Článek
Alkohol nad zlato
Jedno, dvě, ale klidně tři piva každý den před spaním, to přece není problém. Alespoň se mi bude lépe spát a někde psali, že je to vlastně zdravé… V Česku, pivařské zemi, to není zrovna neobvyklý přístup. Vždyť řada z nás má přeci jen ráda nějaký ten půllitr piva nebo dvojku vína - po obědě, místo čaje o páté, před spaním. Není tak divu, že jakmile se politická a veřejná debata tématu alkoholu jen dotkne, vyvolá to větší odezvu než celá novela stavebního zákona.
Zřejmě se ale všichni shodneme, že nadměrná konzumace alkoholu vede k celé řadě negativních dopadů. Podle standardů Světové zdravotnické organizace (WHO) se za nadměrnou dávku alkoholu považuje „již“ konzumace 60 gramů alkoholu, což odpovídá asi 3-4 půllitrům piva nebo přibližně 0,5 litru vína. Pro příklady negativních jevů pak nemusíme chodit daleko – trestná činnost, dopravní nehody, duševní onemocnění vyvolaná alkoholem nebo fyzická újma na vlastním zdraví, případně dokonce vlastní smrt v důsledku konzumace alkoholu. Všechno toto „alkoholové povyražení“ při nadměrné konzumaci alkoholu nás stojí ročně desítky miliard korun.
Jak s alkoholem bojovat?
Nabízí se tedy otázka – co s tím budeme dělat, takhle to přeci nemůže zůstat, chtělo by se říct. Nechat každého vlastnímu osudu, dílčí regulace, nebo rovnou zákaz? Jako nejjednodušší se tedy zdá alkohol přísně regulovat. Jak však ukazují příklady severských států, tvrdá regulace alkoholu ani zdaleka nepřináší žádoucí efekt, jelikož tento přístup vyvolává značný nárůst černého trhu a alkoholem, pašování alkoholu, nárazové pití nebo jev, kterému se říká vzdoroalkoholismus (pití na truc). S těmito jevy se již právě setkali například v severských zemích. Přeloženo do lidového jazyka:
- pokud vám někdo zakáže v obchodě oficiálně koupit alkohol, tak si ho jednoduše koupíte načerno;
- když budete vědět, že je prodej alkoholu omezen časově, budete se snažit stihnout vše vypít urychleně, než prodej skončí;
- někdo si může říct, že mu nemá nikdo co zakazovat, tak začne pít jen proto, že má pocit, že se mu upírá osobní svoboda – prostě na truc.
Co je vidět a co není vidět
Zkrátka nebuďme jako legendární důchodkyně Věra, která by jednoduše ty internety a počítače (ale určitě i alkohol) zakázala. Namísto kontrolovaného oběhu alkoholu podnítíme rozmach černého trhu s alkoholem, přičemž, jak je nasnadě, na spotřební dani stát nevybere ani korunu. Je to v zásadě podobné, jako když stát naruší regulacemi pracovní trh (zvýšení daně z příjmů nebo zpřísnění podmínek pro dohodáře) a lidé na to zareagují tak, že začnou ve větší míře pracovat načerno.
Na první pohled užitečným nástrojem se zdá časově omezit prodej alkoholu, vždyť ve Švédsku či Finsku, kde toto využívají, vykazují nízkou konzumaci alkoholu. Druhou stranou mince je však nárazové pití (binge drinking), které má pro organismus závažné následky. S vědomím toho, že jdete do baru a za 2 hodiny plošně končí prodej alkoholu, budete chtít vypít co možná nejvíce alkoholu, protože pak víte, že už nikde žádný nekoupíte. Případně se ještě předzásobíte. Možná dobrá zpráva pro vaši kvalitu večerní party, špatná zpráva pro vlastní zdraví. Představte si to jako situaci, kdy přijdete v 18 hodin do baru a váš oblíbený drink stojí do 20 hodin polovinu běžné ceny. Po 20. hodině už pak plnou cenu. Co uděláte? Budete pít jeden za druhým a za pět minut osm hodin si jich na baru objednáte dalších 5 a postavíte si je do zásoby na stůl.
Zajímavý efekt je i takzvaný vzdoroalkoholismus. Je to pití alkoholu jako protest proti tomu, že ho dotyčnému chce někdo zakazovat. Jako protest proti omezení na truc uděláme přesně tu věc, kterou nám legislativa nebo společenské normy zakazují a s alkoholem je to podobné. Tato rebelie proti autoritě nám je všem také jistě známá - kdo z nás si nedal alkohol nebo cigaretu asi půl hodinu poté, co nám to rodiče důrazně zakázali?
Přístupů k alkoholové problematice a mechanismů je mnohem více, než kolik je uvedeno v textu. Problematice se komplexně věnuje například studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA). Podstatné je však si uvědomit, že tvrdé zákazy, nařízení nebo regulace nejsou tou nejlepší cestou pro boj s dopady alkoholu. Účinným nástrojem je pak například koncentrace pozornosti na případy nejvíce rizikového užívání alkoholu.
