Článek
Představte si, že nastoupíte do nové práce a chcete se zařadit mezi kolegy. Co uděláte? Budete se chovat jako oni, dodržovat stejný režim a plnit pokyny šéfa. Tak jsem to dělal i já, když jsem před devíti lety začal pracovat v jedné soukromé firmě. Bylo to prosté: do práce jsem chodil v osm ráno, jako všichni ostatní.
Ale jednoho dne se mi to zvrtlo. Můj vlak měl zpoždění a já přišel do práce o pár minut později. Byl jsem vyděšený, že dostanu vynadáno, tak jsem běžel, jak jen to šlo. Sotva jsem se usadil do křesla, omluvil jsem se šéfovi a čekal na jeho reakci. Ale nic se nestalo. Šéfová to přešla mlčením. A tak si hlava podvědomě řekla: je to v pohodě, když se opozdím.
Od té doby jsem začal chodit do práce později a později. Nejdřív jsem jezdil pozdějším vlakem, který mi „zaručoval“, že přijdu o pět minut později. Pak jsem si začal dávat na čas ještě větší rezervu. Nakonec jsem chodil do práce až v 8:29. To byla hranice, kterou jsem si stanovil, 8:30, to už se zaokrouhluje nahoru, přijít o hodinu později by bylo už moc.
A víte, co se stalo? Moji kolegové si mě začali brát za vzor. Postupně se přizpůsobili mému režimu a chodili do práce taky později. Dokonce i šéfová se přidala. Za rok otěhotněla a odešla na mateřskou. Majitel firmy ji nahradil někým zvenčí. A to je vždy náročné.
Nový šéf byl totiž přísný a chtěl, abychom dodržovali příchodovou kázeň. To se nám nelíbilo. Začali jsme mu dělat naschvály, ukazovat na jeho slabiny a sabotovat jeho práci. Produktivita celého týmu klesla. Majitel firmy to pochopil a vyhodil nového šéfa. Na jeho místo jmenoval někoho z našeho týmu, kdo znal naše zvyky a pravidla.
Co z toho plyne? Že změnit zavedené pořádky je těžké. Můžete tím hodně ztratit, ale i získat. Lidé chtějí znát smysluplné důvody pro nová pravidla. Proč bych měl chodit do práce v osm, když stejně do 8:30 jen klábosím a vařím si kávu? Kdyby mi tehdy šéfová řekla, „nelíbí se mi, že jste přišel pozdě, protože jsme chtěli zahájit poradu, chápu dopravní situaci, ale dejte si na to příště pozor,“ situace by se pravděpodobně neopakovala, ale ona mlčela, reakce nepřišla, a tak jsem vytvořil novou normu.
Jinými slovy normy tvoříme dnes a denně, hranice nikde nejsou, hranice se zkrátka dějí, ať se jedná o školní třídu nebo pracoviště, a mimochodem, mnou vytvořená „a posunutá“ norma platí v té firmě dodnes a nikdo neví proč a jak vznikla… A proč se vlastně mělo chodit na 8 hodinu do práce, když práci šlo realizovat klidně doma?
Na to odpovídá experiment, který se realizoval v roce 1967. Do klece se žebříkem na jehož konci byly zavěšeny banány vědci umístili 4 opice. Co udělá opice, když jí dáte do klece, kde se nachází tato lahůdka? Pochopitelně jde pro banán, v tu ránu ale přišla studená sprška. Toto se opakovalo pokaždé, když se některá z opic odvážila pro banán na žebřík. Opice se naučily, že pro banán se nechodí. Poté byla jedna opice vytažena z klece a na její místo byla umístěna opice nová. Ta po krátké chvíli zpozorovala banán a šla si pro něj, ostatní opice ji ale násilím strhly ze žebříku zpátky dříve, než se spustila studená voda. Časem byla vyměněna další opice (ze čtyř původních zůstaly dvě) a vše se opakovalo s jediným rozdílem, nová opice byla bita i opicí, která nikdy nezažila pokropení studenou vodou, vznikla nová norma, chcete-li pravidlo. Nakonec byly vyměněny i zbývající dvě opice. V kleci tak zůstaly 4 opice, které nešly pro banán a nikdy nezažily spršku studené vody. Kdyby opice byly lidské bytosti, patrně by říkaly něco v tomto smyslu „u nás se to tak léta dělá, tak to tak dělám“, „vždycky se to takhle dělalo…“
Takže si to shrňme: Já jsem opice, která změnila pravidla v práci. A řada z vás jsou opice, kterým se to líbí nebo ne. A co s tím? Nic. Jen si dejte pozor, ať vás nesprchne studená voda!
Zdroj: Stephenson, G. R. (1967). Cultural acquisition of a specific learned response among rhesus monkeys. In: Starek, D., Schneider, R., and Kuhn, H. J. (eds.), Progress in Primatology, Stuttgart: Fischer, pp. 279-288.
