Článek
Ahmad Shah
Důvodem uskutečnění operace Red Wings bylo působení povstalecké skupiny, které velel militantní afghánský vůdce Ahmad Shah. Shah sám o sobě byl poměrně rozporuplnou postavou, v roce 2001 totiž nejprve bojoval proti al-Káidě a Talibánu, aby následně změnil stranu. Shah se svým působením proti koaličním vojskům snažil vydobýt si postavení mezi muslimskými fundamentalisty, proto byl vypracován plán na jeho odstranění.
Operace Red Wings
Operace začala 27. června 2005 v noci vysazením čtyřčlenného průzkumného a pozorovacího týmu, který slanil z vrtulníku MH-47 Chinook poblíž řídce osídlené oblasti. Tvořili ho příslušníci Navy SEAL: poručík Michael P. Murphy, poddůstojník druhé třídy Danny Dietz, poddůstojník druhé třídy Matthew Axelson a poddůstojník druhé třídy a medik Marcus Luttrell.
U operace se počítalo s několika fázemi. V té první měl průzkumný a pozorovací tým prověřit budovy, které podle zpravodajských informací využívali povstalci, identifikovat Ahmada Shaha a navigovat tým přímé akce. Ten tvořila další jednotka Navy SEAL, která měla být vysazena z vrtulníku MH-47 Chinook, následovaná jednotkou námořní pěchoty, která měla společně s vojáky Afghánské národní armády zajistit údolí. Další fáze plánu nemá smysl rozebírat, protože na ně nikdy nedošlo.
Osudové setkání
Krátce po tom, co se průzkumný tým přesunul na předem určené pozorovací místo, byl objeven místními pastevci koz. Když poručík Murphy zjistil, že se nejedná o bojovníky, ale o civilisty, v souladu s pravidly střetnutí je propustil. Pravidla střetnutí (ROE) je manuál, ve kterém je jasně definováno, za jakých okolností mohou vojenské síly použít zbraň. Vzhledem k tomu, že byl tým odhalen, nařídil Murphy stažení do záložní pozice za účelem ukončení mise.
Poslední boj
Do hodiny byl však tým napaden Shahem a jeho muži. Povstalci, kteří měli početní i palebnou převahu, se do Američanů pustili nejen útočnými puškami AK-47, ale i kulomety RPK, protitankovými granátomety RPG-7, a podle některých informací i 82mm minometem. Tým SEAL před nepřátelskou palbou ustoupil do rokle Sawtalo Sar, která se však stala smrtící pastí, povstalci je nejenže ze tří směrů sevřeli do kleští, ale navíc pálili ze svahu dolů, takže měli Američany jako na dlani.
Murphy a Axelson skočili z hřebene dolů do rokle, ale Dietz, který byl zraněný, to nedokázal. Marcus Luttrell se mu snažil pomoci, ale Dietz byl znovu zasažen palbou a zůstal nahoře, zatímco Luttrell spadl dolů z útesu. Vážně zraněného Dietze poté zabili povstalci.
Tým se pokusil volat o pomoc vysílačkou PRC-148, což se však nepodařilo. Selhal i následný pokus o satelitní spojení telefonem IRIDIUM. Neuvěřitelnou odvahu prokázal poručík Murphy, který vyšplhal do kopce, přímo proti nepříteli, aby se ještě jednou pokusil volat o pomoc, čímž se vystavil přímé palbě. Na chvíli se mu skutečně podařilo navázat spojení a oznámit, že se nachází pod těžkou palbou, nestabilní spojení mu však neumožnilo udat pozici týmu. O pár okamžiků později poručík Murphy zemřel v nepřátelské palbě. Stejný osud potkal i Mattheva Axelsona. Poslední živý člen týmu, Marcus Luttrell, se vmáčkl do skalní průrvy a čekal na záchranu.
Tragická Red Wings 2
Po tom, co bylo přijato nouzové volání průzkumného týmu, byly aktivovány síly rychlé reakce. Na místo vyrazily dva vrtulníky MH-47 Chinook, dva UH-60 Black Hawk a dva útočné AH-64 Apache. Záchranná operace dostala název Red Wings 2.
Po dosažení pravděpodobné pozice průzkumného týmu se dva Chinooky, které z neznámých důvodů celou skupinu vedly, dostaly pod palbu z ručních zbraní. I přes zjevné nebezpečí se jeden z nich pokusil vysadit pozemní záchrannou skupinu. Při tomto pokusu však jeden z povstalců pomocí protitankového granátometu RPG-7, zasáhl motorovou část vrtulníku, který se zřítil. Při pádu zahynulo všech 16 vojáků na palubě - 8 příslušníků Navy SEAL a 8 příslušníků 160. leteckého pluku speciálních operací, včetně pozemního velitele poručíka Erika Kristensena a velitele letecké složky majora Stephena C. Reicha.
