Článek
Je to jako bumerang. Vždy jej vyšleme do světa a bohužel se nám stále vrací zpět. Řeč je o projednávání zrovnoprávnění stejnopohlavních manželství v Poslanecké sněmovně. Stále okolo tohoto tématu jako společnost kroužíme, ale nikdy se nám nepodařilo ostudný stav změnit. Teda ne nám, ale skupině 200 osob, známých též jako poslanci.
To, že jedním ze zásadních úkolů Poslanecké sněmovny je „rozhodovat o zákonech“, a tím i o právech a povinnostech adresátů právních norem, není třeba zdůrazňovat. Je to tak v pořádku a je to jeden z pilířů naší zastupitelské demokracie. Pakliže se poslanci usnesou na tom, že je třeba zvýšit spotřební daně (například na tiché víno), někteří nebudou šťastní, někteří si povzdechnou, proč to trvalo tak dlouho, a některým to bude jedno.
Teď se však pohybujeme na půdě, která je přeci jen od běžného legislativního procesu vzdálena. Jedná se o problematiku manželství pro všechny. Někdo může namítnout, že se vlastně jedná stále o jedno a totéž, prostě jde o nějaká práva a povinnosti, která se zapíší do často nepřehledné knihy, které se lidově říká zákon. Nicméně pojďme si přiznat, že u manželství pro všechny je ve hře přeci jen o něco více a že práva statusová jsou prostě o něco výše než práva kupříkladu majetková.
Proto můžeme (nejen) poslední dobou slýchávat argumenty ze všech stran, které jsou podloženy ideji, tradicemi, náboženstvím a občas i racionalitou. Nechci se stávat mluvčím ani jedné strany, ale argument příznivců manželství pro všechny je v zásadě jednoduchý - sexuální orientaci není volba, tak pojďme prostě umožnit těmto lidem, ať mají stejná práva jako páry heterogenních párů, nikomu to neuškodí, jen to těmto lidem pomůže. Podobný názor zastává něco mezi 60 a 70 procenty české populace. Ať už jde o aktivní zastánce manželství pro všechny nebo je tento problém nechává chladným s tím, ať si stejnopohlavní páry „dělají co chtějí“. I tento rezignovaný přístup je vlastně svým způsobem vyjádřením podpory.
U odpůrců je situace složitější. Nejvíce zaznívá argument, že manželství je svazek muže a ženy, což by si někteří rádi přečetli i v Ústavě. Stranou toho, že ústavní zakotvení toho termínu je absolutně nesmyslné (proto je také tento návrh na stole v Poslanecké sněmovně), tak se jedná o argument jako ze začátku minulého století. Nechci se pouštět do genderové polemiky, proto přicházím s jednoduchým protiargumentem - pohlaví, které bude osoba milovat, není předmětem výběru a není to něco, co bychom se měli snažit na člověku měnit. Prostě to tak je. Budeme ho tedy za to trestat? Ačkoliv jsme se již naštěstí jako společnost posunuli do stádia, kdy nebereme stejnopohlavní orientaci jako nemoc, většina z nás naštěstí více, či méně rozumí tomu, že to tak prostě je. No ale stejně je za to pojďme potrestat.
Pak je zde část lidí, která poukazuje na náboženské hodnoty. Toto je rozhodně racionální argument, zvláště v situaci, kdy Česko svojí mírou ateismu vyčnívá (akorát že vůbec). Česko je sekulární stát a s církví jej pojí zejména otázka církevních restitucí. Ano, můžeme polemizovat, jak moc je kultura v České republice založena na křesťanských hodnotách. Ale přeci nemůžeme argumentovat tím, že na našem území hrála církev, stejně jako v podstatě po celé Evropě, zásadní roli, a proto máme křesťanské kořeny, tudíž stejnopohlavní páry v ČR nechceme! Jen namátkou, rozvody si Bible nepřeje, takže kdy že je zakážeme?
Argumentů proti je samozřejmě celá řada, jsou však více, či méně obskurní, stejně jako různé více, či méně obskurní organizace, které se snaží říkat, jak se věci mají mít. Z manželství pro všechny se stala naplno politická hra, která stále naráží na jakési přesvědčení určité části poslanců. Smutné zjištění, že zrovnoprávnění stavu desetitisíců lidí blokuje hrstka lidí, na které si třeba za pár let nikdo již nevzpomene a ani teď vlastně moc lidí neví, jak přesně se všichni jmenují. A jejich argumentace musí bolet na duši nejen páry stejného pohlaví. Ač mě se manželství pro všechny přímo nedotýká, tak i já cítím zklamání a smutek z toho, že se chováme k těmto lidem jako k občanům druhé kategorie.
Dospěli jsme do stavu, kdy prostě sankcionujeme lidi za něco, na co nemají vliv a co si nevybrali. Přijde mi to až tak absurdní, jako kdybychom sankcionovali lidi za barvu jejich vlasů nebo za to, že nemají rádi určitá jídla. Všichni jíme koprovku a ty ji nejíš? Co na tom, že nemůžeš za to, že ji nemáš rád, vrať židli a sedni si pod stůl. Je mi krajně trapné dělat tyto příměry, ale bohužel takto to vnímám.
Držme si všichni palce, že co nejrychleji otočíme kormidlem a posuneme Česko do 21. století.
