Článek
Cash only!
Rozmohl se nám tu takový nešvar. Stále častěji můžeme na cedulích u hospod a restaurací vídat nápis „Platba pouze v hotovosti“. Asi nejvíce na toto opatření restauratérů a prodejců v současnosti upozornil filmový festival v Karlových Varech, což se stalo vděčným terčem posměchu, ale i rozčarování.
Důvodů může být několik, některé zřejmě souvisí i se zrušením EET. Častým argumentem prodejců je i to, že zlomek platby musí odvést ve formě poplatků. Pro představu, jedná se přibližně o 1 - 2 % z platby (jde jen o orientační rozpětí, přesná čísla si stanovuje každý poskytovatel sám). Je však podstatné se ptát, zda to, že prodejce nemusí díky hotovostní platbě odvést tento poplatek, kompenzuje potenciálně ušlý zisk díky tomu, že lidé u něj prostě nenakoupí.
Proč vlastně tedy chtějí někteří prodejci přijímat pouze platby v hotovosti? Někde je to pochopitelné, jako na vesnických zábavách nebo na malých příležitostných akcích. Jasně, kvůli 2 vesnickým akcím ročně přeci nebudu zřizovat připojení k internetu a terminál. Ale na větších akcích, zejména ve městech, mi to smysl nedává. A to mám opakované zkušenosti s pořádáním koncertů.
Trend u lidí je však poměrně jasný. Obliba bezhotovostního placení konstantně roste. Dává to smysl. Navíc, když už lze snadno platit telefonem či hodinkami. Pokud se oprostíme od zvyku platit v hotovosti, je platba kupříkladu telefonem rychlejší i pohodlnější. Navíc v době, kdy potřeba s sebou nosit peněženku klesá. Studentské karty, předplatné na dopravu, ale i různé slevové kartičky, to vše lze nyní „nosit“ jako aplikaci v telefonu. Až se podaří zavést i elektronické občanky, odpadne další důvod pro nošení peněženky. A tak například do obchodu lze dojet pouze s telefonem a peněženku nechat doma.
Asi nejsem jediný, komu se stalo, že přišel k občerstvení a nemohl si objednat, protože obsluha přijímala pouze hotovost a já měl pouze kartu. Zprvu jsem se snažil situaci nějak vyřešit. Hledal bankomat, nebo jsem si půjčoval od známých.
Nestyďte se prostě odejít
Ale po nějakém čase mě to jednoduše přestalo bavit. Pokud mám jinou možnost, prostě odejdu a jdu jinam. A lidé by se měli přestat stydět udělat to samé. Je to svobodná volba prodejce, že nepřijímá karty. Stejně tak je svobodná volba zákazníka, zda a kde nákup provede. Pakliže nemáte hotovost a prodejce karty nebere, není vaší povinností situaci jakkoliv řešit. A za odchod k jinému prodejci se rozhodně není na místě cítit jakkoliv špatně.
Ani náznakem však nejsem příznivcem toho, aby stát obchodníkům jakkoliv nařizoval, zda musí přijímat karty. Bylo by to vcelku bizarní. Stejně jako snaha některých politiků zakotvit právo platit v hotovosti do ústavy. Jedná se o problém, který je nutno nechat pouze na trhu. Pokud spotřebitelé vyhodnotí, že neakceptování bezhotovostních plateb pro ně bude problematické, přestanou u prodejce nakupovat.
Ač je z textu patrné, že nerozumím snahám prodejců o příjem pouze hotovostních peněz (pakliže jsou jejich praktiky tak čestné, jak říkají), respektuji, že je to jejich svaté právo. Ale jak jsem již naznačil, spotřebitelé si musí uvědomit, že k uzavření kupní smlouvy jsou třeba dva. A právě oni jsou jednou ze dvou esenciálních stran kontraktu. Pokud kvůli chování prodejce nenakoupí, nedělají nic jiného, než že dají najevo svůj postoj na trhu. A je na prodejci, aby si to uvědomil a zareagoval.
Hotovostí zpátky do minulosti?
Občas slýchávám posměšné poznámky s tím, jestli jako opravdu budu platit ty dva rohlíky kartou. V té větě je všechno. Proč bych nemohl zaplatit 10 korun bezhotovostně? Rozuměl bych tomu, pokud by bezhotovostní platby byly něco nového a tato platba vyžadovala aktivování složitého mechanismu. Pak bych také usoudil, že kvůli 10 korunám nebudu používat kartu. Ale v dnešní digitalizované době? Není důvod.
Dá se pochopit, že někteří lidé nedají na hotovost dopustit. Přeci jen je to něco fyzického, na co si mohu sáhnout, co si mohu uložit pod polštář a nejsou to jen jakási čísla v mobilu či počítači.
Ale v dnešní době, kdy i lidé v pokročilém věku běžně ovládají telefony, je namístě, abychom bezhotovostní platby plně akceptovali a od prodejců vyžadovali. Nikoliv pomocí nařízení, ale tím, že dáme tržně najevo svůj názor.