Po boji
Ahmad Shah a jeho muži u mrtvých Američanů nalezli velké množství munice a vybavení. Do rukou jim padly útočné pušky, noční vidění, vysílačky a satelitní telefony. Získali i notebook s neporušeným pevným diskem s mapami ambasád v Kábulu. Toto vybavení později americké síly nacházely u bojovníků Talibánu po celém Afghánistánu.
Povstalecká skupina po boji uprchla do Pákistánu. Během střetnutí měl Shah u sebe dva kameramany, kteří pořídili záběry celého přepadení americké průzkumné jednotky i následného boje. Shah následně záběry použil k vytvoření propagandistického videa, které mu zajistilo přísun nových bojovníků. Záběry z boje se dodnes dají najít na internetu, a z hlasů členů průzkumného týmu, kteří na sebe za zvuků divoké palby v pozadí zoufale volají, mrazí i po letech.
Ahmad Shah se do Afghánistánu vrátil ještě téhož roku, jeho skupina však byla zlikvidována během operace Whalers, která přímo navazovala na operaci Red Wings. Shah sám byl vážně zraněný, ale přežil ještě celé tři roky, než byl v roce 2008 zabit při přestřelce s pákistánskou policií.
Nečekaná záchrana uprostřed nepřátelského území
Marcus Luttrell se ukrýval v trhlině a čekal na záchranu. Měl několik střelných zranění, a další zlomeniny si přivodil pádem z hřebenu do rokle. Záchranné vrtulníky neměly s týmem vizuální ani radiový kontakt, navíc se začaly stahovat bouřkové mraky, bylo tedy rozhodnuto o jejich odvolání.
Vážně zraněný Luttrell po odchodu povstalců začal sestupovat roklí do zhruba kilometr vzdálené vesnice Salar Ban. Po cestě narazil na Paštuna jménem Mohammad Gulab, který ho vzal k sobě domů do vesnice v souladu se zvykem Nanawatai. Ten podle zvyku paštunského lidu člověku v nouzi umožňuje požádat o pomoc, kterou nelze odmítnout, a to ani za cenu hostitelova života nebo majetku. K tomuto rozhodnutí mohlo přispět i to, že krátce před operací Red Wings došlo k výraznému zlepšení vztahů mezi Afghánci a Američany, kteří místním poskytovali lékařské služby, a nedaleko dokonce postavili dívčí školu.
Ve vesnici se brzy objevil Talibán, ale Gulab požádal obyvatele, aby mu pomohli Luttrella chránit. Bojovníci Talibánu vyhrožovali útokem, ale vesničané se jim postavili a odmítli Luttrella vydat, Talibán tedy odtáhl s nepořízenou. Luttrell byl následně několikrát přestěhován, aby vesničané Talibánu ztížili jeho odhalení.
Gulab se už dříve setkal s velitelem námořní pěchoty v Nangalamu Mattem Bartelsem, poslal tedy jiného vesničana jménem Shina, aby Bartelse vyhledal na americké základně v Nangalamu a předal mu vzkaz, který Luttrell napsal. Shina do Nangalamu dorazil uprostřed noci a převyprávěl veliteli příběh o zraněném Američanovi v jejich vesnici a předal Luttrellův vzkaz.
Luttrell byl zachráněn 2. července. Záchranné týmy už dříve dokázaly vyzvednout těla šestnácti mrtvých z havarovaného vrtulníku, ale teprve až na základě Luttrellova popisu byla nalezena i těla Murphyho, Dietze a Axelsona.
Kniha, film, kontroverze a pochybnosti ohledně Luttrellovy verze událostí
Marcus Luttrell se zotavil, vrátil se do služby a v roce 2006 byl nasazen v Iráku. Později se znovu zranil, což vedlo k jeho konci v armádě. V roce 2007 vydal knihu „Lone Survivor: The Eyewitness Account of Operation Redwing and the Lost Heroes of Seal Team 10“ (v česku vyšla pod názvem Operace Red Wings), kterou v roce 2013 následoval film Lone Survivor (v české distribuci Na život a na smrt) s Markem Wahlbergem v hlavní roli.
Prakticky okamžitě po vydání knihy se však objevily spekulace o pravdivosti událostí tak, jak je Luttrell popisoval. První a poměrně závažná věc se týkala rozhodnutí týmu, jak naložit s pastevci koz v samotném úvodu operace. Luttrell v knize (i ve filmu) tvrdí, že Murphy nechal tým hlasovat o možnosti popravy pastevců, aby nedošlo ke zmaření operace. Luttrell sám sebe pasoval do role hrdiny a podle něho to byl právě jeho hlas, který rozhodl o tom, že pastevci zůstanou naživu. Tohle tvrzení vyvolalo znechucení Murphyho rodiny, a mnoho bývalých příslušníků Navy SEAL ho zpochybnilo jako naprostý nesmysl. Velení v akci mělo naprosto jasnou posloupnost, a skutečnost, že by poručík Murphy nechal o něčem takovém hlasovat, bylo z říše pohádek.
