Hlavní obsah
Práce a vzdělání

O bytosti „ičaře“: Dobrý manažer ho ocení, špatný se ho bojí

Foto: Jakub Slavík (vlastní dílo)

Ilustrační foto

Tento článek je nezávaznou letní úvahou manažerského konzultanta. Jeho zdrojem jsou zkušenosti vlastní, kolegů i zákazníků.

Článek

Příběh na úvod

Jeden kolega a kamarád, technický odborník na slovo vzatý a člověk podnikavý, se nechal zlákat výhodnou nabídkou zaměstnání u jisté velké společnosti. U nás doma (nebo ve firmě, to je totéž) tuto společnost i její vnitřní kulturu velmi dobře známe a jakkoli jsme mu blahopřáli, v duchu jsme si říkali: Tohle nedopadne dobře.

Nedopadlo. Přestože byl pro zadaný úkol – velký technicko-provozní projekt – svými znalostmi a zkušenostmi přímo předurčený. Ukázalo se totiž, že schopnost vyznat se ve spleti mezilidských vztahů v oné společnosti, umět jimi proplouvat a využívat je ve svůj prospěch tu byla důležitější než vlastní profese a pracovní nasazení.

Ona společnost by možná udělala terno, kdyby jej přijala jako specialistu na volné noze („na IČO“), pouze pro tento projekt. Jenže velké firmy či jiné organizace se do spolupráce s „ičaři“ často příliš nehrnou, mnohdy ke své vlastní škodě.

Pro lepší porozumění tu zkusím popsat bytost „ičaře“ a výhody (i úskalí) spolupráce s ním. Berme to, prosím, jako takové prázdninové čtení – ne jako analýzu podpořenou obsáhlými výzkumy.

Ičař je nenáročný

Ičař, zvyklý pracovat „na sebe“, ví líp než kdo jiný, že bez práce nejsou koláče. K tomu se umí o sebe postarat. Nevyžaduje nádavkem k odměně za práci také pohodlí super pracoviště přátelského domácím mazlíčkům, s nejmodernější technikou, pestrou teplou stravou, tělocvičnou, sprchou a několikatýdenní dovolenou. Nebo dovolenou vůbec.

Ičař pracuje efektivně

Snad každý se s něčím podobným někdy setkal. Parta klábosících kolegů či kolegyň na začátku pracovní doby sleduje ty, kdo přicházejí se zpožděním, nerušeně pokračuje v konverzaci i v době, kdy už je „opozdilec“ v plném pracovním nasazení, a poté „mimoděk“ referuje šéfovi, kdože se to dnes opozdil.

Ičař si svůj čas organizuje co nejefektivněji, jinak by jako podnikatel nepřežil. Neztrácí cenné minuty tlacháním, které zaměstnanec musí nezřídka podstupovat jen proto, aby byl v kolektivu oblíbený. S výjimkou práce v terénu nekouká na hodinky. Pokud pracovní den ičaře začne v polovině dopoledne, obvykle končívá v době po hlavním televizním programu.

Ičař umí pracovat v týmu, ale čas jsou pro něj peníze

Není pravdou, že by ičař byl vždy jen sólo hráč. Umí skvěle zapadnout do týmu a vnést do něj pohled nezastřený rutinou zaměstnaneckého vztahu. Jak ale naznačeno výše, čas jsou pro něj peníze.

Při práci proto ičař obvykle jen pracuje. Při čekání, až se ten či onen veledůležitý člen týmu z dostatek vypovídá, se stává netrpělivým, což občas dává najevo. Tento problém mu dnes částečně řeší online porady, kdy se ičař může během takovéto situace na pozadí věnovat jiným činnostem, nezřídka výdělečným.

Je-li ičař placený od hodiny, má pro něj každá hodina stejnou cenu, která se následně objeví na faktuře.

Ičař se nesnaží – ičař má výsledky

U zaměstnanců se nezřídka (a typicky ve státní sféře) i naprosté selhání omluví větou: „Vždyť on se tak snažil“. Ičař ví, že za snahu mu nikdo nedá ani suchý rohlík. Aby mohl ičař fakturovat (a ten rohlík zaplatit), musí dodat sjednaný výsledek. Jestli se přitom snažil nebo jestli to zvládl levou rukou, je jen a pouze jeho věc.

Ičař si hájí své soukromí

Mnozí zaměstnavatelé si vůči zaměstnancům počínají takříkajíc jako novodobí otrokáři v rukavičkách. Dělají si nárok nejen na jejich práci, ale na jejich veškerý čas v zaměstnání, který využívají podle potřeby. V popisu práce se to pak obvykle schovává v oné kouzelné větičce „ostatní úkoly podle pokynů nadřízeného“, což mohou být ve výsledku rozmanité činnosti, ani vzdáleně nesouvisející se zaměstnancovým pracovním zařazením.

A ne dosti na tom. Nadřízený a pracovní kolektiv si dělávají nárok i na zaměstnancovo soukromí organizováním teambuldingů a jiných aktivit po práci, deklarovaných jako stmelování kolektivu. Pravou pohromou pro zaměstnance se šťastnou rodinou bývá pracovní tým plný singlů nebo lidí nespokojených se svým osobním životem.

Ičař je naproti tomu jediným šéfem a vlastníkem svého malého podniku. Zákazník – zadavatel má nárok na jeho čas strávený prací na dohodnutém výsledku – a na nic jiného. Chce-li víc, dostane to, ovšem i s fakturou.

Co z toho plyne

Zaměstnanec je placený za čas na pracovišti, ičař je placený za práci. Zaměstnanec tráví nemalou část své placené pracovní doby mezilidskými vztahy, zatímco ičař prostě pracuje. To samo je dosti dobrým důvodem, proč zadat práci ičařovi místo nabírání dalších zaměstnanců.

Předpokládá to ovšem, že manažer rozumí své profesi, umí jasně formulovat své požadavky a posoudit, zda a nakolik byly splněny, případně co je ještě třeba dodělat. Také to předpokládá, že manažer přistupuje ke svému dodavateli (tedy ičařovi) jako obchodní partner, ne jako pán a vládce.

Dobrý manažer tohle všechno umí. Špatný manažer využívá spleť mezilidských vztahů na pracovišti jako maskovací síť pro své slabiny, jichž si je obvykle ve skrytu duše dobře vědom. Proto špatný manažer nechce ičaře.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz