Článek
Tento učitel byl situací zaskočen, přešel tuto možná pubertální legrácku, a učil dál… Že nebyl se svým jednáním spokojen dokladuje i to, že téma vyložil na stůl právě na semináři.
Už Jan Amos Komenský říkal, že škola bez kázně je jako mlýn bez vody, jak se měl tedy učitel zachovat? Především neměl situaci přejít a pokračovat ve výuce, nazývám to pravidlem „co ruší, má přednost“. Jedním z nejsilnějších nástrojů pro řešení čehokoli je komunikace, ničím významnějším nás Bůh neobdařil. Mladý pedagog mohl nabídnout sebeotevření, být u sebe a uvědomit si, co se v něm odehrává. Nešlo by to třeba takto:
„Proč by nám nemělo být jedno, když někdo hanobí státní symboly České republiky?“ položí otázku učitel.
„Protože autobus jede ve tři,“ odpoví žák a potutelně se usmívá.
„Z tvé odpovědi jsem zmatený, jak to myslíš?“ doptává se učitel, žák mlčí a neodpovídá, upřeně kouká na spolužáka…
„O čem mlčíme?“ doptává se dál učitel.
„Pardon, to byla jen sranda…“ odpoví žák.
„To jsem rád, že mi to říkáš a teď mi zkus odpovědět na tu původní otázku…“
„Když já mám obavu, že když zveřejním svou emoci, co se ve mně odehrává, žáci toho zneužijí… Když třeba jim řeknu, že mě mrzí, jak se teď chovají a že nevím, jak situaci vyřešit ukážu svojí slabinu…“
Svou slabinu učitel už ukázal tím, že věc přešel, to skupina zkrátka vycítí. Dovolil bych si větu učitele poupravit, co třeba takto: „Mrzí mě, jak se teď chováte a úplně nevím jak pokračovat dál, zkoušel jsem vás napomenout a nic… Já tomu nerozumím, o čem to je?“ položit otázku celé skupině a čekat, on někdo nespokojený ze skupiny odpoví… Někdy stačí tam prostě jenom být.
Cílem komunikace je co největší možné porozumění. Mnoho učitelů nekázeň ve třídě přehlíží, i když je ruší. Chápu to, přednější jsou láčkovci, protože když dneska nestihnu láčkovce, nestihnu zítra bičíkovce a bez toho se životem nedá jít. Škola je mnohem více výchovnou než vzdělávací institucí…
„Ale vychovávat by měli hlavně rodiče,“ namítá učitel, „já mám učit, ne vychovávat“…
Je jednoduché svalovat vinu na rodiče a zbavit se odpovědnosti, výchova rodičů je ale orientována trochu jiným směrem, např. aby dítě chodilo upravené, umělo pozdravit na veřejnosti, nejedlo rukama apod. Učitel má děti učit fungování ve skupině vrstevníků, naučit je, jak druhému říci, co se mu na jeho chování líbí a nelíbí, naučit je, jak si získat pozornost přijatelným způsobem, naučit je, jak vést dialog ve skupině… V těchto aspektech rodič dítě vychovat nemůže, chybí mu k tomu dalších 25 dětí. Teprve potom přichází na řadu láčkovci a bičíkovci. Učitelé, prosím vychovávejte, děláte tím dobrou službu nám všem.