Další věc, která na celém příběhu nesedí, je Luttrellem udávaný počet nepřátel. Před misí bylo odhadováno, že síla Shahovy skupiny je 20 až 35 bojovníků, Luttrell však tvrdí, že je napadlo 140 až 200 nepřátel. Jak už bylo řečeno výše, Shah měl s sebou dva kameramany, a na záběrech se objevuje 8 až 10 mužů.
Nesedí ani počet zabitých povstalců, kdy Luttrell tvrdí, že on a jeho tým zabili 50 nebo víc nepřátel. Proti tomuto nesmyslu v knize a ve filmu však vystoupilo hned několik členů záchranného týmu, který vyzvedával těla mrtvých Američanů. Andrew McMannis, bývalý plukovník námořní pěchoty, který byl na místě, prohlásil, že nebyly nalezeny žádné nepřátelské oběti, a nic nenasvědčovalo tomu, že by někdy nějaké existovaly.
Další věcí k zamyšlení je Luttrellovo tvrzení, že střílel náboj za nábojem, dokud mu nedošla munice. Mohammad Gulab, který Luttrella zachránil, později prohlásil, že Luttrell měl u sebe jedenáct plných zásobníků.
Mohammad Gulab
Luttrellův zachránce se svým rozhodnutím pomoci zraněnému Američanovi dostal do smrtící spirály. Talibán mu vyhrožoval dnem i nocí a došlo i na několik útoků na jeho dům. Gulab měl štěstí, po dlouhých peripetiích a mnoha nesplněných slibech od Luttrella, který mu nasliboval hory doly, se dočkal vytouženého azylu v Americe pro celou rodinu.
Luttrell Gulabovi slíbil polovinu ze zisku filmu, kterou ale Gulab nikdy neviděl. Luttrell navíc podle všeho vyvíjel pokusy, jak Gulaba dostat zpátky do Afganistánu. To všechno nejspíš z jednoho prostého důvodu, mohl říct pravdu. Celá zpackaná operace s tragickými následky se totiž pravděpodobně odehrála jinak.
Rozčarován Luttrellovým chováním, začal Gulab mluvit s každým novinářem, který mu poskytl tu možnost. Zpochybnil počet nepřátel, kteří Američany napadli, i hrdinské vyznění Luttrellovy knihy a filmu. Tvrdil, že Talibán celou dobu věděl, kde byli Američané vysazeni. Bojovníci měli dokonce pozorovat jejich rozhovor s pastevci koz, které tým nakonec propustil. Gulab navíc tvrdí, že bitva netrvala dlouho, protože z vesnice celou střelbu všichni slyšeli.
Kde je pravda
Co přesně se 27. června 2005 v rokli Sawtalo Sar odehrálo, ví jenom Marcus Luttrell. Zbývající tři členové týmu už promluvit nemohou. Po prostudování dostupných pramenů a diskusí jsem zjistil, že pochyby o Luttrellově verzi má mnoho bývalých i současných příslušníků Navy SEAL. Opravdu bojoval jako lev, jak sám popisuje v knize, nebo se dal na útěk, zatímco jeho přátelé zemřeli v boji, a následně sám sebe vykreslil jako hrdinu? Množství munice, kterou měl při záchraně u sebe, napovídá spíš druhé verzi.
Nikomu z nás nepřísluší hodnotit, jestli se Marcus Luttell zachoval jako hrdina nebo zbabělec, nebyli jsme tam. Jak se tehdy všechno odehrálo, ví jenom on. Fakta jsou taková, že on tam byl, a utrpěl mnohočetná zranění. A pokud všechno bylo jinak, tak je to on, kdo s tím vědomím musí žít.
Závěrem se nabízí zamyšlení nad tím, jak se mohlo stát, že tým Navy SEAL (jedni z nejlepších vojáků na světě) padne do léčky a je zcela zlikvidován, aniž by s největší pravděpodobností zabil jediného nepřítele. Pokud však čelíte několikanásobné početní a palebné převaze nepřítele, který na vás vede soustředěnou palbu ze tří směrů, a navíc z vyvýšeného místa, tak vaše šance na přežití padají někam k nule i kdybyste byli nejlepší z nejlepších. A Michael Murphy, Danny Dietz, Matthew Axelson a Marcus Luttrell k těm nejlepším rozhodně patřili.
Zdroje:
