Článek
Začněme prvním jmenovaným. Zmíním tři kauzy. První je Zemanovo tvrzení, že novinář Ferdinand Peroutka napsal článek „Hitler je gentleman“. Prý ho viděl na vlastní oči v časopise Přítomnost vlevo dole. Jiří Ovčáček tento článek zřejmě hledá dodnes. Nejenže se článek nenašel, ale podle historiků ani neexistuje. Jelikož prezidenta nelze žalovat, muselo se po vynesení rozsudku, že výrok je nepravdivý, za Zemana omlouvat Ministerstvo financí. M. Zeman se za svou lež nikdy neomluvil. V druhém případě Zeman lhal o svém bývalém poradci Zdeňku Šarapatkovi, že byl vyhozen pro neschopnost. Soud potvrdil, že Zeman lhal; pan Šarapatka odešel dohodou. Opět se omlouvalo Ministerstvo financí. A do třetice všeho vylhaného: Miloš Zeman zpochybňoval zprávy tajných služeb o zapojení ruských agentů GRU do výbuchu skladu munice ve Vrběticích a lhal o tom, že existuje více vyšetřovacích verzí.
Druhý v pořadí je Andrej Babiš. Jeho lži řešil soud celkem dvakrát. Poprvé v roce 2018 za jeho výrok, že demonstranti proti němu byli zaplacení. Musel se omluvit Janě Filipové, zcela dobrovolné demonstrantce. ÚS a NS později verdikt zrušily a vrátili věc k projednání, ale A. Babiš se nakonec omluvil dobrovolně. Podruhé se musel po rozhodnutí soudu Babiš omlouvat Miroslavu Kalouskovi za obvinění, že rozkradl ministerstvo obrany. K tomu se dlouhá léta táhne soud pro dotační podvod Čapího hnízda. AB je veden ve svazcích StB jako agent Bureš. Podle auditu Evropské komise neoprávněně čerpal dotace pro Agrofert, když byl premiérem. A v neposlední řadě je A. Babiš vyšetřován ve Francii za nákup nemovitostí přes off-shore firmy.
Třetím jmenovaným je čerstvý předseda Poslanecké sněmovny ČR Tomio Okamura. Ten nazval server HlídacíPes.org podvodným webem, který je spojený s Georgem Sorosem. Vrchní soud v Praze nařídil Okamurovi omluvu za tuto lež. Stejně tak se musel omluvit europoslancům Zdechovskému a Svobodovi za tvrzení, že hlasovali pro sankce proti ČR. V neposlední řadě jsou známé Okamurovy výroky o koncentračním táboře v Letech u Písku, o kterém tvrdil, že nebyl oplocený a byl pro nepřizpůsobivé. Tento výrok u soudu nebyl, ale historická fakta usvědčují Tomia Okamuru ze lži.
Možná namítnete: „A co druhá strana politického spektra?“ Pojďme se na ni také podívat. Zmíním čtyři jména. Petr Fiala nebyl nikdy před soudem obviněn ze lži. Byl řešen pouze kvůli správnímu deliktu za neuvedení podílu v Podnikatelské družstevní záložně (téměř 1 milion Kč) v majetkovém přiznání. Hrozila mu pokuta, kterou uznal a zaplatil. Za lež by se dal považovat předvolební slib koalice SPOLU, že nebude zvyšovat daně, což nedodržela. Konsolidačním balíčkem vláda zvýšila DPH, daň z nemovitosti i odvody OSVČ. Ovšem žádná vláda nikdy nesplnila své předvolební sliby v plnosti.
Druhým je Vít Rakušan. Ten čelil kritice, že o napojení svých lidí na podnikatele Redla v kauze Dozimetr musel vědět, což popírá. Stejně tak ale nejdříve popíral, že by měl s Redlovou skupinou cokoliv společného, přitom vlastnil šifrovaný telefon, který je s Redlovými lidmi spojován. Každopádně Vít Rakušan nebyl nikdy soudně trestán a už vůbec nebyl odsouzen k omluvě za lež. Podobně je na tom i Markéta Pekarová Adamová, která nikdy před soudem za lži nestála. Čelí pouze kritice za své nepopulární výroky o tom, že tu vláda není od toho, aby se starala o lidi, a za radu obléknout si svetr navíc, když je člověku zima. U pravicové političky nic překvapivého.
