Článek
Partner či partnerka žádající o společně strávený večer v kině, stařenka na ulici prosící nás o svezení do nejbližšího obchodu nebo kolega v práci žádající nás o pomoc s výkazy. Umíme tyto lidi odmítnout nebo se spíše vymlouváme a říkáme: „Dnes nemůžu, nezlob se“, „Spěchám do práce, nemohu vás svézt…“ Říkáme vždy upřímně pravdu?
Nedávno se u mě zastavil klient pracující jako realitní makléř, se zakázkou, že by se rád naučil odmítat. Den před naším setkáním mu telefonoval kolega a žádal po něm, aby ho zastoupil na poradě. Jednalo se o prostou žádost o laskavost, klient odpověděl, že nemůže, protože jde na předem objednané školení. Načež ale kolega odvětil, že to není problém, školení mu pomůže přeobjednat a může s ním tedy počítat. Můj klient nestačil cokoliv říct a kolega zavěsil, u klienta se dostavil pocit naštvání a nespokojenosti. Kde se stala chyba?
Klient nenaslouchal sám sobě a svým potřebám a místo toho, aby žádost o laskavost odmítl, začal se vymlouvat, že nemůže… Žádost o laskavost ale odmítáme proto, že jí nechceme vyhovět, a ne proto, že nemůžeme. U vymlouvání si protistrana vybere vždy ten nejslabší důvod, který zmíníme, ten zpochybní a my si tak ještě ke všemu tomu pošramotíme vztah s komunikačním partnerem.
A proč neumíme jasně deklarovat odmítnutí?
Většinou máme strach, že si poškodíme vztah s danou osobou, je to mylné přesvědčení, že nás druzí přestanou mít rádi, když jim nevyhovíme… Ne nadarmo jsme v dětství slýchávali „když si neuklidíš, nebudeme tě mít rádi“. Naučíme-li se otevřeně komunikovat a jasně deklarovat odmítnutí, naše mezilidské vztahy se zkvalitní, nemusíme sáhodlouze vysvětlovat, proč nechceme. Čím více důvodů nabídneme, tím delší bude bezbřehá diskuse…
Do odmítnutí žádosti o laskavost nepatří ani omluvy, chceme-li odmítnutí změkčit, použijme spíše sebeotevření. Není lepší sdělit kolegovi: „Je mi to líto, ale dnes tě na poradě nezastoupím, mohu ti pomoci nějak jinak?“
