Článek
Bezradné československé letectvo
V době, kdy se v roce 1948 dostali k moci komunisté a pomalu se rozhořívaly plamínky studené války, se Československo ocitlo na samém okraji východního bloku, na což tehdejší letectvo nebylo připraveno. Radary z období druhé světové války byly zastaralé a tehdejší standardní stíhací letoun Avia S-199 se s americkými proudovými letouny nemohl měřit. Avia S-199 byla pouhopouhou kopií německého stíhacího letounu Messerschmitt Bf 109G. Po Němcích totiž na našem území zůstalo značné množství draků těchto strojů, které v kombinaci s motorem Jumo 211F dali vzniknout právě Avii S-199, kterých se vyrobilo celkem 532 kusů v jednomístných a dvoumístných verzích. Jednalo se však o špatně ovladatelné a výkonově slabé stroje, které si u československých pilotů vysloužily nelichotivou přezdívku Mezek.
MiG-15 na scéně
V té době se běžně stávalo, že americké letouny zabloudily nad československé území. Většinou omylem, některé však měly výzvědné účely, a československé letectvo těmto výletům nemělo jak zabránit. To se však změnilo s příchodem sovětských letounů MiG-15, které zpočátku sloužily pod označením S-102. Tyto letouny se americkým strojům vyrovnaly a do plné služby byly zavedeny v roce 1952.
Letecký souboj nad Merklínem
Dne 10. března 1953 piloti Jaroslav Šrámek (velitel) a Milan Forst prováděli výcvikový let, během kterého měli za úkol nacvičovat letecký útok. Těsně před jedenáctou hodinou dopoledne si všimli dvou amerických letounů F-84E Thunderjet letících v nižší výšce. Poručík Šrámek tuto skutečnost okamžitě ohlásil, načež obdržel rozkaz vypálit varovný výstřel, který měl Američany přinutit přistát. Ti se však rozdělili a dali se na útěk. Jednomu z amerických letounů se podařilo uniknout, druhý stíhal poručík Šrámek, který vypálil varovnou salvu. Americký pilot G. A. Brown, veterán korejské války, však pokračoval dál ve snaze uniknout do Německa. Následně Šrámek dostal rozkaz k sestřelu.
První dávka ze vzdálenosti 300 metrů americkému stroji poškodila nádrž na křídle. Vzhledem k tomu, že se oba stroje blížily ke státní hranici, zazněla další salva z 37milimetrového kanonu. Americký letoun začal hořet a řítil se k zemi, ale pilotovi se podařilo katapultovat a nezraněný se zachránil na padáku. K tomu došlo až 58 kilometrů nad německým územím.
Důsledky střetu
Brzy poté Americká strana obvinila Československo, že českoslovenští piloti napadli jejich stroj nad německým územím, což bylo později vyvráceno, ale spory a dohady se vedou prakticky dodnes. V důsledku střetnutí si Američané začali dávat velký pozor a přelety nad československým územím značně omezili. Vzájemné vztahy obou zemí navíc spadly hluboko pod bod mrazu. Poručík Šrámek měl zájem setkat se s americkým pilotem, kterého sestřelil, ale nikdy k tomu nedošlo.
Jaroslav Šrámek
Létal až do osmdesátých let a s kariérou bojového pilota se loučil na letounu MiG-23. Nalétal přes 2 000 operačních hodin. Třiadvacítka podle něho byla nejlepší, protože byla nejrychlejší. Jaroslav Šrámek se na svůj poslední let vydal 16. února 2015 ve věku 85 let. Navždy už zůstane prvním a taky jediným pilotem československého letectva, který v souboji dokázal sestřelit nepřátelský stíhací letoun.
Zřejmě nejstrašnější zážitek mám z jedné společenské akce Historické letky, kde byli oba naši patroni, tedy jak Franta Peřina, tak Jarda Šrámek. V doprovodu tehdejšího ministra Karla Kühnla dorazil nějaký plukovník, a když potom celá skupinka začala debatovat s Jardou, který na dotaz, zda někoho sestřelil, odpověděl po pravdě, pan plukovník ze sebe jen vyrazil: „To byste se měl stydět.“ Naproti tomu také přítomný americký letecký přidělenec si nechal celou událost převyprávět a vítězi souboje pogratuloval. Tahle naprosto rozdílná reakce ve mně tehdy zanechala hluboký dojem.
Milan Mikulecký, HLRČS iDNES.cz
Zdroje:
