Článek
Stoupající hladiny řek, potoků i nenápadných místních potůčků dělají vrásky na čele mnoha lidem, kteří bydlí poblíž těchto rozvodněných toků. Najdou se však i tací, kteří při pohledu na vodu stoupající nad břehy cítí radost. Mluvím o vodácích.
Podle novináře Pavla Karbana se o víkendu trojice mužů na paddleboardechpustila do „nesmyslného hazardu“, když se rozhodli sjet rozvodněnou Odru v Polance nad Odrou. Na místo byla přivolána policejní hlídka, která je z vody údajně „vyhnala“. Policejní mluvčí uvedla, že trojice hlídku uposlechla, takže se naštěstí její nezodpovědné jednání obešlo bez zranění.
S těmito tvrzeními však nemohu souhlasit. Jak je uvedeno v článku, jednalo se o vodácké instruktory a každý s patřičnou licencí ví, že podle §4 odst. 2 vyhlášky č. 241/2002 Sb. nelze povrchové vody užívat k plavbě během II. a III. stupně povodňové aktivity. Při sjezdu však řeka dosahovala pouze I. stupně povodňové aktivity, což odpovídá zhruba obtížnosti WWII až WWIII. Policie tak neměla právo kohokoliv vyhánět. Pro zkušené vodáky tato úroveň vody rozhodně nepředstavuje neobvyklou překážku. Při I. stupni povodňové aktivity se různé vodní toky sjíždí běžně, není to nic neobvyklého ani zakázaného.
Z fotografií u článku je jasně patrné, že se nejednalo o začátečníky či prázdninové dobrodruhy, ale o profesionály, kteří mají mnohem více zkušeností s divokou vodou. Na první stupeň povodňové aktivity jsou běžně zvyklí, a jejich jednání tudíž nelze považovat za nezodpovědné. Přivolaná policejní hlídka dotyčným vodákům, kteří zrovna z vody vystupovali, patrně doporučila v plavbě nepokračovat, a to je vlastně všechno.
Za určitých okolností je možné splouvat i za II. nebo III. stupně povodňové aktivity. Vyhláška totiž zmiňuje, že daný stupeň musí být vyhlášen. Nestačí, že Český hydrometeorologický ústav na svém webu zveřejní informaci upozorňující na to, že na daném toku bylo dosaženo daného stupně povodňové aktivity, vyhlásit II. nebo III. stupeň musí povodňové orgány (obce, obce s rozšířenou působností nebo kraje), a to se často neděje (některé obce ani netuší, že tuto možnost mají) a tedy je možné řeku splouvat. Povodňové orgány totiž posuzují řadu parametrů, zejména míru bezpečnosti. Vodáci se tak mohou u představitelů svých obcí informovat, zda byl daný stupeň vyhlášen.
Ve stejném článku autor zmiňuje i nezodpovědné chování surfařů na hlučínském jezeru Štěrkovna. „Viděl jsem tři plachty. Ihned jsem tu informaci předal členům protipovodňového štábu, ať městská policie pošle hlídku,“ sdělil ředitel městské organizace Sport a kultura Hlučín Petr Staš. Nezodpovědné je chování spíše ředitele Staše, který zbytečně vyrušil policejní hlídku od jiné práce. Surfování na uzavřené stojaté vodě, jakou jezero bezpochyby je, za větru (ano opravdu na surfování se vítr hodí) není nic neobvyklého ani zakázaného.
Při sportu na vodě se může stát cokoliv, a proto je důležité nevyrážet sám, být dobře vybaven a správně odhadnout své možnosti. Avšak dříve než někoho označíme za nezodpovědného, měli bychom se zamyslet nad tím, proč si to myslíme. Častým argumentem je, že dotyční zbytečně zaměstnají složky integrovaného záchranného systému, ano, máte pravdu, proto, než vytočíme číslo policie, položme si otázku: nemohou být v tuto chvíli užitečnější někde jinde?
Zdroje:
1. Vyhláška č. 241/2002 Sb.
2. Zákon O vodách č. 254/2001 Sb.
