Článek
Proč je sousedova tráva vždy ta zelenější?
Asi neexistuje nikdo z nás, kdo by si nepovzdechl nad tím, jak se mají v zahraničí dobře, zatímco my máme víceméně postavení jejich chudých příbuzných. Na tom není nic zlého, v podstatě všichni více prožíváme to, když se někdo má lépe, než když se má hůře či stejně jako my. A protože se přístup k internetu stal běžností, tak máme i poměrně dobrý přehled o tom, jak se mají občané ostatních zemí. Vesele tak můžeme začít srovnávat.
A tak si můžeme snadno povšimnout a postěžovat si nad tím, že v Polsku mají levnější těstoviny a maso, v Německu mají chutnější zeleninu a jogurty. A třeba v Rakousku mají znatelně vyšší důchody. A všechno to může být, a zpravidla i je, pravda. Proč se ale jedná naši chybu, že to tak vnímáme?
Jak jednotlivosti vytváření komplexní obrázek
Odpověď není nijak překvapivá. Děláme tu chybu, že si z jednotlivých zemí vybíráme jen určité fragmenty a porovnáme je se situací v Česku. A nezřídka kdy si vybíráme vždy ten jeden fragment, ve kterém je ta která země nejlepší. Estonsko je premiantem v digitalizaci, proč nemáme taky takovou úroveň digitalizace u nás? A ve Švýcarsku lidem z výplaty zůstává nejvíce na světě, tak proč my máme oproti Švýcarsku tak málo?
Asi chápete, kam tím mířím. Neznám nikoho, kdo by si povzdechl nad tím, že v Česku se peněžitá pomoc v mateřství (mateřská) u jednoho dítěte vyplácí po dobu 28 týdnů, zatímco v Rakousku je to 16 týdnů. A rakouské matky by si tak naopak mohly stěžovat, jak se ty české mají skvěle, protože se jim mateřská vyplácí po téměř dvojnásobnou dobu. Takže jsou na tom Češi celkově lépe? A co teprve vajíčka, které jsou v Rakousku znatelně dražší, takže Češi snídají znatelně levněji než v Rakousku, a tak se mají lépe? Nevím, jaká je odpověď, každý si ji musíme vyhodnotit sám. Ale na základě komplexního stavu, nikoliv podle toho, kde mají zrovna levnější vajíčka či těstoviny.
Máme se lépe než kdy jindy
Bezpochyby. Měli bychom si uvědomit, jaká je naše situace. Se Slovinskem jsme nejvyspělejší země bývalého Východního bloku. Jsme jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. Je zde fungující právní stát, demokracie i občanská společnost. Celkově se máme nejlépe, jak jsme se kdy v historii měli. A věřte, že i v současnosti by si s námi tři čtvrtě světa vyměnila život. A to by velké části stačilo jen to, že tu neprobíhá válka a neumíráme žízní, hlady, horkem nebo zimou.
A pořád nám to nestačí a chceme více a více. Což je samozřejmě dobře, touha po zlepšení své situace je jedním ze základních pilířů kapitalismu. Ale měli bychom si uvědomit, že je to jen a pouze na nás. Nikoliv na státu. Stát jako takový se potýká s obřími deficity a dává nám nepoměrně více peněz, než kolik by mohl a měl. Natož aby vytvářel opatření kupříkladu ke zlevnění některých potravin (a to stranou ponechávám nesmyslnost cenových stropů). A za současný stav státního rozpočtu si můžeme jen a pouze my a naše touha po bezpracném čerpání zdrojů. Nikdo jiný. Budeme se v tomto ohledu muset zkrátka razantně uskromnit.
Shrnuto podtrženo, než začneme nadávat na životní úroveň v Česku, třeba kvůli nižší ceně naší oblíbené potraviny v zahraničí, nedělejme z toho komplexní závěry. Naopak poděkujme, že v dnešní době máme tu možnost si jet nakoupit do zahraničí. V rámci Evropské unie máme možnost volného pohybu. Tak ji využijme. Co by za to většina světa dala.
