Článek
4. dubna před 113 lety se narodil známý český pohádkář Václav Čtvrtek, na motivy jeho děl byla natočena celá řada známých večerníčků, jako je Rumcajs, Pohádky z mechu a kapradí, O víle Amálce, O Kubovi a Stázině nebo O hajném Robátkovi.
Večerníček O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi byl poprvé odvysílán v roce 1978, celkem vzniklo 13 dílů tohoto seriálu. Děj se odehrává v lese, o který se s láskou stará hajný Robátko, kterému v tom pomáhá věrný přítel jelen Větrník a dívka Josefka. Komu se to však vůbec nelíbí je pan Kotrč, bohatý pán z velkého domu. A tak Robátkovi znepříjemňuje život, jak může, nejdříve na něj posílá medvěda Hromburáce, pak krtky, aby mu rozryli les, a jednou dokonce sám zasedne hajnému hájovnu.
A jak by tomuto klasickému večerníčku z pera pana Čtvrtka rozuměly naše děti? Nemyslím jen děti malé, školkou nebo školou povinné, ale i děti větší navštěvující střední nebo vysoké školy. Hned v prvních dílech je mnoho zajímavých slovních spojení (hovorových výrazů nebo výrazů ryze nářečních), která jsou pro autora typická.
„Divně mi pšká v životě,“ povídá pan Kotrč, „to se něco schyluje proti mně.“ Tato věta pro mě byla skutečným oříškem. Slovo pškát znamená bolet nebo také cpát se, potud je to jednoduché, jenže bolet v životě nedává smysl, leda by slovo život (живот) bylo z ruštiny a znamenalo žaludek - pak by věta znamenala, že pan Kotrč má bolení v žaludku.
„Rád bych, ale země mě drží za kramfleky.“ Kramflek je hovorový výraz pro podpatek. Používá se také slovní spojení „být pevný v kramfecích“, což znamená být si jistý svým jednáním.
„Tak těm krtkům bylo do gloria, že vyhráli…“ Volně by se dalo přeložit bylo jim do zpěvu.
Gloria (neboli andělský chvalozpěv) je součást eucharistické bohoslužby v latinském ritu a jako takové tvoří též součást hudební mše, určitě všichni známe píseň (snad i děti) glo glo glo glória…
„Takovou kytku nemůžu mít, potrhala bych si o ní závoj,“ povídá Josefka. „Samé extráty,“ zabručel pan Kotrč. Výraz extráty bych interpretoval zkrátka jako, že si Josefka vymýšlí něco extra, podrobnější výklad tohoto slova jsem nenalezl.
„Proč pořád fofruješ tím kloboukem?“ ptá se Metýnka. Fofr je od slova vějíř nebo fukar (čistit fofrem), obě věci jsou k hýbání se vzduchem. Pokud někdo fofruje kloboukem, tak jím máchá a víří vzduch. Většina z nás používá slovo fofr ve spojitosti se spěchem, např. „To je ale fofr.“
„Cestou zpátky na Josefku políčil.“ Sloveso políčit znamená také nastražit nebo nastrojit. V dané větě pan Kotrč na Josefku nastražil lest.
„Ty ses ovlažil malinami a já mám žízeň,“ povídá Větrník. Slovo ovlažit znamená občerstvit, osvěžit.
„Ty si mi pěkný poďous,“ povídá k vodníkovi. Slovo poďous může pocházet od slova Poďousy, což byla věc, jejíž muži poděli, tj. odstranili své vousy, chodili bez vousů, oholeni. Ve středověku, kdy název vsi vznikl, nebylo holení příliš obvyklé, a proto tento fakt upoutal natolik, že se stal základem pro pojmenování obce, v jazyce se slovo poďous používá jako nadávka.
„Kdo překáží na cestě snadno chytí jednu pernou.“ Slovo perný běžně používám pro pojmenování něčeho náročného, např. perný den je pro mě náročný, těžký den. Co ale znamená chytit jednu pernou opravdu netuším, nějaké nápady, co by mohl dotyčný chytit?
Říkám si, jak jsem se dříve mohl na tento večerníček dívat a celkem tomu i rozumět. Děti se učí jazyk právě tím, že čtou, koukají na pohádky, baví se mezi sebou, jazyk se vyvíjí a posouvá, to je často i důvodem střetu mezi generacemi. Dnes bych slovníku mladých také nerozuměl. Na závěr hádanka pro čtenáře z dílu Jak to všechno viselo na zeleném vlákénku.
„Já pro žízeň sotva pletu kopýtky,“ povídá větrník a jde k rybníku, do kterého předními běhy zahučí, Robátko k němu přiskočí, chytne ho a povídá, „Abys nepřebral.“ Co znamená nepřebral?
Přečíst si můžete i mé starší články o Rumcajsovi nebo O Kubovi a Stázině.
