Článek
Uhlí v Šardicích
Lignit, nejmladší a nejméně karbonizované hnědé uhlí bylo v Šardicích objeveno v roce 1830 geologem Albínem Heindrichem. První šachty, Barbora a Maria Anna, se otevřely v roce 1842. V roce 1939 se vlastníkem dolu s názvem Julius stala firma Baťa ze Zlína. Později, v roce 1958 důl vyhořel. Mezi lety 1955 a 1958 proběhla výstavba sousedního dolu Julius II, který byl v roce 1960 přejmenován na Důl 9. květen. Těžba zde byla ukončena v roce 1978.
Důl D, který byl později přejmenován na Důl Dukla, se začal budovat v roce 1956.
Povodeň
V úterý 9. června 1970 byly na Kyjovsku hlášeny lokální přeháňky a bouřky. Když tedy po čtvrté hodině odpoledne skutečně začalo pršet, nikoho to nijak zvlášť nepřekvapilo. Očekávaná přeháňka však nabírala na síle, až se změnila v silnou průtrž mračen doprovázenou krupobitím. Během krátké chvíle napršela stoletá voda, a šardický potok, po většinu roku vyschlý, se v některých místech rozlil až do šířky 150 metrů. Povodeň, která přívalovým deštěm vznikla, postihla na 20 obcí na Kyjovsku a Břeclavsku. Na 400 domů skončilo po vodou, 100 z nich bylo poškozeno a 15 zbořeno.
Tragédie na dole Dukla
9. června do dolu Dukla na odpolední směnu sfáralo 110 horníků. Když se přihnala průtrž mračen, terénní poklesy v okolí dolu Dukla nebo přímo nad ním, se naplnily vodou. Poddolovaná krajina nápor vody nevydržela a vznikly krátery, kterými se do dolu valila voda s bahnem, která zaplavila 32 kilometrů chodeb pod povrchem.
Důlní dispečer okamžitě důlním telefonem, který spojoval jednotlivá pracoviště, odvolal všechny z dolu. Po čtrnácti minutách od prvního volání se však přerušilo spojení. Ven z dolu se podařilo odvolat jenom dvě skupiny, celkem 76 mužů. Dalších 34 horníků zůstalo uvězněno pod zemí.
Oldřich Nedůchal, kronikář obce Šardice, zaznamenal výpověď přeživšího horníka Františka Šacha, který hrůzu, k níž v dole Dukla došlo, popsal takto:
„Najednou se ozvalo takové dunění, že se to dalo přirovnat snad jen k jízdě celé kolony tanků. A z chodby vyrazil prudký proud vzduchu. Už jsme nečekali a utíkali zpátky. Začínalo být zle. Objevila se voda. Dohnala nás zezadu, lila ze stran, ze stropu. Pak zhaslo světlo. Chybělo pár minut a zůstali jsme tam všichni.“
Marné pokusy o záchranu
Existovala naděje, že se horníci, kteří nedokázali včas vyfárat, zachránili v některé ze vzduchových kapes. Na povrchu tedy byla spuštěna velká záchranná akce, jíž se zúčastnili hasiči, vojáci, potápěči, ale i bánští záchranáři z Ostravska a Polska, kteří se snažili co nejrychleji odčerpat z dolu vodu. Záchranné práce však komplikovaly nánosy bahna a podmáčená půda. Zároveň se záchranné týmy pokoušely s uvězněnými horníky navázat spojení. To se však bohužel nepodařilo.
Teprve 12. června záchranáři nalezli první tělo. Druhé potom o dva dny později. Během prvních 12 dnů záchranných prací bylo nalezeno jenom 7 zemřelých horníků. Poslední z mužů, kteří na dole Dukla přišli o život, byl nalezen až 15. října.
9. června 1970 si vodní živel vzal celkem 35 životů. Čtyřiatřicet horníků z dolu Dukla, a tříleté děvčátko, které v Kyjově spadlo do zatopeného sklepa.
Důsledky
Horníci a pozůstalí po tragédii upozorňovali na nedostatečné zabezpečení dolu, především kvůli zanedbané sanaci terénu nad ním a absenci únikových cest, v době probíhající normalizace však strana neměla zájem na jakékoli negativní publicitě. Jednu změnu ale tragédie dolu Dukla přece jenom přinesla, několik set metrů od dolu byla vybudována vodní nádrž Zápověď.
Na památník, který vznikl v parčíku za obecním úřadem v Šardicích, si horníci i pozůstalí museli počkat až do roku 1994. Druhý památník byl odhalen v roce 2020 při padesátém výročí tragédie přímo v areálu bývalého dolu.
Místní nikdy nezapomněli. A nezapomněla ani krajina, která si vrásky v podobě terénních propadlin v okolí dolu Dukla nese dodnes.
Zdroje:
