Článek
Snědá dlaň svou sklenku pevně svírá
Příliv šumí,
čas už neběží
Na dně blýská tekutina čirá
Voní létem,
voní pobřežím
Cítíš mír, co leckdo marně hledá
Pleskot křídel
Vůně od zahrad
V domku stínu usmívá se děda
Prožil své,
však na světě je rád
Horký den když k večeru se skloní,
ocel vln
má v dálce zlatý tón
K první sklence přičichni, jak voní
Dál to zná
jen svatý Spiridon
