Článek
Trnitá cesta žen do amerického letectva
Women Airforce Service Pilots, zkráceně WASP, byla ženská civilní organizace, která měla za druhé světové války na starosti testování letadel, jejich přelétání na určená letiště a výcvik nových pilotů. Na začátku byla myšlenka, že by ženy mohly převzít role zastávané muži, kteří by tak byli volní pro bojovou činnost. WASP vznikla v srpnu 1943 sloučením dvou organizací: WAFS, založenou Nancy Harkness Love, která svou pilotní licenci získala v pouhých šestnácti letech, a WFTD založenou Jacqueline Cochran, první ženou, která překonala rychlost zvuku.
WAFS
Nancy Harkness Love využila skutečnosti, že její manžel Robert Love byl součástí armádních leteckých záloh a zmínil se o ní před plukovníkem Williamem H. Tunnerem, generálním důstojníkem letectva Spojených států. Tunnerovi se myšlenka ženských pilotek, které by mohly pomoci s výcvikem a přepravou letadel, zatímco mužští piloti byli v nasazení, velmi zalíbila, a stal se přímo zodpovědným za vznik programu WAFS. Stalo se tak podle plánu, který vypracovala právě Nancy. Jejich snaha v americké armádní byrokracii zprvu narazila, ale po tom, co se do celé věci vložila Eleanor Rooseveltová, která vznik programu ženských pilotek veřejně podpořila, se věci začaly hýbat. Womenʼs Auxiliary Ferring Squadron (Ženská pomocná letka) začala oficiálně fungovat 10. září 1942, a její ředitelkou se nestal nikdo jiný než Nancy Harkness Love.
WFTD
U zrodu Womenʼs Flying Training Detachment (Ženský letecký výcvikový oddíl) stála Jacqueline Cochranová, pravděpodobně nejvýraznější postava pozdějších WASP. Cochranová byla testovací a závodní pilotka, získala celou řadu rekordů, stala se první ženou, která překonala rychlost zvuku. Její blízkou přítelkyní byla například legendární Amelie Earhartová. V roce 1941 jako první žena přeletěla s bombardérem přes Atlantik.
Po této zkušenosti navrhovala založit organizaci ženských pilotek, které by místo bojujících mužů, přelétaly bombardéry a stíhačky na určená letiště. Její návrh byl však ignorován. Cochranová byla naštvaná, že jiný návrh prošel, zatímco ten její ne. Nasedla tedy na letadlo do Washingtonu, kde kontaktovala generála Henryho Arnolda, generálního důstojníka armády, kde se dožadovala přijetí jejího návrhu. Intervence měla úspěch a 13. září 1942 vznikla organizace WFTD.
WASP
Vznik WASP (Ženské armádní servisní pilotky) provázely konflikty mezi oběma organizacemi. Jacqueline Cochranová prosazovala, aby obě organizace byly sloučeny v jednu s centrálním řízením. To však narazilo na odpor plukovníka Tunnera, který oponoval rozdílnými kvalifikačními standardy. Cochranová však za sebou měla generála Arnolda, který v červenci 1943 nařídil sloučení obou organizací, čímž vznikla WASP (vosa) s Jacqueline Cochranovou jako ředitelkou. Nancy Harkness Love však o funkci nepřišla a dál pokračovala jako vedoucí pracovnice odpovědná za operace.
WASP dokonce získala svého maskota, jímž se stala Fifinella, kterou nakreslil Walt Disney.
Pilotky WASP musely splňovat celou řadu požadavků. Musely být ve věku od 21 do 35 let, mít dobrý zdravotní stav, vlastnit pilotní průkaz a mít nalétáno alespoň 35 hodin. Do organizace se přihlásilo více než 25 000 uchazeček, přijato jich bylo 1 830, přičemž výcvik dokončilo 1 074. I přesto, že většina pilotek byly bělošky, výcvik dokončily dvě Číňanky, dvě Hispánky a jedna žena indiánského původu, Ola Mildred Rexroad z kmene Siouxů. Počet žadatelek afroamerického původu není znám, několik se jich však dostalo až k závěrečnému pohovoru, kde byly všechny odmítnuty. Jedna z nich, Mildred Hemmans Carter, byla kvůli své rase přinucena žádost stáhnout. Nakonec leteckou licenci získala po vlastní ose a přihlásila se k letecké skupině Tuskegee složené výhradně z Afroameričanů. Zde však byla odmítnuta kvůli svému pohlaví. Dočkala se až v roce 2011, kdy byla krátce před svou smrtí oficiálně prohlášena za členku WASP.
Pilotky WASP musely absolvovat stejný výcvik jako muži s výjimkou toho bojového. Organizace působila na 122 leteckých základnách po celých Spojených státech a během druhé světové války pilotky odlétaly 80 procent všech převozních misí. Mezi léty 1942 a 1944 převezly pilotky WASP 12 652 letadel 78 typů.
Později organizace dostala za úkol tahat za letadly vlečné terče pro nácvik protiletadlového dělostřelectva. Všechny pilotky dostaly na výběr, jestli se této nebezpečné činnosti chtějí zúčastnit – ani jedna neodmítla, byť při tomto nácviku došlo ke zranění mnoha z nich.
Za existenci WASP přišlo o život 38 pilotek. Během výcviku jich zahynulo 11, zbylých 27 potom na misích. Protože nebyly součástí armády, převoz jejich ostatků zaplatily rodiny. Stejně tak nepřicházely v úvahu žádná vyznamenání ani vojenské pocty.
Gertrude Vreeland Tompkins, jedna z pilotek WASP, odletěla 26. října 1944 na letounu P-51D Mustang z Mines Field do Palm Springs. Už ji nikdy nikdo nespatřil. Vrak jejího letounu ani její tělo nebyly nikdy nalezeny.
Nedůstojný zánik WASP
Členky programu WASP neměly vojenský status, takže neměly nárok na žádné výhody. Musely si platit uniformy, ubytování a stravu. Jacqueline Cochranová s generálem Arnoldem se usilovně pokoušeli prosadit militarizaci programu. Generál Arnold se navíc snažil zajistit, aby ženy v letectvu získaly stejné postavení jako muži. To však byl začátek konce. V médiích se začaly objevovat štvavé kampaně, které vyzívaly ženy, aby odstoupily a vrátily práci mužům. WASP byl nakonec rozpuštěn 20. prosince 1944.
Pilotky si na uznání musely počkat až do roku 1979, kdy prezident Jimmy Carter podepsal legislativu, která stanovovala, že každá členka WASP získává status veterána. Později, v roce 2009 prezident Barack Obama, podepsal zákon, podle kterého členky WASP získaly zlatou medaili kongresu. Trvalo to dlouhé roky, ale nakonec se „VOSY“ kýženého uznání dočkaly.
Zdroje:
