Ayahuasca není jen šamanský podvod. Studie ukazují, že je skutečným klíčem k podvědomí

Od úsvitu dějin doprovází lidstvo touha po přesahu a kontaktu s něčím, co nás převyšuje. Antropologové odhadují, že kořeny šamanismu sahají až k paleolitickým lovcům a sběračům do doby před 100 000 lety. Samotné slovo „šaman“ pochází z jazyka sibiřských Tunguzů a znamená „ten, kdo ví“. V rukou těchto duchovních autorit se po tisíciletí soustředila schopnost uzdravovat nemocné, nahlížet do jiných dimenzí a harmonizovat komunitu.

Dnes, v 21. století poznamenaném epidemiemi úzkostí, depresí a vyhoření, se západní svět k těmto prastarým tradicím obrací s nečekanou nadějí. Do středu zájmu elit ze Silicon Valley, hollywoodských hvězd i špičkových vědců se dostala ayahuasca (kečuánsky „liána duše“ či „liána mrtvých“) – tradiční posvátný nápoj domorodých kmenů Amazonie. Nejde přitom jen o pochybný ezoterický trend. Jak dokazují moderní výzkumy, v tomto hnědém, hořkém pralesním odvaru se skrývá neuvěřitelný farmakologický a psychoterapeutický potenciál.

Z botanického a chemického hlediska je ayahuasca fascinujícím fenoménem, nad kterým vědci dodnes žasnou. Jak mohli domorodí obyvatelé před zhruba 5 000 lety uprostřed pralesa s desítkami tisíc druhů rostlin objevit zrovna tuto specifickou kombinaci? Sami indiáni tvrdí, že jim recepturu sdělili duchové rostlin.

Základem nápoje je liána Banisteriopsis caapi. Sama o sobě obsahuje harmalové alkaloidy (harmin, harmalin a tetrahydroharmin), které fungují jako inhibitory monoaminooxidázy. K ní se nejčastěji přidávají listy keře Psychotria viridis (chacruna) nebo Diplopterys cabrerana (chaliponga), jež jsou bohaté na silné psychedelikum dimethyltryptamin (DMT). Kouzlo spočívá v jejich synergii. Kdyby člověk požil samotné listy s DMT, enzymy v trávicím traktu by látku okamžitě zlikvidovaly. Liána však tyto enzymy na několik hodin zablokuje, a umožní tak DMT vstoupit přes krevní oběh a hematoencefalickou bariéru přímo do mozku. Výsledkem je hluboký, zhruba šestihodinový změněný stav vědomí, který spouští intenzivní vizualizace, synestezii a hlubokou introspekci. Podle vědeckých měření navozuje ayahuasca v mozku aktivitu tzv. theta vln, jež jsou typické pro hluboký spánek či meditaci, ovšem při zachování plného vědomí a racionální kontroly.

Zatímco západní medicína striktně odděluje tělo a psychiku, tradiční pralesní léčba je vnímá jako spojené nádoby. Účinky ayahuascy na fyzické tělo jsou silné a často nevyzpytatelné. Typickým průvodním jevem obřadů je zvracení, silné pocení, třes, a někdy i průjem. Pro západního člověka jde o nepříjemný vedlejší účinek, šamani jej však považují za absolutně klíčový moment – očistu. Z těla neodcházejí jen fyzické toxiny, ale i těžké kovy a paraziti (alkaloidy z liány mají prokazatelné anthelmintické účinky). Spolu s nimi se podle domorodé víry vyplavuje i nahromaděná emoční tíha a negativní energie.

Moderní studie dávají šamanům za pravdu. Zjišťují, že ayahuasca díky antioxidačním vlastnostem snižuje oxidační stres a posiluje imunitní systém. Beta-karboliny obsažené v nápoji mají navíc analgetické účinky, díky kterým hlásí úlevu pacienti trpící migrénami, artritidou či fibromyalgií. Tím, že nápoj působí i neurogeneticky – stimuluje růst nových neuronů v mozku , pomáhá tělu i mysli k doslovnému strukturálnímu restartu.

