Článek
Přirovnání dezinformací k mině se leckomu může zdát až příliš přísné. Opak je pravdou. Dezinformace jsou miny. Miny, které se pohybují, šíří se a rozmnožují. Jsou to miny, které nelze uchopit a jednou pro vždy zneškodnit. Ale stejně jako miny, tak i dezinformace potřebují ke svým ničivým vlastnostem jednu zásadní věc - člověka. Vlastně dva. Jednoho, který ji nastraží a druhého, který bude její obětí.
Všichni z nás už jistě zaslechli ve veřejném prostoru pojem „dezinformace“. Předně je nutné tento pojem vymezit, což se občas nedaří ani „odborníkům“ na tato témata.
Dezinformace je nepravdivá informace, která má za cíl oklamat lidi a s tím záměrem je i šířena.
Zajímavý způsob, jak vytvářet dezinformace, je vzít pravdivou informaci a na ni „přilepit“ malou část, která je však lživá, a která pozmění význam původní informace. Ale protože je většina informace postavena na pravdě, je těžší rozpoznat, že se jako celek jedná o dezinformaci. Často působí průlomově a snaží se příjemci informace říci, že je vše jinak, než se zdá. A právě samotná dezinformace mu má vysvětlit, jak se věci ve skutečnosti mají.
Výsledek? Obrovské podhoubí ve společnosti, které se chová přesně jako mina. Čeká na nejnevhodnější okamžik, aby došlo k výbuchu. Ale nemysleme si, že dezinformace je něco, co je fenoménem jen dnešní doby. Moc dezinformací si uvědomovali již ve starověku, kdy byly dezinformace používány jako zbraň. Oproti konvenční armádě velmi levná zbraň. Zajímavý příklad lze uvést z 2. světové války. Při nacistickém bombardování Velké Británie začali Spojenci využívat technologii radarů pro zneškodnění nočních bombových náletů. Aby zamaskovali to, že jsou radary využívány, rozšířili záměrně dezinformaci s tím, že piloti Spojenců konzumují velké množství mrkve, což jim dodává výjimečný zrak v noci. Kromě velitelství Luftwaffe byla ošálena i veřejnost ve Velké Británii a zrodila se povídačka, která přetrvala dodnes.
A jak proti dezinformacím bojovat? No, hodně těžko. Můžeme si všichni spolu několikrát opakovat, že při zpracování informací je potřeba kritické myšlení a ověřování si informací z více zdrojů. Tuto poučku navíc slyšíme téměř od všech seriózních novinářů. Za mě ale v dnešní době téměř neaplikovatelnou. Nejde to. Nikdo dnes nemá čas, aby si informace ověřoval poté, co se navíc objeví v médiu, kterému věří. Ať už je to Česká televize nebo médium, které se snaží vydávat alternativní pravdu. Apelů na ověřování informací mohou být každý den desítky. Ale pozornost člověka, kterou věnuje nějaké zprávě, končí zpravidla na konci titulku.
Spoléhat se na stát, že se dezinformacím postaví a tento problém vyřeší, je cesta do pekel. Musíme každý začít u sebe, protože každý z nás je ten nejdůležitější článek v mozaice šíření dezinformací. Každý z nás může šíření dezinformací zastavit. Naopak každý z nás může vytvořit pro dezinformaci podhoubí a rozšířit ji.
Dezinformace jsou obrovskou hrozbou. Nejde jen o to, že cosi nepravdivě sdělí. Jde i o to, že manipulují s pocity a emocemi. Ale dobrá zpráva je, že nejsme proti nim bezmocní. Jako lidé jsme si je stvořili a jako lidé s nimi dokážeme a musíme bojovat.
