Článek
Příčiny tragédie
Když se v roce 1948 v Československu dostali k moci komunisté, došlo k likvidaci nejrůznějších nepohodlných spolků a organizací. Podobný osud stihl i oblíbenou skautskou organizaci Junák, která byla včleněna do Československého svazu mládeže. Někteří její členové se však s novými pořádky odmítli smířit. To se týkalo i několika chlapců z organizace Junák v Železném Brodě. Tohle všechno vedlo k tomu, že se jich sedm, z nichž šesti bylo pouze kolem osmnácti let, i na základě informací, že se chystá jejich zatčení, rozhodlo utéct za hranice. Jejich cílem se mělo stát Německo, kam však nikdy nedošli.
Dvojitý agent
Agentem chodcem, který měl sedm chlapců přes hranice převést za svobodou, byl jistý Jiří Hilger. Hilger, údajně dvojitý agent pracující jak pro americkou CIC, tak i československou StB, na chystanou akci s největší pravděpodobností upozornil dlouho dopředu. Podle oficiální verze chlapce nahlásil nějaký Slovák, který v lese hledal koně. Skauti mu pomohli a z lesa ho vyvedli. Ve skutečnosti se však jednalo o zastírací manévr, policisté a agenti Státní bezpečnosti totiž v té době už měli celý tábor pod drobnohledem, a nechali nicnetušící skauty, aby se zabydleli.
Smrt přichází se svítáním
24. července za úsvitu, vyrazilo do akce několik desítek (některé prameny uvádí až 300) příslušníků SNB a StB, kteří na tábor bez varování zahájili palbu z ručních zbraní a kulometů. Skauti spali ve dvou stanech s dřevěnou podestou, což většině z nich nejspíš zachránilo život. Po prvním útoku se na příkaz policistů zranění vyplazili ze stanů ven, kde zůstali ležet. Vůdce skupiny Jiří Haba toho však pro svá zranění nebyl schopen, nebo se nechtěl vzdát, a jako jediný zůstal ve svém stanu, odkud se začal bránit pistolí. Esenbáci se stáhli a následně jeho stan kulomety rozstříleli na třísky.
Poté několik policistů přiběhlo k ležícím chlapcům a zblízka do nich vystříleli zásobníky. Tehdy si po Habovi smrt přišla i pro druhou oběť, Tomáše Hübnera z Brodu. Celý masakr mělo údajně ukončit až zvolání některého z policistů nebo estébáků: „Soudruhu či soudruzi, neprasečte, potřebujeme také nějaké živé.“
Zraněné skauty poté odvezli na nezbytné ošetření do tanvaldské nemocnice, odkud putovali přímo do nemocnice v pankrácké věznici.
Zatýkání a soudy
V rámci akce bylo zatčeno a následně odsouzeno několik desítek lidí, za napomáhání zločinům, tak tehdy zněla oficiální verze Státní bezpečnosti. Podle té se skauti měli podílet na přípravách ozbrojeného státního převratu, jehož součástí měla být i sabotáž přehrady Souš. Ve skautském táboře bylo skutečně nalezeno několik pistolí, a Jiří Kokoška, jeden ze zadržených tvrdil, že jejich cílem byl ozbrojený odpor proti komunistickému režimu. Zda však tato výpověď byla upřímná, nebo šlo o následek výslechů, které jistě nebyly vedeny v rukavičkách, to už se nedozvíme. Nicméně všichni ostatní skauti si stáli za tím, že pouze chtěli utéct za hranice.
StB dokonce zamlčela skutečnou příčinu smrti Haby a Hübnera. Oficiální verze zněla, že se Haba odmítl vzdát a zezadu svého kamaráda zastřelil a následně spáchal sebevraždu.
Nejvyšší trest dostal Robert Hofrichter, který si od soudu odnesl 20let těžkého žaláře. Nejmenší naopak Radomil Raja, ze kterého se po útoku s roztříštěným ramenem stal částečný invalida, a snad i díky tomu dostal jen 2,5 roku.
Zamyšlení autora
Opravdu připravovalo sedm mladých chlapců státní převrat, nebo jenom toužili po svobodě? Zavinil Jiří Hilger smrt dvou lidí, kteří měli celý život před sebou a zemřeli naprosto zbytečně? Pravda leží někde v historii. S jistotou můžeme říct jenom jedno, akce Jizerka se stala předzvěstí nejsmutnějšího období československých dějin - blížila se totiž temná padesátá léta.
Zdroje:
