Článek
Věřím lidem,
co sami sobě věří
pevně usazení v přítomnosti
A přitom tam
v těch mysli končinách,
kde cit se měkce stýká s rozumem,
ohmatávají stále
a nikoli bez pokory
hranice s neznámem,
vědomi si souvislostí
Chce-li to někdo nazvat Bohem,
prosím, jak libo – buď si tak
Nevěřím ale modlitbám
– těm poníženým žádostem
na Všehomíra nejvyšší kancelář,
aby osudy lidiček,
co z vlastní vůle mají strach,
sama vzala si na starost
Nevěřím také kajícníkům
– veskrze lumpům,
co cítíce v botách
podezřelé vlhko,
hledají teplo v bačkorách
a s myšlenkami na možnou svatozář
patřičným tónem prosí o milost
Nejméně důvěry pak asi chovám
k obchodníkům v sutanách:
Ujednáno, synu
Mé rozhřešení
za tvoji poslušnost
