Článek
Česko na druhé koleji Evropy
Rok 2004 a Česko jako nový člen Evropské unie. Se členstvím ve společenství států jsme se jako stát zavázali k přijetí jednotné evropské měny - eura. Nikde však není stanovena lhůta pro přijetí a podle toho to tak dopadlo. Rok 2023 a od přijetí eura jsme stále poměrně vzdáleni. Je to obrovská škoda a promarněná příležitost.
Jen těžko bychom hledali tak proexportní ekonomiky, které jsou esenciálně závislé na exportu do ostatních zemí Evropské unie, jako je právě Česko. Závislí na exportu do zemí, kde se zpravidla platí eurem.
A nejen, že jsme doposud euro nepřijali, ale dokonce jsme jako jedna z posledních 5 zemí nevstoupili do systému ERM2, což je mechanismus, do které stát musí vstoupit před přijetím eura. Férové je přiznat, že Česko aktuálně neplní podmínky pro přijetí eura. Vláda se však v programovém prohlášení zavázala k co nejrychlejšímu splnění těchto podmínek.
Euro beztak přijímáme samovolně
Pro české exportéry je klíčová jejich spolupráce s obchodními partnery z Evropské unie. Český export směřuje do zemí Evropské unie z 81 %, resp. z 90 % (záleží na způsobu pojetí). Jen ztěžka se tak čeští exportéři vyhnou placení v eurech. Problém pro ně nastává při výkyvech kurzů. Modelový příklad se přihodil vloni, kdy koruna byla rekordně silná. Místopředseda Asociace exportérů tehdy uvedl, že posílení koruny o jednu korunu vůči průměru kurzu v roce 2021 znamenalo úbytek pro exportéry ve výši 200 miliard Kč a ztrátu na HDP ve výši 15 miliard Kč. Kurzové riziko tak není něco nového, které ale do přijetí eura nezmizí.
To, že je euro výhodné, si společnosti uvědomují samy již několik let. Uvědomují si to tak moc, že české společnosti začaly provádět transakce eurem i v rámci obchodu uvnitř Česka. Nadto přibývá společností, které si půjčují v eurech. Z jednoduchého důvodu - je to prostě levnější. Ke snaze společností při operacemi s eurem má pomoci i stát, který počítá s novelou zákona o účetnictví, který by firmám umožnil účetnictví v eurech. Česká ekonomika tak bude chtě nechtě samovolně přecházet na euro. Nehledě na to, že samotné účetnictví v eurech ušetří exportním firmám náklady na poplatky bankám za zahraniční platby, ale i náklady na vlastní zaměstnance, kteří musí tyto transakce provádět. Účetnictví v eurech by současně mohlo přesvědčit nadnárodní společnosti k přenosu svého sídla do Česka.
Raději evropskou centrální banku než tu naši
Jak nefunkční institucí se ukázala Česká národní banka, pocítili všichni občané Česka. Po období, kdy bylo Česko „best in covid“, přišla éra, kdy bylo Česko „best in inflace“. A za výši inflace je zodpovědná ČNB. Ta je tu od toho, aby prováděla aktivní měnovou politiku. Jinými slovy - pokud jsou inflační rizika, má aktivně postupovat, aby tomu zabránila. Když inflace odeznívá, má opět aktivně reagovat.
ČNB však nedělala nic. Od června 2022 jsou úrokové sazby zakonzervované. K tomuto Českou národní banku opravdu nepotřebujeme. Buď můžeme úrokové sazby vyhlásit vládní vyhláškou nebo ideálně přijmout euro a převzít úrokové sazby Evropské centrální banky. Nepotřebujeme centrální banku, která sedí s rukama v klíně.
Bizarní na celé „inflační situaci“ je chování samotného guvernéra ČNB, který by měl být hlavním stratégem v boji proti inflaci. Nejen že sám selhával, ale dokonce si dovolil mistrovat Petra Fialu ohledně schodku státního rozpočtu a snažil se na něj přenést odpovědnost za inflaci. Zřejmě guvernérovi ČNB nikdo neřekl, že za cenovou stabilitu je zodpovědná právě instituce, v jejíž čele shodou náhod stojí.
Suma sumárum, ČNB byla v době nejvyšší inflace tak pasivní, že jsme ji mohli zavřít a drzé vyjádření si Michl mohl napsat na sociální sítě. Výsledek by byl stejný a navíc bychom ušetřili miliony na provoz ČNB. Raději bych tak, přes všechny chyby, společnou Evropskou centrální banku, než nefunkční Českou národní banku.
Ať už dopadne debata o euru jakkoliv, je nezbytné se držet racionální diskuze. Co nejdříve se oprostit od narativu „krásné české měny“ a „ošklivé bruselské“. Mít na bankovce Palackého může být, oproti vzhledu eura, národovecké, ale vlastenectvím účty nezaplatíte. Proto se pojďme oprostit od drobností, jako je vzhled bankovky nebo to, zda jednou za rok u moře náhodou nezaplatíme za párek v rohlíku v přepočtu o půl koruny méně. Euro je strategická záležitost, přestaňme tak plýtvat energií debatami nad malichernostmi a soustřeďme se na kritická odvětví, pro které je euro důležité. A začněme exportem.
