Článek
Zvýšení koncesionářského poplatku
Účel koncesionářských poplatků je jasný. Stabilizace ekonomického zázemí a nezávislosti veřejnoprávních médií. Díky těmto poplatkům Česká televize a Český rozhlas nejsou závislé na příjmech z reklamy nebo ze státního rozpočtu. Veřejnoprávní média tak mohou hospodařit s obnosem peněz, který plyne přímo od občanů, nikoliv od vlády či soukromých společností.
Výše televizního poplatku je po dlouhou dobu na úrovni 135 korun a rozhlasový poplatek činí 45 korun. To vše na domácnost, nikoliv na osobu. Televizní poplatek se nezměnil od roku 2008 a rozhlasový od roku 2005. Není třeba velké znalosti ekonomie, aby bylo zřejmé, že reálná hodnota poplatků se za tak dlouhou dobu značně snížila. Proto vláda nyní přišla s návrhem na zvýšení koncesionářského poplatku. U televizního vysílání na 160 korun a u rozhlasového vysílání na 55 korun za měsíc. Nadto se chystá rozšíření okruhu plátců.
Peníze od občanů jako pojistka proti vládní propagandě
Velmi často si lidé pletou dva pojmy. Státní médium a veřejnoprávní médium.
- Státní média jsou financována přes státní rozpočet. V Česku by to znamenalo, že vláda předloží v Poslanecké sněmovně návrh zákona o státním rozpočtu, ve kterém bude jedna z položek výdaj na Českou televizi a Český rozhlas.
- Veřejnoprávní média jsou placena přímo od lidí a v Poslanecké sněmovně se pouze schvaluje výše poplatku.
Česká televize a Český rozhlas jsou médii veřejnoprávními (lze se setkat i s označením média veřejné služby), což je jednoznačně lepší varianta ze dvou nabízených možností. Alespoň pokud považujeme demokracii a právní stát za hodnoty, za které jsme se ochotni postavit.
Naproti tomu státní média pro vládnoucí režim představují dokonalý nástroj pro svoji propagandu, jelikož státní médium, neustálé existenčně závislé na tom, kolik peněz získá od vládou sestaveného státního rozpočtu, je nuceno přizpůsobit své zpravodajství tak, aby se vláda na médium „nenaštvala“. Vláda tak získává do ruky silnou zbraň a může neustále přímo či nepřímo naznačovat, že pokud se médium nebude chovat podle představ, projeví se to na objemu peněz, který nechá na příští rok schválit.
Zvýšení koncesionářského poplatku a rozšířený okruh plátců. Nový ředitel České televize Jan Souček bude mít zkrátka na startu velmi dobré podmínky.
Poplatky jsou štítem proti nedemokracii
Silná a nezávislá média veřejné služby jsou klíčovým nástrojem pro odolnost společnosti proti dezinformacím a propagandě, což jsou hrozby, kterým v současnosti čelíme více, než si všichni uvědomujeme. Dvojnásobně to platí u České televize.
Nechci obhajovat Českou televizi a její hospodaření. Asi každý bychom v rozpočtu České televize našli výdaje, které považujeme za zbytečné. Nemusí se nám líbit některé pořady, můžeme mít výhrady k chování některých osob. To vše je naprosto v pořádku a seriózní kritika je oprávněná. Chápu i hlasy těch, kteří říkají, že Českou televizi nesledují, tudíž nechtějí platit poplatek. Bez něj se ale ekonomické nezávislosti instituce dosahuje těžko.
Jenže problém je daleko hlubší než to, zda někdo sleduje či nesleduje Českou televizi. Důležitá je instituce jako taková. Instituce jako garant nezávislé žurnalistiky, která posiluje pozici demokracie, právního státu a odolné společnosti. Poplatek je tak v podstatě investice do hodnot, které Česko drží daleko od zemí, jako je Maďarsko.
V součtu se pak není čemu divit, že se poplatky pro Českou televizi nelíbí poslanci Babišovi, který by rád hlasoval pro zrušení poplatků. Člověku, který ovlivňoval svá média a pro kterého je demokracie nepřirozené prostřední. Nenechte se proto zviklat snahou o populismus a zkuste pochopit podstatu veřejnoprávního média a jeho účel pro demokracii.
Je to celé mnohem důležitější, než si myslíte.
