Další ruská provokace a Česko pálí zpět ostrými

Už bezmála rok a půl může celý svět pozorovat, jak Rusko při své agresi páchá odporné činy. Ať už je pojmenujeme jako zločiny proti míru, zločiny proti lidskosti, nebo válečné zločiny. Pro vnímání situace ale na terminologii příliš nezáleží. Jednoduše řečeno, jedná se o smutnou kapitolu dějin. Ruské vraždy obyvatel, mučení, znásilňování, nebo únosy dětí. To je bohužel smutná situace běžných dní.

A tak si Kreml pomyslel, že to vše kvalifikuje Rusko k tomu, aby začalo ostatní země poučovat o stavu lidských práv. A tímto „privilegiem“ se může pyšnit už i Česko. Nikdo se o to Rusko neprosil, přesto je to tu. Ministerstvo zahraničí Ruska zveřejnilo závěry svého pozorování lidských práv. Výsledek je očekávatelný. Absolutně nikoho tyto závěry nezajímají. A není se co divit, protože situace je asi tak absurdní, jako kdyby masový vrah vyčítal ostatním používání vulgarismů.

Kreml vyčítá Česku destruktivní zahraničněpolitické akce a skluz Prahy k rusofobii. Dále upozorňuje na rasistické myšlenky, předsudky a rasově motivované trestné činy proti národnostním menšinám. Tak asi děkujeme za názor.

Země, která na území Evropy rozpoutala největší konflikt od konce druhé světové války, která s obdivuhodnou pravidelností vyhrožuje světu jadernou válkou, kde lze zatknout člověka i za držení prázdného papíru, bude zemi, jako je Česko, vyčítat stav lidských práv.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Zanedlouho poté, co Rusko zveřejnilo svoje pozoruhodné zjištění, reagovalo české Ministerstvo zahraničí. A to tak razantním způsobem, který možná ani samotné Rusko nečekalo.

„Chronické problémy Česka: neunášíme děti, nebombardujeme nemocnice, neokupujeme území sousedů. Vypadněte z Ukrajiny“. V této reakci je řečeno všechno. Jsme suverénní země, kterou absolutně nezajímá, co si o nás Rusko myslí, natož co si myslí o stavu lidských práv v Česku. A nechybí ani připomenutí toho, kdo má vlastně v otázce lidských práv máslo na hlavě.

Zdá se, že jde jen o běžnou diplomatickou přestřelku. Závěry však mohou být pro Kreml o dost vážnější, než by se mohlo na první pohled zdát: Rusko už ostatní neberou vážně. Země, která nerozumí ničemu jinému než síle, a která ve své diplomacii běžně jedná ze své pozice síly, teď zjišťuje, že své silové postavení ztrácí. A to může být pro ruskou diplomacii problém. Ubývají jí totiž prostředky pro mezinárodní vyjednávání.

V civilizovaném světě spolu země jednají jako rovný s rovným. V případě Ruska probíhá vyjednávání nezřídka stylem „Jste na nás energeticky závislí a nám se nelíbí, co chcete udělat. Tak si to dobře promyslete“. Tedy udělejte, co my chceme a na oplátku na vás budeme hodní. Evropa se však rychle zbavuje závislosti na ruských energetických zdrojích, ruské jaderné hrozby jsou v podstatě ignorovány a když se nyní Rusko pokusí mistrovat cizí stát v otázce lidských práv, obdrží takovou ponižující odpověď, po které by se slušelo twitterový účet ruského ministerstva zahraničí rovnou smazat.

České ministerstvo zahraničí předvedlo ve své komunikaci výbornou práci. A není to poprvé, co Česko vystupuje proti Rusku sebevědomě a suverénně. Toto je totiž jediný způsob, jak s Ruskem jednat.