Článek
Letadlo přistálo na mezinárodním letišti Abruzzo krátce po 7 hodině ráno (odlet z Prahy v 5:45), ihned po opuštění příletové haly se vydáváme pěšky zhruba 3 km na stanici vlaku Pescara San Marco, kupujeme lístek v automatu (mezitím si z nedalekého bambusu vyrábíme trekové hole) a v 8:23 již nasedáme do soupravy směr lázeňské městečko Popoli Terme, kam přijíždíme v 9:21, ideální čas na začátek treku, před námi je zhruba 30 km a převýšení přes 2000 metrů.
Ve městečku je nespočet kohoutů s pitnou vodou, kterou doplňujeme, v místním supermarketu kupujeme jídlo, snídáme na nedaleké lavičce a vyrážíme po červené značce do prudkého kopce na zříceninu hradu Cantelmo, odkud se nám odkrývá nádherný výhled na celé město.
Po několika kilometrech míjíme jakousi lesní ZOO, ke které se dá dojet i autem, k vidění jsou pouze jeleni. Cesta dál prudce stoupá a prodírání se bukovým listím nám připomíná Voděradské bučiny. Jsme již značně unaveni prudkým stoupáním a nemáme jistotu, že potkáme vodu, snažíme se jí tedy šetřit a modlíme se, aby kohoutek, který je zakreslen v mapách, skutečně existoval. Jaká radost, když na 14 km voda skutečně je, dáváme si pozdní oběd a studenou koupel, zkrátka jako doma.
Pokračujeme dál a na 17 km konečně ubývají stromy a začíná se nám odkrývat výhled na okolní krajinu, ano, 1700 m. n. m. je právě pokořeno, a tak si dáváme další oddych v místní útulně, kterým tu říkají rifugio, v horách jich je pro turisty plno, některé jsou i velmi čisté a pěkně vybavené včetně dřeva, a samozřejmě zdarma. Dál nás čeká již pouze stoupání na nejvyšší bod našeho treku Monte Morrone ve výšce 2061 m. n. m., na samotný vrchol stoupáme již skoro za soumraku, ale ten výhled stojí za to. Značně unavení sbíháme z hřebenu do další rifugio, kde trávíme první noc.
Ráno volíme brzké vstávání, abychom si užili v Pescaře trochu toho moře. Sbíháme ostré kopce místy připomínající spíše ferratu a dohadujeme se, kolik metrů ještě musíme sklesat, musím říct, že jsme moc rádi za naše bambusové hůlky, které jsme si „natrhali“ u letiště. Cestou míjíme kapličku Eremo di S Pietro, která též může posloužit jako nouzové nocoviště, ale především nabízí výhled na město Sulmona, odkud budeme pokračovat vlakem do centra Pescary. Máme čas, a tak si chceme v Sulmoně koupit chlazené pití, ale stejně jako předchozí den, ani dnes žádný supermarket (včetně Lidlu nebo Penny) nenabízí chlazené nápoje, což nás trochu štve…
Krátce po 10 hodině ráno nasedáme do vlaku a těšíme se k moři, ke kterému to je od hlavního nádraží v Pescaře co by kamenem dohodil. Je krásných 26 stupňů, neváháme a jdeme do moře, které je na duben překvapivě teplé. U moře jsme po celý zbytek dne, naše místečko opouštíme pouze za účelem návštěvy místních obchodů nebo restaurací. Poslední noc trávíme na penzionu poblíž letiště. Dvoudenní výlet je tak intenzivní na zážitky, že máme pocit, že jsme tu již týden, a tak se ani nezlobíme, že v pondělí v 7 hodin ráno odlétáme zpět do Prahy.
Náklady na osobu:
Letenka 1229 Kč
Ubytování v hotelu se snídaní 900 Kč
Doprava vlakem 305 Kč
Jídlo 922 Kč
Celkem 3356 Kč
Trasa:
