Článek
Petrohradský panelák v Dimitrovově ulici skrýval po desetiletí děsivé tajemství. Tamara Samsonovová, vzdělaná žena ovládající angličtinu a němčinu, zde podle svých deníkových záznamů zavraždila až 14 lidí. Mezi oběťmi měl být i její manžel Alexej, který zmizel v roce 2000, a její tchyně, o jejíž likvidaci se Tamara zmínila své kamarádce.
Usvědčující záznam kamery a osudný salát
Zlom v případu, který děsil Petrohrad, nastal večer 26. července 2015. Náhodný pár procházející se se psem v okolí paneláku v Dimitrovově ulici narazil na podivný balík, který obsahoval lidské torzo s jednou rukou. Krátce nato policisté v okolí objevili další pytel s dolní částí těla. Stopy a výpovědi sousedů je okamžitě dovedly ke dveřím devětasedmdesátileté Valentiny Ulanovové. Tam jim otevřela Tamara Samsonovová, která působila naprosto klidným a vyrovnaným dojmem. Tvrdila, že o zmizení své přítelkyně nic neví, ale kriminalisté v bytě okamžitě narazili na stopy krve v koupelně.
Klíčovým důkazem se staly záznamy z bezpečnostních kamer v domě a jeho okolí. Ty odhalily mrazivou aktivitu, která v paneláku probíhala uplynulý týden. Kamera zachytila Samsonovovou, jak pod rouškou tmy celkem sedmkrát vynáší z budovy objemné plastové pytle. Na jednom ze záběrů byla vidět, jak nese velký kuchyňský hrnec. Kriminalisté později dospěli k závěru, že v něm s největší pravděpodobností přenášela hlavu své oběti, kterou se jí podařilo dokonale ukrýt – navzdory rozsáhlému pátrání a fámám o nálezu v nedaleké škole nebyla tato část těla nikdy nalezena.
Samotný průběh vraždy, jak jej vyšetřovatelé zrekonstruovali na základě nálezů a Tamařiných deníků, byl extrémně chladnokrevný. Mezi oběma ženami, které spolu dočasně sdílely byt kvůli rekonstrukci, došlo ke sporům, které vyvrcholily tím, že Ulanovová požádala Tamaru, aby se vystěhovala. Samsonovová se však rozhodla situaci vyřešit radikálně. V lékárně si opatřila silné sovětské sedativum fenazepam. Doma nadrtila padesát tablet a přimíchala je do tradičního ruského salátu Olivier, který měla Valentina ráda.
Když se Samsonovová ráno probudila a našla Valentinu ležet na zemi v kuchyni, žena ještě dýchala, ale byla v hlubokém bezvědomí. Bez jakéhokoli zaváhání začala Tamara tělo své kamarádky porcovat pomocí pily a dvou nožů. Brutální proces začal přímo v kuchyni a pokračoval v koupelně, kde části těla balila do sprchového závěsu a připravovala k postupnému vynášení. Právě tento detail, že oběť v době čtvrcení stále žila, patří k nejděsivějším aspektům celého případu.
Deníky ve třech jazycích a rituální pozadí
Když policisté po zatčení vstoupili do bytu Tamary Samsonovové, nalezli důkazní materiál, který svou systematičností šokoval i zkušené vyšetřovatele. Tamara, která měla vysokoškolské vzdělání a díky práci v turistické agentuře a luxusním hotelu mluvila plynně několika jazyky, si vedla podrobné deníky. Ty byly psány bilingvní směsí ruštiny, němčiny a angličtiny. V těchto textech se s až pedantskou přesností vychloubala nejméně desítkou brutálních vražd, které páchala po dobu dvou dekád, aniž by kdokoli z okolí pojal podezření.
Jedním z nejmrazivějších záznamů byl popis konce podnájemníka Sergeje Potanina (v deníku označovaného jako Voloďa), který se k ní nastěhoval v roce 2003. Po vzájemné hádce jej Tamara v koupelně rozřezala nožem na kusy, části těla narvala do plastikových pytlů a ty pak roznesla a vyhodila v různých částech petrohradského Frunzenského rajonu. Přestože sousedé v té době slýchali z bytu křik, hlasitou hudbu a cítili zvláštní pachy, Tamaru vnímali jen jako výstřední a komplikovanou ženu, nikoli jako sériovou vražedkyni.
Deníky však odhalily i mnohem temnější rovinu jejích činů – kanibalismus. Samsonovová si detailně zapisovala, které části těl svých obětí konzumovala, přičemž výslovně uvedla, že jí nejvíce chutnaly plíce. Vyšetřovatelé tyto záznamy spojili s její rozsáhlou knihovnou plnou ezoterických a okultních textů. Právě zde se našla přímá souvislost se staršími nevyřešenými případy. Některé knihy měly vytrhané stránky, které policie už před lety objevila u jednoho z dříve nalezených rozčtvrcených těl.
Přestože Tamara později u výslechu tvrdila, že deníky jsou jen výplodem její fantazie a vymyšlenými příběhy, jejich obsah přesně korespondoval s nálezy těl v okolí paneláku. Svým deníkům se svěřila i s city k poslední oběti, Valentině, o které si zapsala: „Jsem zamilovaná do Valji.“ Toto vyznání, následované drastickým popisem její likvidace, jen dokreslilo hloubku Tamařiny psychické lability a nebezpečnosti.
Doživotní izolace v kazaňské léčebně
Přestože nalezené deníky a nevyřešené případy zmizelých osob v okolí Dimitrovovy ulice naznačovaly, že Samsonovová má na svědomí až 14 obětí, proces s ní byl právně komplikovaný. Tamara s vyšetřovateli odmítala plně spolupracovat, svalovala vinu na vymyšleného maniaka z horního patra a své detailní zápisky označovala za pouhou literární fikci. Policie ji nakonec dokázala nezvratně spojit se třemi vraždami, k nimž se po svém zatčení v návalu emocí doznala. Mezi těmito případy figuroval i podnájemník Voloďa, o jehož smrti se Tamara dříve svěřila své dlouholeté kamarádce se slovy, aby si s ní „nezahrávala“.
U soudu se projevila Tamařina hluboká psychická nestabilita. Výsledky psychiatrického vyšetření byly jednoznačné: paranoidní schizofrenie. Znalci dospěli k závěru, že seniorka je extrémně nebezpečná sobě i svému okolí a není schopna absolvovat standardní výkon trestu ve vězení. Během líčení se chovala bizarně, posílala přítomným novinářům vzdušné polibky a projevovala naprostý nedostatek lítosti nad svými činy, které dříve zahrnovaly i údajnou vraždu a rozčtvrcení vlastní tchyně.
V březnu 2017 padl definitivní verdikt. Soud poslal „Babičku Rozparovačku“ na doživotí do psychiatrické léčebny v Kazani. Nejde však o běžnou nemocnici; toto zařízení je známé svým tvrdým režimem a přísným dohledem ozbrojených stráží, což odpovídá vysoké nebezpečnosti pacientky. Pro Samsonovovou to znamenalo definitivní konec jejího svobodného života v petrohradském paneláku, kde nepozorovaně masakrovala lidi ze svého okolí více než deset let.
Případ však zůstává v mnoha ohledech otevřený. Kriminalisté nikdy nenašli tělo jejího manžela Alexeje, který zmizel v roce 2000. Tamara tehdy policii tvrdila, že ji opustil kvůli jiné ženě, ale ve světle pozdějších nálezů a jejích vlastních deníků se vyšetřovatelé kloní k verzi, že byl jednou z jejích prvních obětí. „Baba Jaga z paneláku“ tak své největší tajemství a přesný počet mrtvých pravděpodobně nikdy neprozradí a ponechá si ho za zdmi kazaňského ústavu.
Zdroje: Wikipedia, Prima zoom, Blesk, Blesk