Proces uzdravení s ayahuascou nemá nic společného s rekreačním užíváním drog „pro zábavu“. Jde o tvrdou vnitřní práci, která vyžaduje přísnou přípravu. Týdny před ceremonií se dodržuje striktní dieta: vylučuje se káva, alkohol, sůl, cukr, červené a vepřové maso i sexuální aktivita. Cílem je zcitlivět tělo a vyčistit mysl.

Třicetiletý Jakub, který se tajného rituálu účastnil v Česku, popisuje svou zkušenost jako nekompromisní zrcadlo. „Ego se pod vlivem liány upozaďuje, či spíše úplně rozpadá. Přijdou otázky jako: Opravdu jsi ve vztahu šťastný? Bez ega člověk hned cítí, jestli je odpověď ano, nebo ne. Nelze si nic nalhávat.“ Jakub zažil během obřadu paralyzující stavy, pocit zmaru a beznaděje, kdy mu šaman záměrně odmítl pomoci. Výsledkem však bylo zásadní životní uvědomění: „Došlo mi, že jediný, kdo mi může pomoct, jsem já sám. Musím najít sebehodnotu tak silnou, abych všechno zvládl.“

Podobně hovoří i Jana, pro kterou byla „Aya“ způsobem, jak nechat odejít stará traumata. Ztráta iluzí o tom, že rituály vyhledávají jen podivíni, byla okamžitá. Mezi účastníky seděli manažeři, lékaři i dělníci. Všichni hledali totéž – ztracený smysl, zpracování dětských bolestí a hluboký osobní reset.

Aby ayahuasca fungovala léčivě, je naprosto nezbytná přítomnost zkušeného průvodce. Šamani procházejí léta trvajícím výcvikem a extrémními izolovanými dietami v pralese. Jejich chápání nemocí se diametrálně liší od našich tabulek a diagnóz, přičemž rozlišují tři hlavní příčiny chorob.

První z nich je nesoulad, který šamani vnímají jako energetickou disharmonii a ztrátu vůle k životu. Typickým příkladem může být propuknutí vážného onemocnění bezprostředně po ztrátě celoživotního partnera.

Druhou zásadní příčinou je strach. V kontextu amazonské medicíny jde o nejsilnější spouštěč nemocí a úzkostí, který vede k produkci stresových hormonů, jež následně ničí přirozenou imunitu člověka.

Třetím důvodem je takzvaná ztráta duše, kterou lze přirovnat k ekvivalentu moderní posttraumatické stresové poruchy. Tento stav vzniká jako extrémní obranná reakce na traumatické události, jako je šikana, znásilnění či válečný konflikt. Část psychiky se v takovém momentě zkrátka oddělí, aby jedinec vůbec dokázal situaci přežít.

Nástrojem šamana k léčbě těchto stavů pak není jen samotný nápoj, ale především posvátné písně zvané icaros, dým z pralesního tabáku mapacho a ochranné rostliny, jako je kůra Ayahuma nebo Remo Caspi. Šamanův zpěv přímo řídí průběh vizí, uklidňuje případnou paniku a tvoří bezpečný prostor. Právě v tomto kontejneru pak může dojít k emocionální abreakci – hlubokému uvolnění traumat skrze nekontrolovatelný pláč, smích či křik.

Zatímco ve Spojených státech bojují vědci jako Jessica Nielsonová s úřady o povolení klinických testů, čeští výzkumníci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) a Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) se zapsali do historie světové psychiatrie. Tým pod vedením psychiatra Tomáše Páleníčka a chemika Martina Kuchaře se vydal přímo do nitra amazonského pralesa za kmeny Ashaninka a Huni Kui. Jejich cíl byl mimořádně ambiciózní: změřit pomocí mobilních EEG přístrojů mozkovou aktivitu desítek účastníků ceremonie přímo v autentickém prostředí džungle. Museli překonat extrémní vlhkost, absenci elektřiny a internetu, a vyřešit problém, jak synchronizovat data z mozků účastníků, kteří se potí, zvrací a prožívají hluboké vize. Čeští vědci totiž zkoumají tzv. inter-brain synchrony – hypotézu, že psychedelický zážitek podpořený šamanským zpěvem a zvuky pralesa dokáže mozky účastníků synchronizovat do jednoho kolektivního vědomí. Snaží se tak zjistit, zda je pro léčbu deprese klíčová jen samotná molekula DMT (kterou lze podat sterilně na lůžku v nemocnici), nebo zda léčivý efekt umocňuje právě ono pradávné rituální prostředí.

