Článek
Zrod Edelweiss Piraten
Když se v Německu v roce 1933 dostali k moci nacisté, s okamžitou platností zakázali nejrůznější zájmové organizace a dětské kroužky. Mezi nimi i Německé mládežnické hnutí, které pod sebou sdružovalo skauting a taky Wandervogel, což byl, zjednodušeně řečeno, „ideologický tramping“. Německé mládežnické hnutí bylo velmi ideologické, a to se vůbec nehodilo do krámu nacistům, kteří všechny skupiny mimo Hitlerjugend, postavili mimo zákon. Tohle všechno dohromady směřovalo k nevyhnutelnému střetu.
Původní označení Edelweiss Pirates bylo poprvé použito v roce 1939, kdy takto byly gestapem hanlivě pojmenovány vzpurné skupiny mládeže. Nešlo o nic jiného než o provokaci, slovo Pirates totiž odkazovalo na pravicovou radikální skupinu Kittelbach Pirates, která existovala v Düsseldorfu, dokud se v roce 1933 většina jejich členů nepřipojila k Hitlerjugend. Piráti se k tomu však postavili po svém a sami sebe začali hrdě nazývat Edelweiss Piraten.
Nepoddajné děti
Edelweiss, alpská květina protěž byla původně symbolem nacionalistického hnutí Bündische Jugend, které nacisté zakázali v roce 1936, a později tak začali označovat všechny odbojné skupiny, ve kterých se děti scházely navzdory podřízenosti Hitlerjugend a Ligy německých dívek. Protěž mimo jiné za symbol převzali i příslušníci SS, kteří její květy nosili na klopách uniforem.
Mladé lidi na Edelweiss Piraten přitahovala ještě jedna věc, na rozdíl od Hitlerjugend a Ligy německých dívek totiž nebyli genderově segregovaní. U pirátů tedy kromě svobody nalezli i příležitost stýkat se s příslušníky opačného pohlaví. Edelweiss Piraten odmítali jakoukoli indoktrinaci a podřízenost nacistické ideologii a nevynechali jedinou příležitost, jak se jí postavit.
Regulérní odboj
Edelweiss Piraten tvořily děti ve věku 14 až 17 let, které se sdružovaly hned do několika podskupin: Kittelbach Pirates z Oberhausenu a Düsseldorfu, Toulaví šviháci z Essenu a Navahové z Kolína nad Rýnem. Ještě před válkou byli Edelweiss Piraten jenom obyčejné gangy mladistvých, kteří na potkání napadali a mlátili hlídky Hitlerjugend. Jeden z nacistických úředníků si zapsal:
„Každé dítě ví, kdo jsou Kittelbachští piráti. Jsou všude; je jich víc než Hitlerjugend… Zmlátili hlídky… Ne, neberou za odpověď.“
Skutečným centrem odporu se stal právě Kolín nad Rýnem, Navahové zde totiž podle spisů gestapa měli více než 3000 členů a tvořili největší a nejaktivnější skupinu. S vypuknutím války se pak situace vyostřila na všech frontách, včetně té domácí. Z občasného mlácení příslušníků Hitlerjugend a vylepování protirežimních plakátů Navahové přešli na skutečný partizánský boj. Kradli jídlo a zbraně, ukrývali dezertéry z německé armády a Židy a vykolejovali vlaky. Zkrátka škodili, kde se dalo.
Hromadná vražda bez soudu
Před válkou byly reakce úřadů poměrně vlažné, nacisté totiž Edelweiss Piraten považovali pouze za děti, které se tak trochu vymkly kontrole. Za války se však přístup nacistického aparátu k vnitřnímu nepříteli radikálně změnil.
Na podzim roku 1944 se Edelweiss Piraten spojili s Hansem Steinbrückem, uprchlým vězněm z koncentračního tábora a velitelem skupiny Ehrenfelder Gruppe, čítající více než 100 lidí. Steinbrück měl 23 let a v jeho skupině byla i řada dalších uprchlých vězňů a Židů. Společně se Steinbrückovou skupinou se Edelweiss Piraten pokusili vyhodit do vzduchu sídlo gestapa v Kolíně nad Rýnem. Tento pokus však selhal a po několika dalších špatných rozhodnutích a přešlapech došlo k razii a zatčení mnoha členů skupiny.
Nacistická odveta byla krutá. 10. listopadu 1944 bylo na příkaz Heinricha Himmlera na nádraží Ehrenfeld v Kolíně nad Rýnem bez soudu oběšeno třináct členů skupiny včetně několika teenagerů z Edelweiss Piraten i Steinbrücka samotného. Nejmladšímu z nich bylo 16 let. Veřejné exekuci přihlížely stovky lidí včetně rodinných příslušníků zavražděných.
Ani tato vražda bez jakýchkoliv právních náležitostí však odboj Edelweiss Piraten nezlomila, právě naopak.
Kocovina po válce
Přeživší Edelweiss Piraten se po válce dostali do křížku i s britskými a americkými okupačními úřady, nechuť podvolit se v nich zkrátka byla zakořeněna příliš hluboko. Za podvratné živly je měli i komunisté. Macešsky se k nim zachovala také jejich vlastní země, Německo na ně desítky let vedlo nacistické záznamy. Po válce totiž i nadále soudili nacističtí soudci, a ti pochopitelně neměli žádný zájem na jejich rehabilitaci. Uznání se jim tedy dostalo až v roce 2011, kdy několika posledním žijícím členům Edelweiss Piraten starosta Kolína nad Rýnem předal Řád za zásluhy Spolkové republiky Německo.
Edelweiss Piraten zcela jistě nebyli kladní hrdinové jako z literárního románu nebo filmového plátna. Možná to vůbec nebyli hrdinové. Možná to prostě jenom byli mladí lidé, kteří se odmítli podřídit a bojovali za svoji věc. A o tom to přece je v každé době, vystoupit z řady a promluvit, když ostatní mlčí. Nebo snad ne?
Zdroje:
