Historická návštěva v Česku. Ukrajinský hrdina přijel po čtvrtstoletí zpět do Prahy

Byl středeční večer, když internetem proběhly záběry na vládní speciál, který byl doprovázen dvěma Gripeny. Na palubě seděl člověk, který se již teď nesmazatelně zapsal do světových dějin. A při cestě stihl i selfie s jednou ze stíhaček, která ho doprovázela. I tato symbolika pro Ukrajinu mnohé znamenala. Bylo krásné vědět, že Česko čeká návštěva Volodymyra Zelenského.

Zprvu velký respekt před každým, kdo o této návštěvě věděl a neporušil embargo na informace. Ať už se jednalo o pracovníky v médiích, o zaměstnance Hradu a jiný organizační personál. Tolik lidí vědělo o tomto historickém milníku, a i přesto se informace nerozšířila.

Bylo moc příjemné se jet podívat i na samotný Zelenského příjezd. Všichni přihlížející v dobré náladě, samé úsměvy, žádný alkohol, žádné vulgarismy. Jaký to je jen kontrast s náladami na protivládních demonstracích. To jsou důvody, proč se vyplatí na takové akce chodit. Ani chvíli tak nehrozilo, že by dav například zaútočil na Muzeum. Pardon, na Hrad.

A pěkné momenty, které na nás pak čekaly na nádvoří Pražského hradu, byly jen třešničkou na dortu. Když jsem viděl, jak si Pavel se Zelenskym podávají ruce, dětsky jsem se usmál. A pro připomenutí, co dělá v poslední době jeho prezidentský protikandidát?

Hraje si na dětském hřišti,

leze po stromech a sbírá třešně,

a poté, co mu poradci vysvětlili, co je vařečka, tak předstírá pečení bublaniny.

A další příjemné zjištění je to, že nikdo nemusí mít strach z toho, že nejvyšší ústavní činitelé státu jakkoliv zpochybní naši podporu Ukrajiny. V zemi, kde byl prezidentem Miloš Zeman, to rozhodně není samozřejmost. Takhle se totiž dělá politika, která je založena na idejích a hodnotách. Není založena na výsledcích průzkumů nálad ve společnosti nebo na obchodu se strachem. A i prezident Zelenskyj si to dobře uvědomuje.

Navíc to není poprvé, co je Zelenskyj v Česku. Prahu již navštívil v roce 2009. Teď se vrátil zpět jako hrdina nejen své země, ale celého demokratického světa.

Tak zase někdy v Praze, pane prezidente!