Článek
Pokaždé když něco naleznu na ulici, vzpomenu si na díl ze seriálu Hospoda, kde parta štamgastů nalezne u toalet krabici plnou uzenin patřící profesorovi tělocviku Jonášovi, která je následně zprivatizována a zbaštěna, nejinak tomu bylo i dnes (s tím rozdílem, že jsem nález chtěl poctivě vrátit), kdy jsem na přechodu u obchodního centra nalezl krabičku s mobilním telefonem Xiaomi 13T, hned mě napadlo, že nějaký nešťastník mobil vytrousil z tašky při spěchu na tramvaj. Napadlo mě kontaktovat obchody s elektronikou v okolí (protože zveřejnění nálezu na sociálních sítích se nesetkalo s úspěchem), které by mohly podle IMEI majitele identifikovat. Obeslal jsem celkem 4 prodejny, z toho mně jako první odbyla Alza, která dle slov jejich zaměstnance na zákaznické podpoře nemá možnost zjistit, zda byl telefon u nich zakoupen, další dvě společnosti údaj prověřily a informovaly mě, že u nich telefon zakoupen nebyl, poslední Datart mi odpověděl prostřednictvím firemního ombudsmana, že mobil byl zakoupen u nich, identitu zákazníka tedy znají, ale nemohou mi jí sdělit a odkázali mě na policii s odůvodněním, že majitel mohl nahlásit krádež. Zde si asi ombudsman nepřečetl občanský zákoník, který v §1052 odst. 2. jasně říká, že „Nelze-li z okolností poznat, komu má být věc vrácena, a nepovažuje-li se věc za opuštěnou, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, na jejímž území byla nalezena, zpravidla do tří dnů.“ Datart ale majitele věci zná, a jeho povinností je věc mu odevzdat (§1052 odst. 1)
Postupoval jsem tedy podle pokynů ombudsmana a vydal se na nejbližší policejní stanici. Představoval jsem si, jak to tam asi vypadá, zda doba od 30. případů majora Zemana pokročila nebo ne, jenže jsem se do budovy ani nedostal, z reproduktoru u zvonku se jenom ozvalo, že nálezy nepřijímají s výjimkou dokladů a odkázali mě na odbor Ztrát a nálezů magistrátu hlavního města Prahy, tam mají ale jen dva dny v týdnu, v pondělí a ve středu, což se mi nehodilo do krámu, po pracovní době to zkrátka nestíhám. A tak jsem telefon měl přes týden u sebe a odevzdal jsem ho na odboru až dneska ráno. Pán semnou sepsal protokol o nálezu věci. „V Datartu mi ale řekli, že vědí, kdo mobil ztratil, můžete se s nimi spojit a kontaktovat majitele?“ Pán mou otázku zprvu nechápal a když jsem podrobně vylíčil znovu celý příběh sdělil mi, že určitě nikoho kontaktovat nebudou, že ze své pozice toto ani dělat nemůže. Nevím tedy jak rozumět §1053 občanského zákoníku, který doslova říká „Obec vyhlásí nález obvyklým způsobem. Nepřihlásí-li se v přiměřené době ten, kdo věc ztratil a má-li věc značnou hodnotu, učiní obec vhodné opatření, aby nález vešel v širší známost.“ Za mě nejjednodušší opatření je kontaktovat majitele věci.
Představoval bych si to tak, že pokud úředníka platíme z našich daní (a není to zrovna málo peněz), že po odevzdání nálezu telefonu sám aktivně osloví společnosti a přes IMEI se dobere k majiteli věci, kontaktují ho a domluví si s ním předání nalezené věci, k čemu nám je úředník, který s vámi vyplní papír a po zbytek dne má nohy na stole? Napsal jsem tedy ombudsmanovi do Datartu, aby kontaktovali majitele, že mobil je na ztrátách a nálezech, nicméně tuším, že když nebyla ochota věc předat už v prvním kroku, vykašlou se na to i nyní.
A závěr? Úředníci kašlou na zákony, které by měli ovládat jako když bičem mrská. Majitel telefonu je znám, ale pokud se sám nebude aktivně pídit, nemá šanci, aby se mu mobil za 10 tisíc korun vrátil. Úředník má nález zaevidovaný a mně nezbývá než čekat, až po roce získám právo s danou věcí disponovat a po 3 letech si jí dokonce mohu ponechat nebo převést vlastnické právo na obec, která mi následně bude povinna vyplatit nálezné. Z toho plyne ponaučení, mobilní telefony ležící na zemi raději obejděte obloukem.
Zdroj: Zákon č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník
