Článek
Ostrý souboj vlády s opozicí
Vláda Petra Fialy pokračuje ve svých snahách o záchranu státního rozpočtu před tvrdým nárazem do zdi. Na plénum Poslanecké sněmovny se tak dostalo projednávání konsolidačního balíčku. Očekává se jeden z největších střetů mezi vládní koalicí a opozicí. A hned od začátku rozpravy jsme mohli být svědky odpudivých výroků.
Zprvu je třeba podotknout, že samotný názorový střet vlády a opozice je naprosto nezbytný prvek demokracie a buďme rádi, že jej zde můžeme mít. Co by za to někteří dali v zemích, jako je například Rusko.
Nicméně jedná se o politický střet, navíc v jednom z nejsledovanějších témat tohoto roku. Bylo tak možné předpokládat, že kromě věcné argumentace dojde i na zákeřné útoky, lži, demagogii a populismus.
Vlajka Ukrajiny a Evropské unie jako nepřítel číslo jedna
A to na sebe nenechalo dlouho čekat. Stačilo, aby se k řečnickému pultu dostal Tomio Okamura. Ten vyhlásil boj vlajce Ukrajiny a Evropské unie, visících na Sněmovně. Obě tyto vlajky chtěl okamžitě sundat. A když už byl u ukrajinské vlajky, nezapomněl se, jak je již jeho standardem, navézt do Ukrajiny a Ukrajinců, jejichž domovinu ve svém projevu vylíčil víceméně jako zemi, ve které neprobíhá válka. A když už byl u ukrajinských uprchlíků, přišel s tvrzením, že „ekonomická migrace nikdy nikde nic dobrého nepřinesla“. Tomio Okamura si velmi dobře uvědomuje, že se nejedná o ekonomické migranty, ale o uprchlíky. A že stát, ve kterém jsou hlášené raketové útoky již běžné, opravdu není letní destinace pro dovolenou. Ale styl jeho politiky je založen na manipulaci a obchodu se strachem a nenávistí. A zatím mu tato rétorika u jeho voličů prochází.
Ve svém projevu nenávisti nezapomněl několikrát zopakovat, že vláda okrádá vlastní občany. Jako červený hadr pak působí Okamurou opakovaně zmiňované výdaje na Ukrajinu. Je to smutné, jelikož i sám Okamura si dobře uvědomuje, že i tato realita je odlišná, než jak se ji snaží prezentovat. Přiznejme si, že zbraně, které jsme na Ukrajinu vyvezli, nebyly zrovna nejmodernější, navíc nám na ně „zlá“ EU přispěje. A to, že poskytneme podporu lidem, kterým ruský agresor zničil domovy a ohrožuje jejich život, by nemělo být vůbec předmětem debaty. Navíc se nám to i z ekonomického hlediska začíná vyplácet. Obecně řečeno, to, zda budeme stát na správné straně dějin, nemá být ve slušné společnosti vůbec předmětem diskuse. Pokud tedy nejste obchodník se strachem a nenávistí a neříkáte si Tomio Okamura.
Kdo může za neúspěch Čechů?
Pakliže se jedná o zdravého jedince, může si za svůj vlastní život on sám. Kopání kolem sebe, že tihle a tamti mohou za to, že se nemám tak dobře, jako se má můj soused, protože těch pár korun, které bych chtěl ze státní kasy pro sebe, dostane někdo jiný, je opravdu odpudivé. Mimochodem, ty peníze ze státní kasy, jdou jen a pouze od osob, které je do eráru odvedly. A ti by mohli následně také lamentovat nad tím, proč zrovna jejich peníze jsou přerozdělovány k ostatním.
Vyšší úrovní alibismu je pak nářek, že cizinci seberou Čechům práci. Ano, to se může stát, ale čí je to chyba? Zas a pouze daného člověka. Pokud bych byl zaměstnavatel a měl na výběr mezi pracovitým cizincem a neschopným Čechem, hádejte, koho bych přijmul. A když mé místo získá cizinec bez znalosti jazyka, je namístě, abych si přiznal, že jsem prostě lempl.
Stejně jako Češi v pohraničí nacházejí práci například v Německu či Rakousku, tak i k nám přicházejí běžně cizinci, kteří tu hledají práci. A nejedná se jen o problematiku v kontextu současné ruské invaze na Ukrajinu. Cizinci jsou pro nás klíčoví při chodu ekonomiky. A apriori odpor proti cizincům je prostě špatně. Tečka.
Tento alibistický přístup některých lidí tak musí co nejrychleji skončit. Žádný občan Ukrajiny nemůže za jejich nezdary. A pokud někomu vadí už jen zvýšená přítomnost Ukrajinců, tak ať svoji zlobu směřuje do Kremlu, protože tam sedí viníci.