Nejkontroverznější postavou je ovšem bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Ten byl kritizován za vyžadování informací ze živých spisů. Jeho jméno také figurovalo ve vyšetřování manipulací s městskými byty v Brně. V létě 2023 byl Pavel Blažek přistižen v restauraci s Martinem Nejedlým (poradcem Miloše Zemana s vazbami na Rusko). Následně P. Blažek lhal, že jejich setkání bylo náhodné, protože ho do restaurace zahnala bouřka. Jeho největším prohřeškem ovšem byla kauza Bitcoin. Vzhledem k její čerstvosti není třeba, abych se o ní dlouze rozepisoval. Zkrátka Pavel Blažek označoval za „ultralegální“ to, že prakticky přes stát chtěl vyprat peníze prodejem bitcoinů, které byly získány z nelegální činnosti. Místo slibované miliardy pro stát naopak státu vznikla škoda, když musel vracet peníze kupcům. Důležité je ovšem sdělit, že Pavel Blažek sice nebyl za nic odsouzen a za své „bouřkové mlžení“ nestanul před soudem, ale z kauzy Bitcoin vyvodil politické důsledky a rezignoval na svou ministerskou funkci.
Jinými slovy, nikdo z těchto čtyř jmenovaných nečelil žádnému obvinění ze lži, nečelil žádnému soudu a tudíž se nemusel ani za lži omlouvat. Na rozdíl od prvních tří jmenovaných, kteří byli soudem odsouzeni za lži. Mezi prvními jmenovanými a těmi druhými je patrný rozdíl v jejich politické kultuře. Zatímco M. Pekarová Adamová, V. Rakušan, P. Fiala a P. Blažek čelí kontroverzním výrokům, nesplnitelným politickým slibům a v případě Blažka neakceptovatelným krokům, tak A. Babiš, M. Zeman a T. Okamura čelí nebo čelili rovnou soudům, ze kterých vzešly pravomocné rozsudky: Lháři!
Fialův tábor vyvozoval ze svých pochybení důsledky – vysvětlování, přijetí zodpovědnosti, omluva, špatné výsledky ve volbách nebo rovnou rezignace. Babišův tábor se neomlouval (M. Zeman), útočil na názorové a politické oponenty dál, útočil na novináře, šířil nenávist, strach a kupil další a další lži a obviňování. Ale hlavně nikdy nevyvodil ze svého jednání důsledky. Nikdo za lži nerezignoval. Pamatujete na Michala Haška, který několikrát v rozhovoru s Danielou Drtinovou veřejně lhal, že se žádná schůzka s Milošem Zemanem za účelem svrhnutí Bohuslava Sobotky z čela ČSSD neuskutečnila? Co udělal poté, když se na jeho lež přišlo? Rezignoval. Co udělali Zeman, Babiš a T. Okamura? Nic! Vůbec nic. Ještě se jim zvedly volební preference.
A proč? Protože tito tři pánové udělali – minimálně pro své voliče – ze lži normální, běžný a dokonce obdivuhodný způsob komunikace. A nejen v politice, ale i v dalších oblastech života. Podle této části politického spektra je normální lhát. Jejich voliči ví, že lžou, a přesto, nebo právě proto, je volí. Dokonce i média si na tento stav zvykla. Už se s tím tak nějak počítá, že když babišovští politici zalžou, tak se vlastně nic neděje. Ale běda, jakmile je někdo jen trochu nepřesný v tom druhém táboře.
Bojím se, že právě tento jev, že je lež normální, bude mít pro společnost neblahé důsledky. Tam, kde se stává ze lži norma, se rozmůže nedůvěra. Lidé přestanou věřit nejen politikům, ale také státu, institucím, faktům a hlavně sobě navzájem. Společnost, kde panuje nedůvěra, je slabá a zranitelná. Otázkou je, co s tím? Nesmířit se! Nevzdat se pravdy a upřímnosti. Naopak, chtějme pravdu po politicích. Po všech stejně. Nenechme se strhnout ke lži a přísně ji odsuzujme u těch, kteří mají v naší zemi moc. Jako farář si neodpustím jeden biblický citát na závěr. V Janově evangeliu 8,32 říká Ježíš toto: „…Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“
Pokud se vám článek líbí, stiskněte „podpořte autora“. Děkuji!