Ačkoliv příběhy o náhlém prozření, jako je ten od Američanky Dominique, která po jednom obřadu bez úsilí ze dne na den odložila kokain a dvě krabičky cigaret, znějí lákavě, realita vyžaduje obezřetnost. Jak ukazuje mimo jiné diplomová práce z Masarykovy univerzity zaměřená na peruánské centrum Takiwasi, ayahuasca není magická pilulka, která člověka pasivně opraví. Její obrovská síla v léčbě závislostí a chronických depresí spočívá v integraci. Centrum Takiwasi úspěšně kombinuje amazonské rituály s moderní západní psychoterapií. Ayahuasca rozbije obranné mechanismy, umožní člověku prožít transpersonální přesah (spojení s vyšším celkem) a pochopit kořeny své sebedestrukce. Pokud ale nenásleduje poctivá terapeutická práce a snaha aplikovat vhledy do každodenní reality, vize rychle vyblednou.

Rozmach ayahuascy v západním světě s sebou však nese i odvrácenou tvář. Obsažené DMT řadí tento posvátný lék v Evropě i USA na úroveň tvrdých drog, jako je heroin či kokain. V Česku tento paradox naplno nasvítila nedávná kauza manželů Kordysových, kteří za pořádání ceremonií s ayahuascou dostali exemplární trest 8 let odnětí svobody. Odborníci, včetně národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila, nad tímto rozsudkem kroutí hlavou. Podle nich zákoník zoufale zaostává za vědeckými poznatky o látkách, které nebudují závislost, ale naopak ji prokazatelně léčí. Kromě hrozby vězení tu jsou i rizika zdravotní. Ayahuasca může být smrtelně nebezpečná v kombinaci s antidepresivy (SSRI), léky na krevní tlak, u pacientů s onemocněním srdce, u epileptiků nebo u jedinců s predispozicemi k psychózám a schizofrenii.

Kapitolou samou pro sebe je pak „ayahuascový turismus“. Z posvátného nápoje se stal obrovský byznys. Množí se samozvaní šarlatáni, kteří si po pár vypitých šálcích v Peru otevírají lukrativní praxe v Evropě, nebo podvodníci, kteří nápoj ředí (jako v případě polské skupiny odsouzené v ČR). I v samotné Amazonii hrozí nezkušeným cestovatelům nebezpečí od tzv. brujos – temných šamanů zneužívajících omámené klienty k okradení či sexuálnímu zneužití. Cesta do džungle tak může namísto léků na duši přinést těžká traumata.

Ayahuasca dnes představuje jeden z nejzajímavějších mostů mezi starověkou moudrostí a moderní vědou. Synkretické církve jako Santo Daime s ní pracují jako se svátostí, adiktologové jako se silným disruptorem destruktivních vzorců a neurovědci jako se strukturálním opravářem mozkových spojů.

Tradiční šamanská medicína dokazuje modernímu světu, že uzdravení není jen otázkou polykání chemie tlumící příznaky. Je to hluboký proces odvahy postavit se vlastním stínům, převzít zodpovědnost za svůj život a znovu se propojit s přírodou i vlastní podstatou. Pokud se nám podaří překonat legislativní překážky a přistupovat k této „liáně duše“ s pokorou, bezpečím a odbornou podporou, možná v ní západní medicína najde klíč k léčbě těch nejhlubších jizev moderní lidské duše.

zdroje: Diplomová práce z Masarykovy univerzity, Čt24, iRozhlas, deník, wikipedia, nimeakaya, kondice, deník, stoplusjednicka