Článek
Cíle Amerického náletu
Na konci války se cílem spojeneckého letectva stále častěji stávaly německé rafinerie produkující pohonné hmoty, jejichž zásoby se s postupující frontou Němcům začínaly povážlivě krátit. Spojenecké bombardovací svazy se tedy zaměřovaly na rafinerie, které pro Němce představovaly klíčovou infrastrukturu.
Cílem náletu, jenž vstoupil do historie jako největší letecká bitva nad naším územím, se měla stát rafinerie nacházející se v Horním Slezsku. Jednalo se o komplex tří závodů na výrobu syntetického benzinu, do něhož patřily závody Blechhammer-Süd, Blechhammer-Nord a Odertal na území dnešního Polska. Celý komplex dokázal vyprodukovat desítky tisíc tun syntetického benzinu měsíčně, dostával se tedy opakovaně do hledáčku spojeneckých plánovačů.
Komplex se poprvé stal cílem spojeneckého náletu 7. července 1944, po kterém produkce syntetického benzinu významně poklesla, Němci však dokázali rychle opravovat škody, proto bylo rozhodnuto o dalším náletu.
Příprava
Operační svaz, který vyslala do boje 15. letecká armáda se sídlem v jihoitalském Bari, čítal celkem 827 letounů: 191 bombardérů B-17 Flying Fortress, 336 bombardérů B-24 Liberator, 93 stíhaček P-38 Lightning a 207 stíhaček P-51 Mustang. Síla svazu tedy činila impozantních 527 bombardérů pod ochranou 300 stíhaček. Tou dobou probíhala německá ofenzíva v Ardenách, a na východní frontě postupovala Rudá armáda, podobné akce navíc už v minulosti opakovaně proběhly bez větších problémů, operační štáb 15. letecké armády tedy nepočítal s větším odporem. To však bylo hrubé podcenění situace. Komplex byl pro Němce tak důležitý, že na jeho obranu přidělili celou 11. protiletadlovou divizi.
17. prosince 1944 nad cílovou oblastí panovalo nepříznivé počasí a hustá oblačnost, což spojenecké plánovače vedlo k závěru, že proti americkým bombardérům Němci nebudou podnikat žádnou větší akci. Tahle chyba v konečném důsledku obě strany dohromady stála 81 letadel a 202 letců.
Krvavá neděle
Americké útočné svazy se zformovaly nad Jugoslávií a ve výšce 9 000 metrů nad mořem se přes Maďarsko a Moravu vydaly ke svému cíli ve Slezsku. Nad Istrijským poloostrovem byla celá formace odhalena německým systémem včasné výstrahy, radiolokátory Freya. Navzdory předpokladům byla proti americkým letounům vyslána kompletní stíhací eskadra JG-300 z letišť kolem Berlína, vyzbrojená asi 100 stíhačkami Focke-Wulf FW 190A a Messerschmitt Bf-109G. Eskadra byla složena ze zkušených pilotů a velel jí major Walther Dahl, německé stíhací eso s celkem 129 sestřely.
K prvnímu a nejtvrdšímu střetu došlo v 11:50 v prostoru mezi Olomoucí, Přerovem a Prostějovem. Německé stíhačky letěly přímo proti bombardérům, pravděpodobně kvůli nepříznivému počasí a špatné viditelnosti však čelo svazu minuly. Následně se Němci otočili a po odhození přídavných palivových nádrží, jižně od Přerova napadli americký svaz zezadu a zespodu. Američanům se vinou špatného počasí opozdil stíhací doprovod, osamocené bombardéry B-24 Liberator tak zůstaly napospas těžkým německým FW 109A, které jejich obranou projely jako nůž máslem. Na poškozené Liberatory následně shora zaútočily lehčí Messerschmitty.
Zpočátku měli němečtí stíhači navrch, a způsobili americkému svazu velké ztráty. Jen při prvním úderu v prostoru Olomoucka bylo sestřeleno deset letounů, z toho osm bombardérů. Poté co do bitvy se zpožděním dorazil americký stíhací doprovod, se však karta obrátila. Americké Lightningy a Mustangy během krátké chvíle zničily více než polovinu německých stíhaček, což prakticky znamenalo konec bitvy.
Celkové ztráty
Bitva trvala tři čtvrtě hodiny a ztráty na obou stranách byly poměrně hrozivé. Americké ztráty čítaly 22 bombardérů, 6 stíhaček, 63 mrtvých a 114 zajatých letců. Němci přišli o 53 stíhaček, 21 mrtvých a čtyři zraněné piloty.
Pomníky a vzpomínky
Bitvu připomíná hned několik památníků v Hůrce u Jeseníku nad Odrou, v Palačově či u Rokytnice. A právě v Rokytnici se v roce 2000 sešlo hned několik pamětníků bitvy, Američanů i Němců, aby uctili památku padlých. Za zmínku stojí i památník na hřbitově v Olomouci-Neředíně v místě pádu amerického Liberatoru, který jeho posádka pojmenovala Arsenic and Lace.
Letecká bitva, která se 17. prosince 1944 nad Moravou odehrála, až do konce druhé světové války zůstala tou největší nad naším územím. A snad to tak už navždy zůstane.
Zdroje:
