Článek
Otázka jednoho z uživatelů na Facebooku v sobě nesla kus uštěpačnosti, která často provází premiérův veřejný obraz: „TO SI I NA SEKÁNÍ TRÁVY MUSÍTE VZÍT KOŠILI?“ Pro mnohé je totiž představa předsedy vlády, jak v nažehleném límci kráčí za sekačkou, symbolem určité strnulosti nebo neschopnosti vystoupit z role politika. Petr Fiala však ukázal, že to, co se pro okolí může zdát jako nepohodlný kostým, je pro něj ve skutečnosti nejpřirozenější volbou, která definuje jeho každodennost.
Fiala se v nedávném rozhovoru pro Deník.cz přiznal, že sekání trávy na chalupě na Vysočině je jednou z jeho nejoblíbenějších relaxací. Na rýpavý dotaz ohledně svého úboru reagoval velmi přímočaře a bez defenzivy. Podle něj nejde o žádnou křečovitou snahu vypadat státnicky za každé situace nebo o marketingový tah, který by měl podtrhnout jeho profesorskou serióznost. Jde o hluboce zakořeněný osobní zvyk a vkus, který si pěstuje desítky let bez ohledu na to, zda ho právě snímají kamery, nebo je skryt za plotem své zahrady.
„No a co bych si měl vzít jiného? Já košili nosím naprosto běžně doma i venku. Mám různé typy košil a mám je rád,“ vysvětlil premiér s klidem člověka, který nepotřebuje měnit identitu podle toho, jestli právě sedí v krizovém štábu, nebo odpočívá na venkově.
Zároveň s úsměvem dodal, že v jeho šatníku hraje velkou roli i názor jeho manželky Jany, se kterou je od dob sametové revoluce. Právě ona je strážkyní jeho estetického stylu. „Moje žena naopak nemá ráda, když mám tričko, protože tvrdí, že mi nesluší,“ přiznal Fiala osobní rozměr své stylizace. Ukazuje se tak, že jeho věrnost košilím není jen projevem konzervatismu, ale i aktem galantnosti a respektu ke vkusu své ženy, pro kterou chce i při manuální práci vypadat k světu. Pro Fialu je tedy košile symbolem řádu a autenticity, který ho provází celým životem.
Inspirace historií a venkovem
Premiér se však nespokojil jen s prostým vysvětlením vlastního vkusu a přidal i zajímavý historicko-sociologický exkurz. V tuto chvíli v něm nezapřel svou dřívější profesi rektora a profesora politologie, pro kterého je přirozené hledat pro současné jevy širší souvislosti. Petr Fiala se tak pokusil přemostit propast mezi moderním vnímáním „pracovního oděvu“ a tradicí, která byla po staletí naprostým standardem, ačkoliv na ni dnešní generace, zvyklé na funkční syntetické materiály, už dávno zapomněly.
Odpůrcům „košile na zahradě“ a těm, kteří jeho vizáž považují za nepraktickou pózu, doporučil, aby se v čase vrátili o několik desetiletí zpět a podívali se na autentické prameny o tom, jak se žilo a skutečně pracovalo dříve. Podle Fialy je totiž dnešní dominance triček a tepláků v manuální sféře vlastně historickým novotvarem, nikoliv odvěkým pravidlem.
„Podívejte se na nějaký starší dokumentární film, v čem lidé pracují na poli, jak dělají polní práce. Uvidíte, že většina z nich má košili, tak se tomu nedivte,“ vzkázal premiér svým kritikům.
Tímto argumentem Fiala upozornil na fakt, že košile – obvykle plátěná či flanelová – byla po generace základním pilířem oděvu venkovského člověka. Lidé v ní kosili louky, sváželi obilí i obstarávali dobytek. Pro premiéra tak jeho volba outfitu u sekačky není projevem „městské pýchy“ nebo odtrženosti od reality, ale naopak nevědomým návratem ke kořenům a k určité kultuře práce, kde i u fyzické činnosti existovala jistá úroveň vizuální důstojnosti. Svým způsobem tak naznačil, že onen „profesorský“ styl, za který je občas terčem vtipů, má mnohem lidovější a praktičtější základy, než by se na první pohled mohlo zdát.
Chalupa na Vysočině jako oáza klidu
V podcastu Jiný pohled Kateřiny Perknerové Petr Fiala nechal nahlédnout pod pokličku svého soukromí a rozvedl, proč je pro něj právě manuální práce na chalupě tak zásadní mentální hygienou. Ačkoliv se otevřeně nepovažuje za typického kutila a se smíchem přiznává, že svou technickou šikovnost spíše tají, aby „po něm rodina nechtěla neustále něco opravovat“, sekání trávy tvoří v jeho životě čestnou výjimku. Je to činnost, která mu poskytuje to, co v nejvyšších patrech politiky nachází jen zřídka.
Ve světě státnických rozhodnutí, legislativních procesů a mezinárodních vyjednávání často trvá měsíce i roky, než se reálná změna projeví v životech lidí. Na zahradě je však situace jiná. Jak sám premiér poznamenal, sekání trávy ho uklidňuje právě proto, že výsledek jeho úsilí je vidět okamžitě – stačí se ohlédnout za sebe. Tato hmatatelná stopa v krajině mu pomáhá vyvážit abstraktní a často nevděčný svět politických strategií.
Vysočina pro rodilého Brňana a současného obyvatele Prahy představuje nezbytný protipól k neustálému ruchu velkoměsta. Fiala si pochvaluje tamní ticho a fakt, že po jedenácté hodině večer v obci zhasíná veřejné osvětlení. Tato kombinace vizuálního a akustického klidu mu nabízí prostor pro vnitřní rovnováhu a utřídění myšlenek, které jsou pod neustálým tlakem vládních povinností.
Zajímavý kontrast nabídl i samotný úvod natáčení podcastu. Zatímco jeho politický rival Andrej Babiš dorazil do studia v uvolněném tričku s logem vlastní značky, Petr Fiala zůstal věrný své pověsti a zvolil tradiční oblek s kravatou a sakem. Tato volba nebyla jen projevem úcty k hostitelce, ale potvrzením jeho životní filozofie.
Zdá se tedy, že Petr Fiala nehodlá měnit svůj styl ani kvůli politickým trendům, ani kvůli rozmarům počasí na Vysočině. Pro něj není košile či sako maskou pro voliče, ale přirozenou součástí jeho identity.
