Článek
Často si my všichni klademe otázku, jaké by to bylo, kdybychom před 10 lety tu pracovní nabídku přijali; jaké by to bylo, kdybychom se tehdy odstěhovali do zahraničí; jaké by to bylo, kdybychom se nerozvedli s partnerem nebo partnerkou; jaké by to bylo, kdybychom se nerozhodli pro prodej firmy… Kde jsme mohli dneska být?
Podobnými úvahami se stylizujeme do role Gábi ze známého animovaného seriálu Podivuhodná dobrodružství rodiny Smolíkovy, která na konci každého dílu spráskne ruce a prohlásí známou větu: „Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla“. Jedná se o konflikt reality (život s taťkou Smolíkem tady a teď) s představou (jaké by to mohlo být s Pištou). Problém je, že představa realitě konkurovat nemůže, i kdyby se Smolík postavil třeba na hlavu, představa totiž existuje pouze v naší hlavě a s realitou nemá pranic společného, jako taková tudíž bude vždycky o krapet lepší a bude nahlodávat naší životní nejistotu. Je třeba se ptát, jak bude můj život vypadat dál a převést naše představy v realitu.
Podobný konflikt představ je i v situaci, kdy se klient nemůže rozhodnout mezi dvěma variantami, například zda se rozvést, nebo nerozvést, nebo zda bydlet blíže k prarodičům v Brně, nebo blíže k lepší pracovní nabídce v Praze… Klienti přicházejí vybaveni popsaným listem papíru, který je v půli oddělen tlustou čarou, už z dálky poznáte seznam pro a proti obou variant.
„Já jsem si udělala takový seznam pro a proti,“ povídá klienta. „Když se rozvedu, bojím se toho, že si bude manžel mstít a dělat problémy, třeba s placením alimentů, pak také se zhorší vztah s tchýní, která tomu není nakloněná…“
„Já ten váš výčet budu rád poslouchat, ale povězte mi co má být výsledkem toho našeho setkání…“
„No že se rozhodnu, já stále váhám, když už se rozhodnu, tak druhý den si to zase rozmyslím a napadne mě další plus u varianty druhé…“
„Chcete ode mě slyšet co máte udělat? Asi bych nebyl první, kdo vás mentoroval…“
„Ano… Asi už neunesu tu tíhu odpovědnosti a doufám, že to za mě udělá někdo jiný, ale to se nestane a tak stále srovnávám, co je lepší varianta a snažím se v tom zorientovat…“ vypráví klientka.
Srovnávat nesrovnatelné nemá žádný význam, je to práce se snem nikoliv s realitou.
Tvorba podobných seznamů vede k úzkosti a většinou jsou oba sloupečky stejně dlouhé… Jakmile klient vymyslí plus u jedné varianty, vzápětí ho napadne plus u varianty druhé a naopak… Dilema… Stres… Frustrace… V rámci konzultace klient zvolí jednu variantu, kterou dále rozvíjíme. Jak to bude vypadat, až se rozvedete? Co bude jinak? Jak to udělat, aby to v té Praze bylo super, když se tam odstěhujete? Co tam budete dělat? Klient zapomene na druhou variantu a po konci terapie už se k ní často ani nechce vracet, začíná obracet představu v realitu, a to je přínosem terapeutického rozhovoru, mnoho lidí je velmi aktivní v tvorbě představy, ale ne v její realizaci.
A na co bychom se zeptali Gábi? Třeba na to, jak to bude vypadat, až bude šťastná, jak sama na sobě pozná, že je šťastná, jak to na ní pozná pan Smolík apod. Pak stačí jen dělat více toho co funguje a méně toho, co nefunguje. Hodně štěstí v realizaci představ.
