkladů.
Miloš Zeman – inaugurace
Možná si to už raději nepamatujete, ale náš bývalý prezident Miloš Zeman se při své první inauguraci v roce 2013 modlil ve Vladislavském sále k Bohu, aby mu dal odvahu, pokoru a moudrost. Až se dosmějete, prosím, pokračujte dál. Ano. Soudem uznaný lhář, který zcela nepokorně dehonestoval a urážel, koho mohl, nemoudře vkládal důvěru v ruského vraha Putina a zbaběle se schovával před novináři, se takto modlil k Bohu. Pokud nevěříte, zde je odkaz.
Andrej Babiš – Jezulátko
Na co si ovšem určitě vzpomenete, je Jezulátko v kapse Andreje Babiše. Sliboval, že až se stane prezidentem, bude všem zahraničním státníkům doporučovat pražské Jezulátko, „které funguje“. Nevím, na co má fungovat, ale jestli na zvolení prezidentem, tak nefungovalo. Možná to vyjde na zvolení premiérem. Uvidíme. Nyní se čerstvě vytasil na sociální síti Facebook se svou návštěvou cisterciáckého kláštera, kde zbožně hledí na zlatý kříž. Tato náhlá zbožnost u soudem uznaného lháře a podle rozhodnutí Vrchního soudu i dotačního podvodníka je do očí bijící manipulace. Nebo do nebe volající?
Alena Schillerová – výrazný kříž, modlitba v kostele
Mezi příklady nemůže rozhodně chybět Alena Schillerová, na jejíž fotografiích nesmí chybět buď masivní kříž, nebo medailonek se světcem na krku. Naposledy svou zbožností uchvacovala voliče, když se neopomněla pochlubit svou modlitbou na Velehradě při mši o svátku Cyrila a Metoděje. Zajímalo by mě, zda si vzpomněla na Boha, když používala peníze daňových poplatníků na své instagramové fotografie. Nechápejte mě špatně. Na tom, že se politička modlí v kostele, není nic špatného. Ale proč to, pro pána krále, musí dávat na odiv na sociálních sítích? Nelze si než vzpomenout na Ježíšova slova: „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen, pravím vám, už mají svou odměnu.“ (Mt 6,5)
Tomio Okamura – svatý Prokop
Předseda hnutí SPD Tomio Okamura je známý jako zastánce tradičních křesťanských hodnot. Před krajskými volbami v roce 2024 připomněl na svém facebookovém účtu svátek svatého Prokopa, kterého označil za symbol českého nacionalismu. Pominu-li ahistorickou hloupost – v době sv. Prokopa lze těžko mluvit o nějakém českém národním uvědomění –, kladu si otázku: proč politik v rámci kampaně připomíná občanům sekulárního státu ryze církevní svátek? Odpověď se nachází v příspěvku samotného Tomia Okamury. Aby zneužil světce ke svým nacionalistickým politickým účelům.
KDU-ČSL – Nanebevzetí Panny Marie
Posledním případem je vládní strana KDU-ČSL, která na svém facebookovém profilu připomíná veřejnosti svátek Nanebevzetí Panny Marie. Mám zde stejnou otázku: proč politická strana v rámci kampaně připomíná občanům sekulárního státu ryze církevní svátek? Je dost možné, že si to lidovci neuvědomují, jelikož mají křesťanství v názvu své strany, ale podobné statusy působí úplně stejně jako ten od Tomia Okamury. Jde o zneužití náboženství ke svým politickým účelům, neboli porušení třetího přikázání (dle katolického počítání druhého). A kdo jiný než křesťanští demokraté by si na to měl dávat pozor?
Příkladů zneužití Božího jména ve prospěch vlastní politiky by se dalo najít mnohem více. Politici si na své křesťanství nejčastěji vzpomenou při vedení kulturních válek, typicky při projednávání zákonů o manželství pro všechny, práv transgender osob, interrupcích nebo o Istanbulské úmluvě. Všichni si asi vzpomeneme na „hovězí je hovězí…“.
Proto mám dvě prosby. První je adresována politikům a političkám napříč politickým spektrem: prosím, nezneužívejte Boha jako garanta svých politických záměrů. Působí to přinejmenším směšně, ale mnohem častěji hloupě, neuctivě a nedůstojně.
Druhá prosba směřuje k vám, čtenářům. Kdykoliv tento jev náboženské kampaně u politiků spatříte, neskočte jim na to. Volme politiky podle jejich reálných politických činů a podle jejich programů. Ne na základě jejich domnělé či skutečné zbožnosti. „Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny.“ (Lukáš 6,44)
