Článek
S přírodou v kontaktu celý život
Známý přírodovědec a průvodce přírodopisnými pořady pochází z londýnského regionu Isleworth. Studoval přírodní vědy na univerzitě v Cambridge, tak jako další velikáni z počátku moderního světa. Závěrečné zkoušky složil úspěšně dva roky po skončení druhé světové války.
Krátce nato začal pracovat u BBC, kde se podílel na tvorbě pořadů o zahradničení, archeologii a politice. Později působil na pozici programového ředitele, což nenaplňovalo jeho srdce štěstím z objevování nových míst – pokud nepočítáme místa v tabulkách sledovanosti jeho svěřených kanálů.
Během následujících let natočil desítky dílů dokumentárních cyklů o zvířatech, přírodě a oblastech, jako třeba Life in the Freezer z roku 1993, v němž oslavuje fascinující ledový kontinent – Antarktidu. Vypravil se také do Tanzanie, Nového Zélandu a amazonského tropického deštného pralesa, kde zkoumal bohatou biodiverzitu. Podmořský život pozoroval v Seychelách a Maledivách, kde dokumentoval korálové útesy. Během mnoha výprav do dalších exotických a neméně zajímavých oblastí upozorňoval na lovy lachtanů kosatkami nebo gueréz šimpanzi.
Život na naší planetě aneb Můžeme „to“ ještě zvrátit?
Odpověď není tak jednoduchá. David Attenborough uvádí, že ano. Jde to. Ale… sami se během čtení knihy Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost, kterou použil Netflix jako předlohu mistrovského dokumentárního filmu David Attenborough: Život na naší planetě, přesvědčíte, že cesta nebude úplně jednoduchá. A jednodušší nebude. Naopak. Čím déle necháme přírodu být, tím déle potrvá proces její obnovy.
Film, kterým provází inspirativní David Attenborough, vznikl v roce 2020 a musím poznamenat, že předčil veškerá má očekávání. Od myšlenky celého projektu po záběry a zvuk, archivní fotografie Země před více než půlstoletím a přehledný průběh filmu s porovnáváním rozlohy tropických deštných pralesů a počtu obyvatel na Zemi tehdy a nyní, podle mě, dodávají filmu celistvou strukturu, kterou pochopí i neznalec základních zákonů přírody.
Celý příběh začíná pohledem na zdevastované, a pro lidi zcela nepoužitelné, město Pripjať po černobylské havárii jaderné elektrárny. Následuje detailní obraz vývoje naší planety asi od roku 1937, kdy se Attenborough začínal zajímat o svět kolem sebe hledáním starých fosilií. Dokument končí jeho vizí budoucnosti naší planety a zároveň několika tipy ohledně obnovitelných zdrojů, nad kterými se přirozeně zamyslíte. Nepopisuje ale notoricky známé fráze z mediálního prostředí. Detailně rozebírá ekologické problémy s přesným a vcelku jednoduchým návodem, jak je řešit. Hluboká témata uzavírá známý přírodovědec opět pohledem na opuštěné město v severní Ukrajině, se slovy, že příroda si poradí se vším, a ukáže na postupně zarůstající oprýskané domy listnatými stromy.
Reakce diváků na ČSFD
Uživatelka dubinak k filmu napsala 4. ledna 2021: „Přiznám se, že jsem měla asi největší prozření v životě a kvůli těm zvířatům brečela ještě asi hodinu.“
Uživatel wooozie se podělil o svůj pohled 7. října 2020: „Musím ocenit, že David Attenborough dokázal představit i optimistický plán, jak se dostat s přírodou zpět do rovnováhy, nicméně ty scénáře budoucnosti vypadají natolik katastrofálně avšak natolik realisticky a vlastně i logicky, že lidstvo má zaděláno na pořádný problém.“
Uživatel Malarkey se přidává 11. ledna 2021: „Kéž by se lidstvo jednou semknulo v jeden celek a pracovalo na tom jednotně. Jinak jsme na dobro zatraceni… Dokument nádherný, nenucený, věcný s nadějí, kterou potřebuje každý z nás, aby na sobě mohl začít pracovat.“
Uvědomil jsem si, jak moc je důležité celou planetu chránit. Nebo na začátek lepších časů alespoň dál jako lidstvo neškodit…
Také vás z tohoto citátu, který zazněl v knize i recenzovaném filmu, tolik mrazí?
Často mluvíme o záchraně planety, ale pravda je taková, že všechno tohle musíme udělat pro záchranu nás samotných. Divočina se vrátí, ať už s námi, nebo bez nás.
