Článek
Emoce jsou součástí komunikace, která podporuje vzájemné porozumění a většinou jsou provázeny jasně zřetelnými změnami (zvýšený tep, napětí, dýchání…); jako takové jsou ojedinělé (na stejnou situaci reagují různí lidé odlišně) a nespoutané (spouštějí se samovolně, ovlivnit rozumem příliš nejdou, prostě tu jsou). Zpět ale k naší klientce a její větě „mám pocit, jako bych žila s hrochem.“
Tato věta dokazuje, jak mnoho lidí své pocity zadupává do země a neumí dát na srozuměnou, co si myslí a co cítí. Přitom stačí „mám pocit“ nahradit slovy „myslím si…“ a tak je třeba to nevzdat a dál se svého protějšku doptávat, koneckonců na to, co se ptáte, poznáte až z odpovědi, říká slavný terapeut Steve De Shazer.
„Co to znamená, že žijete s hrochem?“ nevzdávám se.
„No můj muž pořád leží u televize, kouká na fotbal a nic nedělá…“ odpovídá klientka.
„A jaké to je, žít s hrochem?“ cílím otázku opět na emoce.
„No mám pocit, že ho vůbec nezajímám…“
I tato odpověď nám neříká nic, jen vede k dalším otázkám. Co se vlastně ve vztahu děje? Kdyby to řekla partnerovi, jednalo by se v podstatě o výčitku… A oheň by mohl být na střeše!
Vysvětluji, že musí na rovinu říct, co se v ní odehrává, když „žije s hrochem“.
„Cítím se jako kus hadru,“ říká.
Ani tato věta však přesně nepřibližuje, jak se klientka cítí… Naučili jsme se bohužel maskovat, co cítíme a používat v řeči zcela běžně výrazy, i když emoce přímo nevyjadřují.
„A hadr se cítí jak? Popište mi, co se v tom hadru odehrává…“
Klientka se po chvíli rozplakala a řekla: „hrozný smutek a strach… strach, že už to nebude nikdy jako dřív…“
Pravdivost nás konečně posouvá do správné polohy, je to klíč k dobrým vztahům. Máte-li s partnerem nebo partnerkou problém při vyjadřování emocí, obviňujete-li druhého, vyčítáte-li a manipulujete k sobě samému, můžete začít používat vůči druhému pravdu. Zkuste to, stojí to za to.
